Kočka bengálská
Prionailurus bengalensis
Kočka bengálská
Prionailurus bengalensis
Kočka bengálská (Prionailurus bengalensis) je drobná volně žijící kočkovitá šelma asijské pevniny. Vzhledem připomíná štíhlou domácí kočku s výrazným skvrnitým kožichem, její způsob života je však přizpůsoben samostatnému lovu v lesích a krajině s hustými úkryty. Nejde o totéž zvíře jako domácí plemeno bengálská kočka, které vzniklo křížením domácích a divokých koček. Současné zoologické pojetí navíc odlišuje pevninskou kočku bengálskou od kočky sundské, která byla dříve zahrnována do stejného druhu.
Vzhled
Tělo dospělé kočky bengálské je protáhlé, s poměrně dlouhýma nohama a ocasem. Délka hlavy a těla se pohybuje přibližně od 45 do 70 centimetrů, ocas může dosahovat 23–44 centimetrů. Hmotnost bývá proměnlivá, často kolem tří až sedmi kilogramů. Srst je žlutohnědá až šedohnědá s tmavými skvrnami a drobnými rozetami, spodina bělavá. Na hlavě jsou výrazné tmavé podélné proužky, oči lemované světlou kresbou a zaoblené uši. Severní populace mívají hustší a delší zimní srst než kočky žijící v tropických oblastech. Samec bývá větší, rozdíl ale není tak nápadný jako u některých větších šelem.
Rozšíření
Kočka bengálská obývá velkou část pevninské jižní, východní a jihovýchodní Asie. Její areál sahá od oblastí Pákistánu a Indie přes himálajské podhůří a Indočínu až do Číny, Koreje a ruského Dálného východu. Vyskytuje se v tropických i mírných lesích, porostech křovin, travnaté krajině a na okrajích zemědělských ploch. Důležitá je především přítomnost krytu a dostatku drobných obratlovců. V horských oblastech vystupuje do značných nadmořských výšek, ale nevyskytuje se běžně v rozsáhlé otevřené poušti. Často loví v místech poblíž vody a dokáže dobře plavat. Ostrovní populace Sundských ostrovů a většiny Filipín jsou v novějším taxonomickém pojetí oddělovány jako příbuzný druh Prionailurus javanensis.
Lov a aktivita
Základ potravy tvoří malí savci, zejména myši, krysy a další hlodavci. Podle prostředí loví také ptáky, ještěrky, žáby či větší bezobratlé. Jde o oportunistického predátora, který přizpůsobuje složení kořisti místní dostupnosti. V okolí polí může přispívat k omezování početnosti hlodavců. Kočka bengálská loví nenápadným přibližováním a krátkým výpadem z úkrytu. Nejaktivnější bývá za soumraku a v noci, ale některé populace se pohybují také ve dne. Jedinci žijí převážně samotářsky a svá území označují pachovými značkami. Velikost domovského okrsku závisí na prostředí, pohlaví i potravní nabídce.
Rozmnožování
Ve více sezonních částech areálu probíhá páření převážně v určité části roku, zatímco v tropech mohou samice rodit i v jiných obdobích. Březost trvá přibližně 65–72 dní. Ve vrhu se obvykle narodí dvě až tři koťata, možné jsou však i menší či větší vrhy. Mláďata se rodí slepá a bezmocná, ukrytá v husté vegetaci, dutině nebo jiném bezpečném úkrytu. O jejich výživu a ochranu se stará převážně samice. Oči se otevírají přibližně během prvních deseti dní. Koťata postupně přecházejí na masitou potravu a učí se lovit; nezávislosti dosahují až po několika měsících.
Ochrana a chov
Ve světovém měřítku je kočka bengálská hodnocena jako málo dotčený druh, některé populace jsou však ohrožovány ztrátou prostředí, lovem a střety s dopravou. Pro české čtenáře je důležité rozlišovat pozorování divokého druhu od chovu domácího plemene. Divoká kočka bengálská není běžným společenským zvířetem a její chov vyžaduje specializované zařízení, bezpečné oddělení od veřejnosti, možnost úkrytu, prostor pro pohyb a odborně sestavený masitý jídelníček. Bez spolehlivých dokladů o původu a ověření aktuálních zákonných podmínek není vhodné o jejím pořízení uvažovat. Prvotní potřeby šelmy nelze uspokojit stejným způsobem jako u domácí kočky.
Názvy ve světě
Kočka bengálská
Latinsky: Prionailurus bengalensis, Anglicky: Mainland Leopard Cat, Německy: Bengalkatze, Francouzsky: Chat-léopard du Bengale, Španělsky: Gato leopardo, Polsky: Kot bengalski, Rusky: Бенгальская кошка, Japonsky: ベンガルヤマネコ, Italsky: Gatto leopardo
Mohlo by vás také zajímat
Balineská kočka, Barmská kočka, Birma – posvátná kočka, Evropská krátkosrstá kočka, Habešská kočka, Kadeřavá kočka - rex, Kartouzská kočka, Kočka bažinná, Kočka colourpoint, Kočka divoká
Použitá literatura (3)
- Sunquist, M. & Sunquist, F. (2002). Wild Cats of the World. University of Chicago Press.
- Nowell, K. & Jackson, P. (1996). Wild Cats: Status Survey and Conservation Action Plan. IUCN.
- Macdonald, D. W. & Loveridge, A. J. (eds.) (2010). Biology and Conservation of Wild Felids. Oxford University Press.

Kočka bengálská s typickými tmavými skvrnami na hřbetě a proužky na hlavě.
Kočka bengálská Základní informace
- Výskyt: pevninská jižní, východní a jihovýchodní Asie
- Prostředí: lesy, křoviny, zemědělská krajina
- Délka těla: zhruba 45–70 cm
- Délka ocasu: 23–44 cm
- Hmotnost: přibližně 3–7 kg
- Potrava: hlodavci, ptáci, plazi a obojživelníci
- Aktivita: převážně soumračná a noční
- Způsob života: samotářský
- Březost: přibližně 65–72 dní
- Počet mláďat: obvykle 2–3
- Pohlavní dospělost: zhruba 1–2 roky
- Pohlavní dimorfismus: samec obvykle větší
- Taxonomická poznámka: sundské populace nyní často Prionailurus javanensis
- Ohrožení: málo dotčený (LC)

Kam se řadí Kočka bengálská
Taxonomie
- Říše: Animalia – živočichové
- Kmen: Chordata – strunatci
- Podkmen: Vertebrata – obratlovci
- Třída: Mammalia – savci
- Řád: Carnivora – šelmy
- Čeleď: Felidae – kočkovití
- Podčeleď: Felinae – malé kočky
- Rod: Prionailurus
- Druh: Prionailurus bengalensis – kočka bengálská

Kde žije Kočka bengálská
Jižní Asie, Východní Asie, Jihovýchodní Asie
Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.
- Původní areál: Pákistán a Indie až po Čínu a ruský Dálný východ
- Jihovýchodní Asie: Indočína a Malajský poloostrov
- Stanoviště: lesy mírného a tropického pásma
- Další výskyt: křoviny, zemědělské okraje a údolí
- Úkryty: hustá vegetace a skalní nebo stromové dutiny
- Česká republika: nepůvodní, jen specializovaný chov