Kartouzská kočka

Historie a původ

Kartouzská kočka patří sice v zásadě do kategorie evropských krátkosrstých koček, má však zvláštní postavení. Historii této modré kočky s plyšovou srstí je možné vysledovat až do 16. století a je opředena mnoha legendami. Kartuzianští mnichové ji měli přivézt z Afriky do Francie a chovat ji ve svém kmenovém klášteře Grande Chardreuse u Grenoblu. Podle legendy nebyla ceněna jen pro svou schopnost chytat myši ve sklepích a spižírnách, nýbrž také pro svou hustou srst, která sloužila jako kožešina.

Srst

Srst kartouzské kočky je sice stejně hustá a silná jako u evropské krátkosrsté kočky, ale podobnější plyši, protože díky husté podsadě nepřiléhá těsně k tělu.

Barva

Škála barev sahá od světlé až po středně modrou. Důležitá je rovnoměrná barva až ke kořínkům. Srst dospělé kočky nesmí vykazovat žádnou kresbu tabby, stříbrný tipping nebo bílou barvu. Stejně modré jako srst je i nosní zrcátko a bříška tlapek.

Charakter a temperament

Kartouzská kočka je robustní a nenudí se ani o samotě. Přesto se ve společnosti cítí lépe, snáší se s celou rodinou a také s ostatními kočkami. Oproti sytému předení zní její „mňau“ velmi nesměle a často jej stěží zaslechnete. Svou mírumilovnou, vyrovnanou a nenáročnou povahou je tato přítulná kartouzská kočka kočkou, která se cítí stejně dobře v rodinách jako u osob, které žijí sami.