Balineská kočka

Historie a původ

Název balineské kočky není odvozen od ostrova Bali, jak by se mohlo zdát. U tohoto velmi mladého plemene se jedná spíše o dlouhosrsté siamské kočky. A tak byly také dříve nazývány. Za své dnešní jméno vděčí svým půvabným pohybům, které připomínají grácii tanečnic z Bali. Za vznikem tohoto plemene stojí jeden z rozmarů přírody. Dlouhosrstí mutanti se při chovu siamských koček objevovaly již dříve, ale byli vyřazeni, neboť neodpovídali tehdejším ideálům krásy. Až američtí chovatelé přišli ke konci 50. let 20. století s nápadem této domnělé vady využít a proti všem pravidlům narozené dlouhosrsté siamské kočky dále chovat.

V USA jsou dlouhosrsté siamské kočky, popřípadě kočky balineské, uznávány jako plemeno od roku 1970, v Evropě až od poloviny 80. let 20. století.

Velikost a stavba těla

Balineské kočky mají stejně dlouhou štíhlou tělesnou konstituci jako kočky siamské. Také klínovitý tvar hlavy a zářivě modré oči ve tvaru mandlí jsou jednoznačnými důkazy, že pocházejí od siamských rodičů. Balineské kočky mají dlouhé, štíhlé nohy, které jsou vzadu trochu vyšší než vpředu. Půvabné, oválné tlapky, do špičky vybíhající, často chocholatý ocas bez zalomení a vyloženě půvabnou chůzi. Poměrně velké a zašpičatělé uši stojí zpříma daleko od sebe, nos je rovný a relativně rovný.

Srst

To, co odlišuje kočky balineské od siamských, je středně dlouhá, jemně hedvábná srst. Protože balineská kočka nemá na rozdíl od koček dlouhosrstých podsadu, přiléhá její srst těsně k tělu.

Barevné varianty

Barevné varianty tohoto plemene jsou totožné s variantami koček siamských. Znaky na obličeji, na uších, končetinách, tlapkách a také na ocase mají být barevně výrazně ohraničeny a mají jasně a nápadně kontrastovat s barvou těla.

Charakter a temperament

Balineské kočky působí inteligentně a bystře, rády si hrají a nejsou tak hlučné a temperamentní jako siamské kočky.