Kůň Převalského
Equus ferus przewalskii
Kůň Převalského
Equus ferus przewalskii
- Výskyt: Severozápadní Čína, jihozápadní Mongolsko
- Délka: 220-280 cm
- Hmotnost: 200-300 kg
- Počet mláďat: 1 ks
- Potrava: Především traviny
Taxonomie
- Třída: Mammalia - savci
- Podtřída: Theria - živorodí
- Infratřída: Eutheria - placentálové
- Řád: Perissodactyla - lichokopytníci
- Podřád: Hippomorpha
- Čeleď: Equidae - koňovití
- Rod: Equus - kůň
- Podrod: Equus - kůň
- Druh: Equus ferus - tarpan stepní
- Poddruh: Equus ferus przewalskii - kůň Převalského
Asie
- Nadmořská výška: 940 m
- Povrch: sever rovinatý, střed kontinentu hornatý
- Teplotní pásy:
- Tropický: podnebí rovníkové, monzumové, kontinentální
- Subtropický: v zimě chladno, vlhko; v létě vedro, sucho
- Mírný pás: spadá většina kontinetu
- Subpolární pás: severní oblast
- Polární pás: nejsevernější oblast
- Teplota:
- Zima: až -50 °C (Sibiř)
- Léto: 5-35 °C
- Roční úhrn srážek:
- Nejvíce jih a jihovýchod: 2000-3000 mm
Charakteristika
Délka těla 220-280 cm, ocas 90-110 cm, hmotnost 200-300 kg. Výška v kohoutku 120-145 cm. Tento pravěký divoký kůň se vyskytoval původně v třech poddruzích či rasách od Evropy po střední Asii.
- 1. Euroasijský stepní divoký kůň zvaný tarpan, středně velké zvíře s černou hřívou a černým ocasem, šedou srstí na těle a širokým temným pruhem na hřbetě. Tento kůň byl zcela vyhuben v 18. a 19. století (posledního ubili sedláci na Ukrajině r. 1876).
- 2. podobný, ale značně menší a slabší byl takzvaný lesní tarpan, který žil ve střední Evropě ještě ve středověku, ale byl vyhuben koncem 18. století, do kdy ještě přežívaly skupinky ve východní Evropě.
- 3. pravý kůň Převalského, který žil ještě donedávna ve stádech v transaltajské poušti Gobi, nyní se však již volně patrně nevyskytuje. Je chován v řadě zoologických zahrad (v pražské zoologické zahradě je asi největší počet kusů vůbec a je zde i jeho celosvětová plemenná kniha). Domácí kůň byl domestikován přibližně před 4 000 lety a jeho předkem byl pravděpodobné eurasijský tarpan.
Kůň Převalského má protáhlou hlavu a krátkou vztyčenou hřívu. Na čele není chomáč dlouhých chlupů jako u domácího koně. Základní zbarvení je plavá nebo načervenalá hněď, břicho je světlešedé.
Výskyt
Divocí koně obývali stepi a lesostepi od střední Evropy po střední Asii a je pravděpodobné, že se toulali přes velké plochy a na velké vzdálenosti. Postupně však byli z celého areálu svého rozšíření vytlačeni a posledním refugiem koně Převalského byla právě oblast Mongolská.
Způsob života
Divocí koně tvoří malé rodinné skupiny s vedoucím hřebcem, několika kobylami a více hříbaty. Dospívající hřebci jsou vedoucím hřebcem odháněni. Ti se po určité době toulání pokoušejí získat vlastní stádo v prudkých bojích se staršími hřebci.
Koně jsou nejen vynikající běžci, ale i zdatní bojovníci, je-li stádo napadeno třeba vlky. Dovedou kopat svými ostrohrannými kopyty tak, že vlkovi prorazí lebku. Mají velmi dobrý sluch a jejich uši jsou ve stálém pohybu. Podobně dobře vyvinut je čich. Pysky jsou citlivým orgánem hmatovým a oči stále přehlížejí step ve svém širokém záběru. Pohybující se předměty jsou zaznamenány na velkou vzdálenost, avšak ostrost zraku je poměrně malá.
Potrava
Především traviny.
Rozmnožování
Hřebci střeží žárlivě své kobyly, zvláště když se stanou růjnými. Hříbata se rodí většinou na jaře. Přicházejí na svět dobře vyvinutá, stejně jako u koně domácího, takže jsou hned po narození schopna stát na všech čtyřech a brzy i sledovat běžící matku.
V posledních letech bylo provedeno několik pokusů vrátit koně Převalského do jeho domoviny ve stepích Mongolská. Všechny tyto pokusy však dopadly v zásadě neúspěšně.
Názvy ve světě
Kůň Převalského
Anglicky: Przewalski's Wild Horse, Bretonsky: Marc'h Przewalski
Mohlo by vás také zajímat
Kuňka žlutobřichá, Kuňka východní, Norický kůň - Norik, Andaluský kůň, Kladrubský kůň, Achaltekinský kůň, Pakůň žíhaný, Skunk skvrnitý, Skunk jižní, Kuna rybářská
Foto: http://www.itsnature.org