Xerxova

teď se to musí uklidnit. A pak se uvidí. Snad bude ráno moudřejší večera

tak jsme na pár dní asi dovenčili… Jsem si pochvalovala, jak psisko zvládlo dovolenou, teď jsme byli na delších procházkách v sobotu na Spáleném vrchu a v pondělí na Luži… a dneska v lese děsně řádil a blbnul a užíval si to … a pak vyrazil tryskem pasekou a po dvou kolečkách začal viditelně pajdat. Došel k autu docela dobře (asi 30 minut), ale teď po klidu chodí spíš po třech než po čtyřech. Je to ta jeho odlehčovaná pravá zadní, co s ní má problémy od necelého roku. A to jsem si pochvalovala, že se to věkem nehorší. Zase po roce nasadím nějaké ty podpůrné prostředky a uvidíme. Zatím vždy, když kulhal hodně, tak druhý den se rozešel rychle během dvou tří kroků a od třetího dne byl v pohodě… ale nějak jsem tentokrát nervóznější. Asi stárnu…

však ti tví dva špicí důchodci si evidentně taky pobyt na sluníčku užívají. Sluší jim to

my dneska byli v horách lužických. A protože se o dovolené ukázalo, že je náš kamzík jizerskohorský ve skvělé formě, seběhli jsme z Malé Luže po hraniční stezce rovnou dolů suťovým polem. Nějak jsem zapomněla, jak šílený ten sestup je. Yoda nezaváhal, on už ví, že to holt má s námi těžké.

jak já jsem ráda, že na úpravu psa mi stačí vlhký ručník 😉

a ty nepsí - od lesa za humny po dnešní Karlov a Spálený vrch

Yoda tento týden - po dovolené vůbec nezpomalil - řádil jako by únava z cesty nebyla

Fotky Pepa vyvolával každý večer - seděli jsme u vína, pes nahlas chrápal a vítr skučel za okny. Často jsme vstávali brzičko - delfíni na Chamonry pointu nebo přílivový ostrůvek u Birsay - to bylo závislé na odlivu a ten vrcholil kolem sedmé ráno. Zase málokdo může říct, že měl celý ostrov (Brough of Birsay) pro sebe. Nikomu jinému se asi vstávat nechtělo, chodníček ve vlnách mizel již před devátou ráno. Až když jsme se vraceli, šla další skupinka turistů po klouzavém betonovém chodníku, který jen pár hodin za den vystoupí z moře. Tuleni se váleli na kamenech, ústřičníci prohledávali pobřežní odlivovou část, rackové a rybáci nám ječeli nad hlavama. A na ostrůvku se výjimečně nepáslo - takže i Yoda se mohl na chvilku volně vyblbnout - ale jen na chvilku - u útesů jsem se bála.

Cestou zpátky jsem slyšeli diskutovat tuleně a měli jsme radost ze setkání. Až při prohlížení fotek jsme zjistili, že se tam váleli už když jsme šli na ostrůvek (to je ta 4 fotka - měli dobré maskování). 

a maličko textu - Yoda byl báječný. Prožil 10 náročných dní, i ten skoro 19 km dlouhý pochod v podmáčeném údolí Glen Affric zvládnul v pohodě. Na vodítku byl kromě civilizace i v ohradách a rezervacích,  jinde na volno. Jen tedy tam, kde se to králíky jen hemžilo (to jsem nikdy neviděla - byly jich u Kirtchner memoriálu stovky) to neustál a na vodítku kvílel a chtěl je honit… Počasí vyšlo - jen na Orknejích děsně foukalo, ale opravdu děsně - takže když delší dobu stál (střídali jsme třeba u útesů, neb na klouzající šutry dolů k moři u Brough of Deerness bych ho nebrala - my měli k dispozici řetězy, on by to mohl vzít dolů taky volným pádem), fasoval pláštěnku. 

Výborně žral, zažívání fungovalo zcela normálně, všechny psy (a že jich bylo) zvládal míjet bez jediného prohřešku, blbnul, řádil… a dlouhé cesty tam i zpátky v pohodě přežil taky. Ani doma moc neodpadnul - tváří se, že je zcela normální neděle.

jo a jedna podstatná ztráta - na parkovišti v Inverness jsem zapomněla oblíbené vodítko. V autě pod sedačkou vozíme náhradní, takže se nic nedělo… ale moje milované je pryč… Takže budu muset kouknout, jestli je ještě mají

a Orkneje bezpsí. Ta poslední je z cesty domů - to už Orkneje nejsou

teď Yodislav na Orknejích

teď Vysočina bezpsí (a taky kelpie cestou - to nejsou koně, pozor, to jsou pěkný potvory, ty kelpie)

tak trošku více fotek - neb je to za deset dní na cestách. Nejprve Vysočina psí

achjo- člověk se vrátí po deseti dnech a tady taková smutná zpráva… 💔

Cvrk:

Zavíječ zimostrázový.

letos se bohužel objevil tento krásný motýlek i u nás - měli jsme jen jeden malý nizoučký plůtek ze zimostrázu - už není…

Sardullah:

.. v hubě???…😲

Co je to za sprostý slovo, Yodislav má přeci držtičku…😎😀

čaj Yodu zná… takže ví, co Yoda má 😄

nás dneska přepadnul v lese krásný malý pepřák knírač. Sebevražedně mířil přímo na Yodu - a nikde nikdo na dohled - uprostřed lesa na lesní cestě. Majitel se pak omlouval, že se kochal nahoře potokem… Naštěstí Yodovi nestál za reakci (on psy nemusí, ale na stůj reaguje dokonale a počká si na připnutí - o konflikt nestojí), a Pepa knírače nakonec raději odchytil a do kontaktu ho nepustil. 

a teď nepsí

jsem málem zapomněla na Yodislava uplynulý týden…

je to linie po psovi Prague - a oni ti Amíci mají vzhledové parametry u bullů dost volné - a prostě jeho potomci byli dost poznatelní a dále utvrzovali chovem jeho linii. Oni mají liniové chovy u hodně plemen. Ale jasně - původně americké plemeno - ale našinci je vesele chovají dál