Sardullah

 A když už jsme u černobílých komedií, tak já miluju Světáky..

Orionka:

Kdybyste byla stará, tak by vašimi oblíbenými filmy byly Lásky jedné plavovlásky, Černý Petr a třeba Valčík pro milion (ale to už byste musela být velmi stará 😃), Ostře sledované vlaky…

Jé…Černýho Petra miluju…"Ahóóóój…hoj"🙃

No já teda doufám, že byl myšlenej tenhle seriál…😎

Bobca:

no,a tohle bylo co?..taky nerozumím..hm?🙂

Haló, haló! (v anglickém originále "Allo "Allo!) je britský sitcom z období druhé světové války vznikající pro BBC1 v letech 1982 až 1992.

No vidíte, tak to by mě ve snu nenapadlo, že by tohle někoho mohlo napadnout. Ta naše knihobudka je ve vestibulu polikliniky…kolem jsou lavice na sezení a furt tam někdo dřepí, tak si myslím, že tam se tohle asi neděje, že by někdo bral knihy ve velkém na topení.

No tady je vidět, jak já jsem povrchní stvoření…u mě je to samej Vetřelec, Predátor, Transformens, Avengers, Venom, Deadpool, Pacific Rim, ale je fakt, že na spoustu těchto filmů chodím do kina…na plátně jsou velmi efektní, ale v televizi na ně pak už nekoukám.. apod. a z druhé strany spektra zase trilogie Slunce, seno…no a něco mezi tím…

Ze seriálů určitě Červený trpaslík, Doctor Who…

Když sáhnu do vážnějšího žánru, tak musím zmínit film Život je krásný (od Benigniho)

Jako neumím si představit, že by mi pes bez důvodu zaútočil na spící mimino….naopak, mojí ovčandu jsem nechávala u kočárku se spícím synem na zahradě, aby ho hlídala a ona mi přišla vždycky oznámit, že už se kočárek probudil. 

Mimino, které ještě není schopné se ke psu dostat vlastními silami a byť neúmyslně mu ublížit, je z mého pohledu pro psa bezpečné…takže jediné na co bych dávala pozor je, aby pes nebyl zavřený v jedné místnosti s intenzivně brečícím miminem delší dobu…bez možnosti odejít….z toho hrabe i mě, tak si myslím, že i některému psu by to mohlo vadit…

Jako mít psa, který mi jde po miminku…to je noční můra…naopak, hned jak jsem se vrátila z porodnice, tak byla ovčanda s děckem seznámena a zapojena do péče. Afgán spal s mojí roční dcerou v posteli. 

Nikdy jsem neměla malé psy, nikdy jsem neměla jezevčíka, teriéra a pod. ale mám pocit, že zrovna jezevčíci mají na triku dost pokousání.

S mými velkými psy jsem nikdy neměla ani stín pochybnosti, že by zaútočili na moje dítě…bohužel u dětí do určitého věku, když ještě nemají rozum a nejsou spolehlivé, to říct nemůžu, protože tam by z nevědomosti nebo i vinou ještě nedokonalé motoriky mohlo dojít k tomu, že by psu bylo ublíženo….takže u nás to spíš bylo o tom hlídat dítě, aby nechtěně neublížilo psu. 

Obecně, když se něco stane, když pes napadne “svoje” dítě, tak všichni říkají, že pes je prostě šelma a že mu tudíž člověk nemůže věřit. Já jsem v tomhle asi lehkomyslná, ale pokud jsem psa vychovala od štěněte, pes je zdravý, tak svým psům v tomhle ohledu věřím na stopro…malým dětem nee, ty se musí hlídat.

Jo množení akvárek znám… povedlo se jim to na 5 kousků… protože ještě chci tyhle ryby a tyhle ryby sa chci jednodruhovku na tyhle ryby. Naštěstí se mi to zase časem povedlo zregulovat na dvě nádrže, ale hodně si musím sedět na rukách, protože ty akvárka furt mám, techniku taky, tak to je velký pokušení, ale držím se.

Ve své podstatě by mi stačilo jedno jediný třeba 1200 litránků, ale na něj nemám místo a i kdybych měla, tak bychom se asi s akvárkem propadla do západního Německa… tak to zůstává jen snem.

Tohle je nejhorší… i když člověk udělá max, tak to takhle skončí. Ta bezmoc, když nemůžu zvířeti pomoci.

Sestře přeju hodně sil… nové kotě té bolesti člověka nezbaví, ale když je nutné starat se o zvířecí mimino, tak není tolik času patlat se ve svých pocitech… mě to teda pomáhá.

No tak to si objednám…akorát s tím čtením jsem poslední dobou na štýru…teda spíš na sardel. Ale furt si říkám, že jednou…

bambule:

Můj problém je to, že se žádné ze svých knih neumím vzdát. Ráda se k nim vracím. Jsem sběratel a křeček k tomu 😃📚📚📚📖📖.

Jo tak je fakt, že ze svého zlatého fondu taky nedám nic. Knížky, co jsem pryč dala, mi většinou někdo podaroval a nebyl to můj šálek kávy. 

Na druhou stranu po antikvariátech zase kupuju knížky, co jsem kdysi četla … měla půjčené a chtěla bych je vlastnit, znovu přečíst. Je super, že antikvariáty mají eshopy a spoustu toho se dá i poshánět.

I

Dafi:

bože,já Vás tak obdivuju!!

bych se zabila a psa taky-o toho bych se přerazila…..

To já taky… zase na druhou stranu, kdybych nastoupila s Ginou, tak to nehrozí, protože bychom se zasekly hned u první překážky… já bych řekla “ hopinky” a ona “ a proč?”… no na to nemám odpověď, tak bych začala blekotat něco o tom, že je to zábava a ona by otočila hlavu a koukala jinam a čekala až se vykecám.

Mě přijde až neskutečný, že jsou psi takoví torpéda a běží to s nasazením a nadšením, protože doma mám pravej opak, který mě pošle na tři doby do zadele, i když po ní chci, aby přeskočila resp. při její velikosti překročila 30 ti centimetrovej plůtek kolem trávníku a to se s ní ještě otočím a naklušu jak s kobylou a výsledek… já udělám hopsá a Gina zůstane stát, tak nakonec popojdeme 4 metry a ten plůtek obejdeme… prostě já skákat nebudu a fertig.

A tak to má být, ani jedna nejsme parkůrovej typ. A je super, když se sejde dvojka, která je a pak je na to radost pohledět.

50kilový tele by mě hned tak nikdo nevenčil..

Tak to může být opravdu problém…s mojí pyrenejkou na prochajdu nemůže ani nikdo z rodiny, protože ona je sice slušně vychovaná a dodržuje pravidlo nevláčet paničku za sebou na vodítku, ale problém je, že pouze mě…se synem se chová jako nevychovaná reaktivní čůza…a myslím, že kdyby s ní vyrazil manžel, tak ho potáhne jak lokomotiva.

S berňuchou je to jednodušší, neboť on už se vychovanej narodil a je to prostě rodinný pes, i když mamánek, tak venku ho může vést kdokoliv.

Je super, že existujou knihobudky…já knihy do antikvariátu nenosím, ale do tý knihobudky ráda odevzdám. Teď jsem vyklízela dcery studentský pokoj a měla tam spoustu knížek na které už je “stará” a už je nechtěla, tak jsme sbalili do tašek a odnesli…a když jsem šla kolem za týden, tak už tam nebyla ani jedna…tak jsem ráda, že se někomu hodily a při dnešních cenách knížek….

Tap:

Zleva: Tobiášek, Ňufíček miláček (jejich strejda)
a Jyrka si dávají mletou vepřovou panenku.
Jyrka je autista, proto se píše s Y.

Super trojka 👍

Já su ráda, že mám psy, neboť nemít psy, tak bych určitě nikam trajdat nešla…a můj pocit zodpovědnosti vůči psům mě k těm procházkám nutí resp. já se psy chodím na procházky ráda, ale nějak mi dělá problém se k tomu dokopat…jak vylezem z branky, tak už je to dobrý a užívám si to.

Jde spíš o to, že když jsem nemocná nebo jako teď začátkem roku jsem byla nonstop v práci nebo je počasí, že by psa nevyhnal, tak prochajdy vynechám nebo to max oběhnu kolem komína (když teda chodím nonstop do práce)a pesani to v pohodě přežijou…obzvlášť pyrenejka, to je pes ve své podstatě ležící a nebo ležící spící, tak tam jí na tu procházku táhnu už jen z toho důvodu, protože prostě nemůže celý dny jen ležet. Ale já už od éry chrta pořizuji psy neakční, přiměřeného temperamentu vyhovujícího mé osobě a ty, kteří v případě nemoci se se mnou budou klíďo tejden válet v posteli.

Jo měla jsem knihu (před 36ti lety) “Pes a jeho výcvik”, kde se štěkání mělo učit tak, že člověk vzal proutek a švihal (teda jemně) psa po plamě (z boku)…a defakto výsledek měl být ten, že psu nakonec došla trpělivost a začal štěkat…no a pak k tomu člověk přidal povel. Neumím si představit, že bych takhle učila psa štěkat…

Já to teda nepraktikovala, protože spousta metod pro mojí outlocitnou dušinku nebyla použitelná, proto jsem ani nechodila na cvičák a cvičila jsem si ovčandu sama a literaturu brala jako inspiraci. 

Za mě teda Dick Francis, Agata Christie, Frýbová, Sehnerová a v neposlední řadě Zrzavcová.

Jako přečtu i něco jinýho…nejčastěji Kinga, ale to se přiznám, že jsou knihy, které přečtu jednou a vůbec nemám potřebu se k nim vracet ani po letech. 

Co teda nemusím jsou knihy fantasy. Ale mám ráda sci-fi…třeba Mariňáci od Roberta Fabiana a nebo čtivo od Lovekrafta.

Pár let zpátky jsem četla Hadrový panák od Daniel Cole…a musím říct, že zápletka super, ale nějak se mi to blbě četlo, často jsem se i vracela, protože jsem se nějak ztratila a co jsem teda měla jako nej problém…když čtu knihu, tak si ty postavy nějak představuju, takže když je o dotyčném řeč, tak mi naskočí v hlavě moje představa, jak ten člověk vypadá…tady absolutně nic, takže jsem se ještě ztrácela v tom, kdo je kdo…tak buď jsem už stará a nějak mi to nejde a nebo prostě jsou knihy napsaný způsobem, který mi nějak mozek nepobere.

Než dávat xy peněz za advokáta a soudy, tak to raději investuju ty peníze do toho, aby dotyčnému někdo pořádně rozflákal tlamu, popř. zlámal hnáty, dle míry provinění…protože podmínka je nic, odškodnění pokud je přiznané, tak je často nevymahatelné a když dotyčného zavřou na tvrdo, tak mu ještě ze svých daní budu platit ubytování a stravu ve vězení…..

Přijde mi, že současný stav udílení trestů fakt za chvíli povede k tomu, že kdo bude mít možnost, tak vezme spravedlnost do svých rukou…protože ty tresty mi kolikrát přijdou vůči oběti jako výsměch..

Poznala jsem, že je Žeryk učesanej🙂

chodil přítel-vždycky-běž ze psama!ale mě se nechce!a já-ale na to jsem se tě neptala🙂ehmm-nikomu to neříkejteale mě se taky často nechce🙂,ale jdu!

Mě když se nechce, tak nejdu…naštěstí mám psy, kteří se z toho nepotento. A někdy se mi chce a tak jdeme a já bych ještě šla a pyrenejka řekne “tak já mám dočucháno a jde se domů”.

U mě teda jsou psi víc vyřízení, když doma uklízím a nebo pracujeme na zahradě. Teď v pondělí jsem porážela broskvoň a v drtičce likvidovala větve, tak jsme to měli na celý odpoludne. Domů jsme zalezli po šestý večer…psi padli za vlast a i na večeři v osm jsem je musela budit…kam se na to hrabe nějaká procházka…berňucha pomáhal nosit větve, Gina nás bedlivě střežila v poloze ležícího střelce na dvorku….