Kočka pouštní

Kočka pouštní je přizpůsobena neobvyklému, velmi suchému prostředí, takže dovede přežít s minimem vody a většinou se spokojí s vlhkostí obsazenou v potravě. Má nápadně krátké nohy s osrstěnými tlapkami, aby se nebořila do písku. Srst je písková nebo šedá s rezavým nádechem v koutku každého oka a na líci. Kočka pouštní obývá polopouště a pouště s dunami a v písku si vyhrabává mělké nory, kde se ukrývá přes den. V noci loví tarbíky, pískomily, zajíce, ptáky, ještěrky a dokonce i hady.

V dospělosti dosahuje kočka pouštní délky těla 40-57 centimetrů, délka ocasu je 25-35 centimetrů, hmotnost kolísá mezi 2-3,5 kilogramy.

Ve volné přírodě obývá tento druh kočky Maroko a severní Niger, Arábii, střední Asii a Pákistán; obývá suché písčité terény.

V zajetí se páří kočka pouštní i vícekrát ročně. Saharské populace se páří od ledna do dubna, v Turkmenistánu se kočky páří v dubnu, v Pákistánu od září do října. Březost trvá 59-63 dní, pak se rodí 1-8 koťat, průměrně 4-5. Koťata sexuálně dospívají v 9-14 měsících věku. Koťata mají velkou úmrtnost, až 41%. V zajetí se kočka písečná dožívá až 13 let.

Kočka písečná se velmi špatně pozoruje v přírodě. Téměř nezanechává stopy v písku, zbarvení srsti ji činí neviditelnou. Je o ní známo, že při oslnění baterkou zavírá oči, takže nejsou vidět ani odlesky jejích očí.