Konipas luční

Znaky

Konipas luční se vyskytuje na velmi rozlehlém území. Kde je rozšířen, vytváří konipas luční několik ras. Zbarvením se liší samečkové a samičky, letní a zimní opeření i opeření mladých ptáků po opuštění hnízda. V létě mají samečkové všech typů hrdlo a hruď svítivě žluté, samičky bledě žluté. Hřbet mají všichni ptáci v létě olivové zelený. Jihoevropská rasa má nápadně černě zbarvené temeno. Mláďata po opuštění hnízda se velmi podobají mladým konipasům bílým, jsou ale poněkud hnědší a mají na hlavě široký tmavý proužek.

Prostředí

V době hnízdění se konipas luční vyskytuje na vlhkých lukách a polích, s oblibou zvláště na pastvinách, protkaných odvodňovacími příkopy. Vyskytují se v té dobé i na místech suchých jako jsou úhory a severská tundra, dále i ve slaných bažinách a v rybničních oblastech.

Rozmnožování

Zpěv samečků je skromný a nenápadný. Tokají před samičkou s nadmutou tmavožlutou hrudí a třepetají křídly. Samička jo vždy o něco bledší nežli sameček. Hnízdí v květnu a v červnu, v jižní a střední Evropě mívá dvě snůšky, v severní Evropě pouze jednu. Na obvykle 5 nebo 6 vejcích sedí 13 až 14 dní. Hnízdo je většinou na zemi pod převislou trávou nebo v jamce v zemi, ptáci je rádi ukrývají i v houští u odvodňovacích kanálů.

Na vejcích sadí jen samičké a často sazení přerušuji, aby si vyhledala potravu nebo upravila peří.

Potravu přinášejí k hnízdu oba rodičů, neodvažují se však k němu, pokud si myslí, že je někdo pozoruje. Při hnízdění si dávají pozor i na to, aby v blízkosti hnízda příliš nepobíhali. Mladí ptáci opouštějí hnízdo 11 až 13 dní po vyklubání z vajec, dlouho předtím, než jsou schopni létat. Mladí ptáci z druhé snůšky opouštěli hnízdo až koncem srpna, krátce před tahem na africká zimoviště. Při tahu můžeme ve střední Evropě pozorovat různé rasy kompasů lučních ve společných hejnech.

Potrava

Konipas luční loví hlavně mouchy a jiný drobný hmyz, který vyplaší pasoucí se dobytek. Konipasi luční pobíhají mrštně tak rychle, že jejich míhající se nohy ani nepostřehneme. Pohybuji se s pasoucím se stádem, mají-li na zemi dostatek místa. Když stádo prochází vysokou trávou, sledují je konipasi v letu a někdy si i sednou ke krátkému odpočinku na hřbet některého dobytčete.

Všeobecně

Konipasa lučního si můžeme splést s konipasem horským, jehož domov je také ve střední Evropě. Konipas horský je však více vázán na vodu. Konipas horský je podstatně štíhlejší než konipas luční a má delší ocásek. Mimoto má vždy šedý hřbet, jen v oblasti kostřece je zelenožlutý. V době hnízděni mají samečkové tohoto druhu nápadně černé hrdlo, v zimě a u mladých ptáků je nejspolehlivějším rozpoznávacím znakem dlouhý ocásek.

Názvy ve světě

Konipas luční

Anglicky: Western Yellow Wagtail, Dánsky: Gul Vipstjert, Estonsky: Hänilane, Finsky: Keltavästäräkki, Francouzsky: Bergeronnette printanière, Holandsky: Gele kwikstaart, Chorvatsky: Žuta pastirica, Islandsky: Gulerla, Italsky: Cutrettola, Maďarsky: Sárga billegető, Německy: Schafstelze, Norsky: Gulerle, Polsky: Siwerniak, Portugalsky: Alvéola-amarela, Rumunsky: Codobatura galbenă, Španělsky: Lavandera boyera, Švédsky: Gulärla

Mohlo by vás také zajímat

Konipas bílý,  Křižák luční,  Linduška luční,  Strnad luční,  Konipas horský,  Ještěrka luční