Francouzský jezdecký kůň

Historie

Počátek plemene sahá do 19. století v oblasti francouzské Normandie. Jeho předky jsou místní normandští koně, angličtí plnokrevníci a polokrevníci. Vznikl tak anglonormandský jezdecký kůň, který byl později přejmenován na francouzského jezdeckého koně. Během světových válek počet zvířat poklesl, podařilo se však plemeno obnovit a dnes je tento kůň výborným sportovním zvířetem.

Povaha

Francouzský jezdecký kůň mí milou, mírnou povahu. Je odvážní, přirozeně soutěživý a má velké nadání pro parkúrové skákání.

Stavba těla

Hlava je menší, krk svalnatý. Hrudník je hluboký, lopatky šikmé. Hřbet je rovný a pevný, záď mírně skloněná a dobře osvalená. Ocas je nasazem poměrně vysoko. Končetiny jsou silné, s dobrými spěnkami a tvrdými kopyty.

Srst bývá hnědá nebo ryzá. V kohoutku dorůstají 155 – 165 cm.

Využití

Francouzský jezdecký kůň byl dříve hojně využívám armádou, dnes se těší pozornosti coby vynikající parkúrový kůň. Je také oblíbené rekreační zvíře.

Zdraví a nemoci koně

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.