Králík činčila malá

Králík domácí je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky v tzv. leporáriích a jejich maso považovali za pochoutku. Od druhé poloviny 16. století pak známe první barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii.

Tělo má činčila malá zavalité a krátké. Krk je velmi krátký a téměř neznatelný. Končetiny jsou krátké a silné. Hlava tohoto plemene je krátká, se širokou čelní i nosní partií. U samic je hlava jemnější. Uši jsou masité, dobře osrstěné, o délce asi 9-10,5 centimetrů. Při hodnocení tohoto plemene obdrží nejvíce bodů zvíře vážící 2,5-3,25 kilogramu. Zvíře lehčí nebo těžší dostává již bodové srážky.

Srst je velmi hustá v podsadě s výraznými pesíky. Délka krycího chlupu je 2,5-3 centimetry.

Některé přípustné vady

Řidší srst, měkké pesíky, mírné odchylky od předepsané délky srsti
Protažený typ těla a mírné odchylky od požadovaného typu hlavy. Mírné odchylky od stanovené délky uší.

Některé nepřípustné vady

Hmotnost nižší než 2 kilogramy a vyšší než 3,25 kilogramu
Příliš protažený typ těla
Výrazné odchylky od požadovaného typu hlavy
Uši delší než 12 centimetrů a kratší než 8 centimetrů
Srst téměř bez podsady. Výrazné odchylky od stanovené délky srsti

Názvy ve světě