Aktuálně: 4 582 inzerátů178 172 diskuzních příspěvků17 805 uživatelů

Percheronský kůň

Percheron

Percheronský kůň

Percheron

Percheronský kůň

  • Původ: Francie
  • Výška v kohoutku: 155–170 cm
  • Barva: Bělouš, hnědák, ryzák, vraník
  • Využití: Práce v zemědělství
Percheronský kůň
Kam se řadí?

Percheronský kůň

Taxonomie

  • Třída: Mammalia - savci
  • Podtřída: Theria - živorodí
  • Infratřída: Eutheria - placentálové
  • Řád: Perissodactyla - lichokopytníci
  • Podřád: Hippomorpha
  • Čeleď: Equidae - koňovití
  • Rod: Equus - kůň
  • Podrod: Equus - kůň
  • Druh: Equus ferus - tarpan stepní
  • Poddruh: Equus ferus caballus - kůň domácí
Ing. Zbyněk Pokorný 16.02.2015, 18:00
8 277 3 minuty čtení

Historie

Percheronský kůň pochází v ze severní Francie, z oblasti La Perche. Jeho předci nejsou známy, jsou u něj však patrné rysy arabských plnokrevníků, kteří se s místními koňmi křížili v 8. století. I později byli arabové využíváni a proto se percheron může pyšnit elegantním exteriérem. V 18. století se tito koně chovali v hřebčíně Le Pin, kde působili dva arabští hřebci: Godolphin a Gallipoly. Vzniklo velmi atraktivní chladnokrevné plemeno.

Povaha

Percheroni jsou klidní, přátelští a mírní koně. Jsou inteligentní, učenliví a pracovití. Jsou také dobře ovladatelní silní a neobyčejně vytrvalí.

Stavba těla

Hlava je jemná s arabskými rysy, krk je svalnatý s výrazným hřebenem. Hrudník je hluboký, hřbet rovný, záď kulatá a svalnatá. Končetiny jsou krátké, svalnaté a pevné bez rousů. Kopyta jsou velká a tvrdá.

Srst je většinou bílá, mohu ale být i hnědáci, ryzáci a vraníci. V kohoutku měří 155 – 170 cm.

Využití

Percheronský kůň je pracovní plemeno využívané v zemědělství. Dnes se však využívá spíše k reprezentativním účelům a při rekonstrukcích historických bitev.

Zdraví a nemoci koně

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.

Mohlo by vás také zajímat

Kuňka žlutobřicháKuňka východníNorický kůň - NorikAndaluský kůňKladrubský kůňAchaltekinský kůňPakůň žíhanýSkunk skvrnitýSkunk jižníKuna rybářská

Podělte se s námi o názor na tento text →