Rosela černohlavá

Popis

Samec i samice jsou zbarveni stejně. Samec má čelo, temeno a záhlaví černé (vzácně červené), horní lícní skvrny bílé, dolní fialovobílé. Pera na zádech a křídlech jsou černá se světle žlutými lemy. Vnější střední krovky jsou černé, spodní křídelní krovky, ohbí křídel, loketní letky a vnější prapory ručních letech modré. Kostřec a horní ocasní krovky světle žluté s černými lemy. Břicho bledě žluté s tmavým nádechem (někdy horní prsa a hrdlo s tmavým páskováním). Spodní ocasní krovky šarlatově červené. Střední rýdovací pera hnědozelená s modrým přelivem, krajní modrá s bílým okrajem. Proužek na spodině křídla chybí i u samice. Zobák šedavý, duhovka hnědá. Samice má mít temeno hnědočerné, samec sametově černé. Mladí jsou tmavší, na hlavě a prsou někdy s červenými pírky. Na rýdovacích perech jim chybí modrý přeliv.

Výskyt

Severozápadní a severní Austrálie.

Život v přírodě

Rosela černohlavá žije v řidších suchých porostech savany, zvláště v blahovičníkových hájích, dále v pásech zeleně podél vod a na pobřeží i v mangrovových porostech. Na některých místech je hojná, ale nikde netvoří hejna. Žije spíše v párech nebo rodinách. Zdržuje se hlavně na zemi, kde sbírá travní semena, odpočívá v korunách stromů. Živí se i nezralými plody akácií a blahovičníků. Je velice plachá.

Chov

Do Evropy byla rosela černohlavá dovezena až v roce 1899 do londýnské zoologické zahrady. Je poměrně choulostivá, takže v chovech se příliš nerozšířila. Více kusů bylo do-vezeno až v sedmdesátých letech. První odchov se podařil Bedfordovi v Anglii v roce 1928. U nás se vyskytovala již před 1. světovou válkou. Ani dnes není běžná.

Potrava

Základem je směs semen slunečnice, prosa, ovsa, lesknice, semence, pšenice atd. na začátku hnízdní sezóny, během krmení mláďat a v zimě také v máčené a naklíčené formě. Doplňkem musí být různé ovoce a zelenina, zelené krmení a čerstvé větve. V době krmení mláďat přijímá vaječnou míchanici a máčené piškoty.