Plaka

On umí být něha sama. Vůči lidem i fenkám. Jinak hrátky na videu mi přijdou také hezké. Jemné, zcela v rámci “pejskové se koušou”.

Sardullah
Mně špinavá okna žily netrhají, od toho mám vořecha. Navíc u nás je tak strašně prachu, že člověk něco přešmrdlá a druhý den by mohl znova. 

Eště dotaz do pléna. Pruhy byly dneska na prvním očko vztekliny, měl ten očko plán trošku rozložený radši. S vetkou jsme vedly diskuzi, zda mu dát první vzteklinu rovnou na tři roky, což byl můj plán. Ne kvůli ušetření peněz, ale ohledně menší zátěže na organismus. A že prý lepší přeočkovat po roce, byť tříletou vakcinou. Jak jste to měli vy u štěněte? Máte první očko vztekliny rovnou na tři roky? 

Ok, já ne, tak odteď už případné palce budou jen pro vořecha. 😀

Proč by to měl být překlep?

Anonymní:

Prosím pěkně v čem spočívá pooperační péče u fenky po kastraci? Na co je potřeba si dát pozor. Dík Irena

Těsně po zákroku ticho, teplo, pelíšek, vyspání se z narkozy, vodu i žrádlo podávat po troškách. K radám uvedeným výše uvádím svou oblíbenou radu. Až se pes/fena z narkozy vyspí, vemte třeba jen vodou navlhčený ubrousek/jemný hadřík a otřete okolí operační rány. Všude, kde je fenka vyholená. Svědí to často víc než jizva. Jak když jdete od kadeřnice a svědí krk. Neblemtání jizvy je základ, omezení pohybu na nějakou dobu taktéž. 

Ráda vyřídím. 🙂 Favoritka mu taky umí dát řádnou čočku, ti dva si nemají co vyčítat.
Jinak doufám, že ty palce výše nejsou vyjádřením souhlasu ohledně mytí oken. 😀

Pruhaté hlášení, koho zajímá vývoj mého vořecha, tak: 5,5měsíční “štěně”, váha 21,5 kg, výška zhruba 52? cm. Roste pozvolna, nohatí se. Eště nějaký ty neurony by mu mohly dorůst. 😀 
Jinak pohybově je na tom docela fajn, nejlepší gymnastikou jsou pro něj hrátky se svou psí tetičkou. Omluvte kvalitu obrazu, stalkovala jsem je za sklem. Měla bych jít umýt okna, jak na to koukám…

Fíha, 4letý zvíře a tak rozbitý? 

Nevím, zda je L. ta správná volba, vyzkoušeli jste vše možné? Viz mé příspěvky na 9. straně diskuze. Když už do L. půjdete, zkuste si vyžádat co nejnižší dávku. Nezačínejte na té nejvyšší ohledně váhy psa. Pročtěte si zdejší diskuzi od začátku. 

Aha, díky.  Jsem se musela hodně proklikat. Na to písmeno L a pak přes Number of cases for a selected reaction - aha. Tož tam je v ČR jedinej případ Death nahlášenej přes veta. To byl ten můj Vořech. Opravdu jedinej. 

Megí, díky za link, ale ač jsem sondovala, nic jsem nenašla. Co se ČR a Librely týká. Můžeš to upřesnit? 6 psů v ČR, tam jistě patřil milovanej mů Vořecháček.

Jsem se trochu začetla tady a mám pocit, že se bavíte s robotem. Nebo je paní/slecna nekde ze zahranici?

Je naučená jezdit pod nohama spolujezdce.
Bych nejdřív zkusila změnit místo sezení, třeba by to u zadních sedaček pod nohama bylo lepší? Pokud se tam nějak nacpe. Mohlo by to pro ni být klidnější, drobátko jiné pérování auta, zvuk motoru atd.
Přepravku jste nezkoušeli? 

S první fenou jsme si užívali podobně, blití po pár km, postupně se to zlepšovalo, i tak šavle po 20, 30 km... Ležing v kufru s výhledem do všech stran, klec se zakrytým výhledem. Pomohla až výměna vozového parku, fena povídala, že to předchozí auto mělo blbý tlumiče a hodně se houpalo. A taky se vyjezdila, zvykla si. 

Nevím, kam s tím, tak asi sem. Kdo by se chtěl pokochat British English a pejskama, včera začal CRUFTS. Online přenos pro dnešek je tady. 🙂

https://www.youtube.com/watch?v=th1Sz6SvC1g&ab_channel=Crufts

Když zadavatelův pes miluje psy, potřeboval by si asi s nimi hrát a zároveň se učit být s nimi v klidu.
Jop, ideál je najít klidnější a vhodné pejsky coby parťáky ke kontrolovanému venčení, třeba přes trenérku, o které zadavatel psal v prvním příspěvku. Ono to ječení na psy nemusí být z nedostatku hry a kontaktu, jen se něco sepne v psím mozku zpětně, kotec, xy psů kolem, ví bůh, co se psovi hlavou míhá. To mám doma já. Pejsek je vyhranej až až a stejně reaguje prostě zvláštně na ostatní.
Ohledně sportovky - ale zase tito psi ignorují ostatní psiska na placu, zároveň fungují i v normál provozu, rodinném životě, výletech a v domácí smečce. 

Doron, učinila jsem stejné závěry. Jak přesně štěně vyrůstalo v útlém věku se neví, plachý není, lidskou řeč se učí doposud, lidi miluje. I psy. S mou fenou se naučil spolupracovat po pár dnech, to je výhoda moje domácí, že napodobováním od vychované feny se naučí spoustu věcí. Já si s ním poradím. Mně spíš přišlo líto zadavatele, který sepsal velmi kvalitní dotaz a krom vaší odpovědi nic. Tak jsem to tu rozhýbala. 🙂 
Zadavatel si jistě něco vyzobe. 

Nechme prostor dalším zkušeným hlavám a radám pro zadavatele. Ten můj případ z toho určitě z toho vyroste, je mladej. Hra doma ho neba. Jeho neba nic. On je vládce vesmíru, který si určuje, co ho ba. A dost o mým vořechovi, jen jsem chtěla podpořit zadavatele  a více nápadů od více lidí.

Nemám a jednoduché to nebude, naprostý opak přechozích Pruhů útulkových, které fungaly na myšlenku. Tohle ani uchem nehne na oslovení, když se mu to doma nehodí.

Dájo, jak bylo psáno nade mnou. Vytrhnutí mléčných špičáků samo o sobě nic neznamená. Jsem ráda, že Chuli narkózu zvládnul a je to za vámi. 🙂 Co jsem zmiňovala na předchozí stránce byla situace, kdy je už před vytržením mléčných špičáků jasně špatné postavení nových zubů, které by se muselo řešit nějakými rovnátky či úpravami dentice.
Verun, tak u bullíků je mandibula angusta dost častá. Dobře, že máte zabroušeno a nedělá to problémy.

Já moc neporadím, sama se po dekádách se psy “potýkám” s podobným případem. Jen s rozdílem, že můj útulkáček byl pořízen jako cca 2měsíční štěně, je to echt povaha. Doma netvora máme necelé tři měsíce. Zkušený člověk si řekne “pchhh, štěně, to si na sebe navážu, dám mu základy poslušnosti…” Stejnou představu jsem měla. Ovšem s tímhle elementálem je všechno jinak. Agrese (jakože tvrdá) při používání nějakých tyčových nástrojů (koště), hlučných nástrojů (vysavač, fén). Téměř přes kopírák co zadavatel popisuje u chování už staršího útulkáče. Lidi to miluje. Se psy si to rozumí, ale ječí to, když je vidí (vynoří se za rohem člověk se psem). Navázat na člověka? Hihi, ono to domácího člověka moc nepotřebuje, spolupráce téměř nulová v jakémkoliv smyslu (prdí to na hračky, pamlsky), venku to musí mít šňůru, jinak to půjde po svém někam do kšá, má oblíbená hra na schovku je prvně k ničemu. 

Lolku, třeba vám pomůžou moje pidikrůčky. Učit doma psa sebekontrole. It´s yer choice hry, klikr. Všechny situace se snažit modelovat tak, aby byly ano = odměna. Moje (nejen moje) zlaté pravidlo: Když nechci, aby pes něco dělal, řekni mu, co udělat má. Ideálně místo třeba nějakého NE(nekousej, neskákej, nežer to) učit šikovný, hračku si drž místo mé ruky, přetahuj se o hračku se mnou; sedni si místo skákání; podej věc, byť je to šutr, ukradená věc…
Chce to hodně trpělivosti, důslednosti, ale hlavně lásky a čitelnosti. Neustálé repete v jistých situacích, naučit si doma a upevnit třeba povel sedni. Nebo čekej, může to být cokoliv za slovo a polohu těla, hlavně, že vás pes bude vnímat a naváže oční kontakt. To pak pomalinku přenášejte ven, myšleno ten upevněný povel. Plus chůze na vodítku v klidném prostředí a zase přenést o kus dál, o ulici dál. Myslete na to, že chcete psa po dobrém nějak naučit, že spolupráce s vámi je fajn, časem bude ještě lepší a nakonec budete pro psa to nejlepší na celém světě. Ostrov jistoty, bezpečí, všechno zařídíte, pošéfujete, vyřešíte, zvíře nakrmíte, pomazlíte…

Vy máte psa měsíc, já tři. Doteď se to moje jelito chová jak šílenec, mívá přeskoky. Troufám si říci, že jsem poměrně zkušený člověk, tohle štěňátko je opravdu mimo mou komfortní zónu, ale což, snažím se, jednou jsem si ho pořídila. Tak neklesejte na mysli, nejste v tom sám. Bezvadný,  že máte trenérku přímo doma (v Brně je, myslím paní Šabacká, tu bych velmi doporučila). Pracujte, vymýšlejte, držme si palce. 🍀 

hmn:

no však jo
trošku mě i vetku mate ta absence jakékoliv nepohody a normální chuť k jídlu

Přesně tohle jsem zažila s fenou někdy na půl roce. Veselá, hravá, bez bolesti břicha, žravá, bez průjmu. Ale blila. Po blití si to po sobě v klidu sežrala (ta tvoje taky?), za pár dní zase zvracení. Krev a rtg bylo ok, na sonu se ukázaly silnější stěny žaludku a tenkého střeva, myslím. Diagnoza? Nespecifická gastritida (původ možná byl žraní sněhu nebo slunečnicových slupek pod ptačím krmítkem, kdo ví). Ze zacyklenýho kruhu blití a diety ji vyvedl až kontrastní rtg. Kdy ta sežraná kaše nějak zklidnila žaludek a střeva celkově, nenašlo se vůbec nic špatnýho. Doteď si pamatuji hlášku našeho veta: “Kontrast látka léčí.” 

U nás první probuzený ježek ťapal po zahradě předevčírem.