Fríský kůň

Historie

Fríský kůň byl ve středověku oblíbený rytířský kůň kvůli své síle a vysoké, elegantní akci předních nohou. Byl často malován starými holandskými malíři, kteří ho vždy vyobrazovali jako hrdého koně. Později se křížili se španělskými koňmi, což jim dodalo jemnější rysy. Sami fríští koně se také podíleli na zušlechťování jiných plemen, například fellských a daleských ponyů, shirských koní, württemberských a oldenburských teplokrevníků. Během 15. a 16. století se využívali ve francouzské a španělské jezdecké škole.

Povaha

Fríští koně jsou mírné, přátelské povahy, jsou šikovní na drezúru i když se obtížněji učí. Jsou dobře ovladatelní, elegantní a živí.

Stavba těla

Hlava je španělského typu, krk je obloukovitý a vysoko nasazený. Lopatky umožňují vysokou akci předních končetin, hřbet je delší, záď skloněná. Končetiny jsou pevné, mají rousy, kopyta jsou kvalitní. Žíně i rousy jsou husté a mírně zvlněné.

Srst je pouze černá, povolena je jen malá bílá hvězda na čele. V kohoutku dorůstají 155 – 165 cm

Využití

Dříve byli fríští koně oblíbenými jezdeckými zvířaty rytířů, využívali se v zemědělství a na klusácké dostihy. Také se využívali ve vysokých jezdeckých školách. Dnes jsou to spíše reprezentativní koně, které můžeme vidět hlavně na přehlídkách.

Mohlo by vás také zajímat

Kuňka žlutobřichá,  Kuňka východní,  Norický kůň - Norik,  Andaluský kůň,  Kladrubský kůň,  Achaltekinský kůň,  Pakůň žíhaný,  Skunk skvrnitý,  Skunk jižní,  Kuna rybářská