Norický kůň - Norik

Historie

Norik pochází z rakouských Alp a jeho minulost sahá až do dob Římanů. Ve středověku to byli oblíbení váleční koně. Jeho předci byli španělští, neapolští a burgundští koně. Poté se norici využívali i v zemědělství a v 18. století byli přikříženi teplokrevníky. Tak vznikli výborní koně pro armádu. V nezměněné formě se norik chová dodnes.

Povaha

Co se týče povahy, je norický kůň dobromyslný, klidný a poslušný chladnokrevník. Je pracovitý a silný. Je také značně odolný a nenáročný na chov.

Konstituce

Hlava tohoto plemene je spíše těžší, krk je krátký a svalnatý. Plece jsou silné, lopatky skloněné. Hrudník je hluboký a klenutý. Hřbet je rovný a silný, záď svalnatá s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou pevné, suché s rousy.

Běžná výška plemene je asi 163 centimetrů. Nejčastější zbarvení tohoto plemene jsou následující: tmaví hnědáci, ryzáci, vraníci, bělouši a tygři. Bílé znaky na těle jsou nepřípustné. Nové vyšlechtěné typy jsou hnědáci či ryzáci s bohatou hřívou a kvalitním ocasem. Má hlavu s klabonosem, silný krk.

Využití

Norik byl šlechtěn jako pracovní plemeno v zemědělství a později používán armádou. Dnes se norický kůň využívá v tahu a také jako spolehlivý jezdecký kůň.