Xerxova

efe:

Celou noc sněžilo ❤️

my vám šlapali skoro za humny - takže víme, že máte nasněženo (skoro stejně, jako my - slibovaná kalamita nedorazila). Nejprve jsme zdolali Šroubený a pak obešli celou oboru Velký Dub. Jediná zrada bylo klouzavé bahýnko, neb byl jeden nad nulou… takže některé sestupy byly spíš sjezdy a těžko se teď zvedáme všichni tři 😄  neb se zrovna dobře nešlo

u nás je docela provoz,  i když bývaly na krmítku i roky mnohem rušnější. Dneska jsem za hodinu sečetla 3 koňadry (je jich mnohem více, ale pravidla sčítání jsou jasná), 4 modřinky, 8 kosů (tam se naštěstí dají odlišit kosáci dospělí žlutozobákoví, mladí tmavozobákoví a kosice. A extra poznatelná je ta “přetržená vejpůl” - stále živá), jednu pěnkaví holku, dva jíkavce, 12 vrabčáků domácích a jednu červenku. Nic moc - ale alespoň něco. 

Zklamaly parukářky - lítají pravidelně, ale sečíst se dneska nepřišly. Ani dlask či hýl nebo strakapoud, ani brhlík… Ondá se na zrní hádaly i sojky a straky… dneska ani zcela běžní uhelníčci nedorazili. Jestli stihnu zítra sčítat nevím (chceme jít na delší výlet - Orionka mě inspirovala), ale neděle opakování sčítání jistí

včera kolem půl desáté jsme šli na poslední miniprocházku. Vycházeli jsme a bylo 6 stupňů a poprchávalo. Během deseti minut přišel vichr, liják a teplota spadla o pět stupňů. Přišli jsme jak tři vodníci. Ráno jsem se bála, že bude klouzačka - ale je jen kolem nuly, lehce sněží a nic neklouže. Takže jsme zvládli delší ranní okruh úplně pohodlně

my teď přes hodinu venčili v lese - teplo, sluníčko, mokrý sníh, nikde nikdo. Pocitově předjaří. Jen kousek po lesní silničce bylo úžasné kluziště - uježděná vrstva tajícího ledu. A to jsme tam navíc potkali dvě auta lesáků. Oni nás už znají - míjíme se s úsměvem.

u nás teplý liják a tři stupně nad nulou. Včerejší sníh pochopitelně mizí, už máme jen zbytečky. Myslela jsem, že Yoda první procházku významně pokrátí (liják), ale usoudil, že sprcha je zdravá a obešli jsme celý (krátký) okruh

pravidelně počítám… jen před třemi lety jsem měla pauzu - odešel během hodiny Night… a místo počítání pipin jsem zcela nečekaně hledala dogátko…

u nás je taky hezky nasněženo - maličko, ale přece. Takže psík si to v lese užil, dokonce i sluníčko na chviličku vykouklo, než se zase za mrak schovalo

u nás svítí půlměsíček. A je tři a půl stupně nad nulou

u nás klouže jen tam, kde byla uježděná vrstva - jinak i zámkovka na dvorku odtála - už v noci bylo nad nulou, pršelo a vstávala jsem za plus 4 stupňů. A  celý den to taje. Večer i sluníčko občas prosvítalo za mraky. Obleva velká - na zahradě už sníh zmizel.  V lese je břečka zcela rozbředlá. Ještě zítra má být “teplo” a navíc má pršet…  A pak prý sníh a pak obleva a pak velemráz… je to taková podivná houpačka

u nás je od rána teplo, sníh mizí rychlostí blesku - už jsou na zahradě jen zbytečky. Zato v lese je rozmáčené břečky nad kotníky, potoky tečou naplno… Pes si to užil - a našplhal si u mě. Vyběhla před ním srna - on to odpíchl za ní - ale ještě se tam přimotaly další dvě (měla jsem pocit, že do psa snad narazí)… a on to na zavolání ihned na fleku obrátil a nadšeně se vrátil. Po pochvale vyrazil do protisměru - neb ví, že pročmuchat ho to nechám… ale zase hezky na zavolání přišel a zbytek procházky už prý byla nuda…

u nás už od noci je trvale kolem mínus tří. Začalo jemně sněžit až po obědě a zatím stále padá sníh. Uvidíme, kdy se oteplí a co z toho bude ráno…

u nás jsou krkavci v posledních tak deseti letech běžní obyvatelé lesa v podhůří - jsou k nepřehlédnutí (spíš nepřeslechnutí). Ráda jim někdy odpovídám - bavíme se myslím dobře, neb “spolupracují”. Většinou vidíme dva. Více jen když učí mláďata - to je pak krásná podívaná. Ale i svatební lety párů stojí za vidění.

já měla zcela mrtvo asi před třemi lety. Letos byl největší nával v listopadu, ale provoz je stále značný. Dnes dorazili jíkavci. A taky čtyři straky a odpoledne pro změnu dvě sojky… A strakapoud a vrabčáci a tři druhy sýkor a červenka a hejno kosáků… prostě je stále se na co koukat. 

a teď Yoda - sněhu si užívá, na ledu občas bruslil, i upadnul - ale radost z pohybu mu to nevezme…

a tak tedy nejprve ty nepsí - od silvestrovského Mácháče až po dnešní vícesněžné (jinak sníh za humny jsme měli stále). Uprostřed jsou dvě ptačí - zraněná kosice (stále je živá, stav se nehorší, ale méně létá než ostatní a je viditelně více načechraná) a pak část kosí bandy u pítka

Sardullah:

Já teda letos poprvé v životě viděla  mlynaříka… dokonce jsem si ho musela vygůglit, protože jsem vůbec netušila, co mi to přilítlo na krmítko za bílýho ptáčka…

Jinak standardně mám sýkoru koňadru, uhelníčka, vrabce… pak ty šedivý čůzy-hrdličky, asi 6 kosáků. Sem tam červenka a letos prvně i zvonek zelený a párek stehlíků a tím končím tvá Máňa… docela pak čumím, jak to má někdo podstatně pestřejší.

mlynaříci jsou úžasní - létají (většinou) v rodinných hejnech a jsou děsně ukecaní - neustále švitoří. Mají veliké teritorium, na kterém přelétávají - takže se většinou nezdrží dlouho. Ale když se zrovna zastaví a potkáme se - mám velikou radost. Taky už se letos u nás zastavili - houpali se na lojových koulích, klidně pět na jednom válci. Vypadal jak obalený 

drvodelkafialova:

Letos jsem u krmítka poprvé viděla kosáka 😏

To mi přijde spíš smutný, protože dřív jich byla spousta. Zas lepší jeden než žádný.

kosáků máme asi patnáct. Říkám jim “lesní bratři” (jsou to hejna, která se nastěhují na zahradu jen na zimu) - jsou děsně oprásklí, nebojí se - věčně se hašteří, hlídají si zdroje (hlavně vodu na pití i ke koupání a taky pochopitelně místa, kam jim sypu -mají rádi zobání na zemi). Jedna kosice má na zádech velký šrám (asi paní krahujcová, sousedův briťák Mireček je hodně macatý a už má svůj věk…) - kouká jí tam prachové spodní peří - ale drží se holka už třetí den a je hodně aktivní. Už i víc lítá, tak to třeba zvládne.

a na stejné místo chodí na zrní i myšice temnopásá. Sice odborná literatura píše, že v zimě spí v pelíšku bohatě vystlaném a vedle má vybavenou spižírnu… ale zdá se, že doplňuje zásoby i v zimě, když tu možnost má.

Sarah01:

Já na Praděd už taky o svátcích nechodím, pokaždý tam kolabuje doprava, jaký je nával.

na Ještěd je totiž oficiální pochod prvního ledna ráno. Už padesát let tam chodí pěšky “půlka” Liberce. Hezká tradice - ale se psem bych to opravdu nešla, na ledu, v davu…

orionka-2:

Miluju Břehyni, Poslův mlýn, cestu na Bezděz a zpátky. Je to kraj mého dětství. Ale i dnes se tam dají i v létě najít klidná místa : Malá a Velká Buková, Slatinné vrchy ( určitě znáte, to je pro přespolní 🙂) )

známe - máme velmi dobře prochozené. Po cestách i mimo ně. Je to náš výletní revír nejčastěji v zimě, kdy Jizerky ovládnou běžkaři… a se psem se tam nikde vyrazit nedá. Leda za humna kolem Javoráku, Dračáku  a Brda… tam to ještě jde

a taky doplním - známe i ty rokle kolem Pecopaly. Máme prochozené z časů, kdy v mapách cz nebyly ty zákazové značky vstupu (je to automaticky na všech cestách v přírodních rezervacích). Tam je všude krásně

u nás dnes nasněžilo, máme bílo i na zahradě. V lese jsme zažili parádní chumelenici, byli jsme prvochodci na zasněžené cestě a bylo to moc hezké.