efe

Horsano, zkuste med - pamatuješ na Dadly nohu? 50:1 med:propolisová tinktura - klidně i jen med. Ale musí se dávat anaerobně, což na některých místech asi nepůjde…

A opět, hluboko přehluboko smekám a hlavně DĚKUJI 🍀

Nedávno jsem tu psala, že kamarádka shání pejska. Tak včera jsme přivezli Valentýnka ❤️

Jely jsme o víkendu s kamarádkou vyvenčit smečku na výlet. Vzala jsem projet jedno z našich starších Mini, které když se vytáčí nad 3t otáček, tak následně padá do nouze (budeme řešit na jaře). Stála jsem na křižovatce, kde z vedlejší najíždím na hodně frekventovanou hlavní, byl celkem provoz. Vzhledem k omezení auta, jsem nijak nespěchala a chtěla si nechat prostor na pomalý rozjezd, abych to právě nemusela vytáčet. Za mnou kokos v Kodiaqu, na hlavní v obou směrech proud aut, takže jsem tam stála celkem dlouho, nebyla možnost vyjet. Tak mě začal vytrubovat, já se začla hrozně smát, mě tihle lidi přijdou fakt směšní. Najela jsem konečně na hlavní a on se mě samozřejmě jal okamžitě ještě na plný čáře předjíždět. Já výtlem a do okýnka jsem mu poslala middle finger. Kamarádka zděšená a prej: “tebe to troubení nerozhodí?” Ne, fakt ne 😄

A nevyřešila by to taková ta gelová podložka pod nátylník (bo z čeho to je)?

Výborný je do očí černý čaj - je antiseptický. Používám u koní, psů i lidí a vždy super výsledky. Ten má doma určitě každý a jako první pomoc je skvělý.

Mně vždycky mopsle začínaly línat začátkem ledna.

Lenacia: co je ona za plemeno? Co takhle PSSM? Taky se projevuje velkou neochotou při sedlání (dotahování) a tím, že kůň je “psycho”.

Hih, takhle vidí naší smečku AI ❤️

My se dnes vydali na výlet do Cvikova… no nečekala jsem, že se budeme v lese brodit sněhem a klouzat po ledu, všude jinde už to slezlo. Nakonec jsme okruh výrazně zkrátili a už jsme zpátky doma pod dekou. 

Díky všem za rady a doporučení. Stejně si pořád neumím představit, že vedu svoje tři psy na vodítkách a přitom mám vytasit cokoliv a ještě se s tím ideálně strefit. A to mám dva ze tří psů připnutý do sedáku. 

Jako se zvukama jsou tak nějak v pohodě. Ovšem jsou zvuky a zvuky, že…

Jo to mě taky napadlo jít na to takhle, přes majetek a peníze. Celá vesnice ví,  v čem my jezdíme, tak mu zavolat, že jsem to vybrala na poslední chvíli a že jestli chce platit opravu za x desítek až stovek tisíc, tak že neni problém. Na prachy tyhle lidi slyšej. 

S nima moc řeč není - jsou to takoví bílí kikáni :/ A starosta se tím zabývate nebude, neb v naší obci je volné pobíhání psů dovoleno… 

Ale jak píšeš - zřejmě to byla fakt náhoda, za ty roky, co tu žijeme se to stalo poprvé s tím, že tyhle psy mají určitě už několik let.

Ale i tak mám prostě strach, já bych svoje tři proti těmhle třem rozhodně neubránila, to asi ani není možný 😢

Snad se mu konečně uleví, moc bych mu to přála, vám oběma…

No právě že hodně blbě…

Můžete mi tedy pls někdo dát tip na paralyzér? Mám z toho strašnej vítr…

Dnes ráno mi moje lenost asi zachránila smečku…

Večer jsem si naplánovala, že ráno v sedm vezmu smečku na malou procházku před tím, než odjedu do práce. Ráno jsem sice vstala, ale byla ještě tma a prostě se mi nakonec nechtělo, tak jsem je jen vypustila na zahradu, nakrmila a jala se odjet. Jakmile jsem vyjížděla z vrat ze zahrady, prořítili se kolem plotu tři bezprizorní picbumové!!! Přesně v čas, kdy bychom se tak nějak vraceli z lesa. Úplně se mi udělalo blbě a klepu se ještě teď, když na to pomyslím. Pak mi došlo, že patří jedněm našim sociálním sousedům, který je normálně maj neustále zavřený v baráku nebo na zahradě, nijak je nevenčí, takže když se dostali nějak ven, tak lítali prostě jak splašený po celý vesnici… A hlavně kdyby potkali mě se třema psama na špagátech, tak to by byl prostě strašnej průser. Jednoho bych zahnala, ale tři najednou…

Dnes se první den můžu trochu hýbat, sice jako na***anej kačer a s holí, ale vzala jsem Barušku ven. To bylo radosti! Na celou smečku jsem si zatím netroufla…

Netušim. Vyfásla jsem jen léky na zánět. Tenkrát sloužil primář neurologie a ten se na mě od stolu podíval a poudá: “no dyť vy ste jasnej celiak, to máte z toho”. No, nejsem…

Druhej den jsem teprv dostala léky na bolest u svýho obvoďáka, kam mě musel muj chlap doslova odnýst, protože chodit už jsem nezvládla. Trvalo to tenkrát tři tejdny. 

První jarní den za 50 dnů…. To je ještě sakra daleko…

Závidím, v dobrém. Mně tenkrát neopíchli ani na pohotovosti s dost ošklivým ústřelem, kterej mám mimochodem momentálně znovu, takže bych si dala říct 😀 Ale od včera už je to trochu lepší. Sice stále chodím v předklonu, ale aspoň už sedím více méně bezbolestně. Zatím.