Zmije iberská

Zmije iberská je endemitem Iberského (Pyrenejského) poloostrova odkud zasahuje jen do jihozápadní Francie. Původně byla považována za pouhý poddruh zmije obecné.

Dorůstá délky nejvýše 75 cm a její zbarvení je velmi proměnlivé. Někteří jedinci se skutečně podobají zmiji obecné, jiní jsou jednobarevní, červenohnědí. Výrazným rozlišovacím znakem je veliká šupina nad okem. Je to teplomilný had, který vyhledává zvlášť suchá místa s křovinami a travou nebo skalnaté stráně. Úkryty si hledá v norách hlodavců, pod velkými kameny nebo ve skalních dutinách. Tam tráví celý den a teprve po západu slunce se vydává na lov. Její kořistí jsou drobní hlodavci, hlavně myši, ale často uloví i na souši se zdržující žáby. Mladí jedinci dávají přednost malým ještěrkám a mláďatům skokana hnědého.

Zimu zmije iberská přespává v hlubokých norách nebo skalních puklinách. Na taková příhodná místa se často slézají hadi z celého okolí, takže pohromadě přezimuje i několik desítek kusů. Zimní spánek trvá pouze tři až čtyři měsíce, již brzy na jaře, obyčejně v březnu, tyto zmije zimní úkryty opouštějí. Potom nadchází doba páření, kdy se zmije iberské chovají přibližně stejně jako naše zmije. Zejména samci se v této době dlouho vyhřívají na slunci. Po třech měsících pak samice klade tři až osm mláďat, která se v prvních dnech života živí hlavně hmyzem.