Kuňka obecná

Znaky: Stejně jako kuňka žlutobřichá je i kuňka obecná dlouhá asi 4-5 cm (jen výjimečně nad 5 cm) a je jí shora velmi podobná. Její břišní strana je však šedá až černá s četnými drobnými bílými tečkami a zpravidla s intenzívně oranžově červenými skvrnami. Může být však i intenzívně žlutooranžová, a tak ji můžeme zaměnit s kuňkou žlutobřichou. Kuňka obecná má vždy tmavé nebo jen světlé špičky prstů, nejsou však intenzívně žluté a na břišní straně je mnohem více nápadnějších bílých teček, má i užší hlavu a kratší zadní nohy. Poslední znaky lze ovšem poznat, jen když oba druhy přímo srovnáváme. Zorničky kuňky obecné jsou stejně jako zorničky kuňky žlutobřiché srdčitého tvaru.

Místy jsou na jejím hřbetě zelenavé nebo zelenošedé skvrny, tvořící nepravidelné mramorování. Celkem vypadá kuňka obecná drobněji než její blízká příbuzná kuňka žlutobřichá. Na rozdíl od ní má na hřbetě ploché a měkké bradavky, na nichž je jeden nebo více tmavých rohovitých útvarů Samečkové mají na rozdíl od samečků kuňky žlutobřiché vnitřní zvukové měchýřky. Při troše cviku je možno rozeznat i rozdíly v kuňkání. Kuňka obecná volá pomaleji než kuňka žlutobřichá. Jednotlivé zvuky „unk" vydává v intervalu asi 1,5-4 sekund, avšak rychlost těchto zvuků může kolísat.

U obou druhů mohou být charakteristické znaky vytvořeny různě. Při určování se proto doporučuje neporovnávat jen jeden ze znaků, ale jejich kombinaci. To platí obzvláště v místech, kde se geografické rozšíření obou druhů kryje.

Rozšíření: Na rozdíl od kuňky žlutobřiché dosahuje areál kuňky obecné dále na sever až po Šlesvik-Holštýnsko a k Baltu. Táhne se mnohem dále na východ do lesostepních oblastí Ruska a na jihu pouze k hranicím Balkánského poloostrova, nezasahuje však ke Středozemnímu moři. Západní hranice probíhá Německem. Protože žije převážně v nížinách pod 200 m nadmořské výšky, říká se jí v Německu také kuňka nížinná (srovnej kuňka horská-žlutobřichá). Na rozdíl od kuňky žlutobřiché nevytváří kuňka obecná žádné poddruhy, ačkoli její areál dosahuje až do jihozápadní Asie. Izolovaná stanoviště v jižním Švédsku už pravděpodobně neexistují.

Prostředí: Jejím nejvyhledávanějším biotopem jsou mělké stojaté menší vody s bujným rostlinstvem a kvalitní vodou. V oblasti, kde se vyskytuje spolu s kuňkou žlutobřichou, se náročnější kuňka obecná vyskytuje hlavně v nížině. Po ústupu doby ledové se rozšířila směrem na východ a pronikla i do oblastí, obývaných kuňkou žlutobřichou. Nestálé životní podmínky, vyhovující kuňce žlutobřiché, která se vyvinula v hornatině, kuňce obecné nevyhovují.

Způsob života: Kuňka obecná žije podobným způsobem jako kuňka žlutobřichá. Proto nemohou oba druhy dlouhodobě obývat týž areál. Oba se navzájem vylučují. Samečkové se zdržují od pozdního jara až do léta ve vodách, v nichž se rozmnožují. S hrdélky roztaženými v balónky a s vypjatým tělem vyluzují melancholicky znějící chór. Samičky se rozmnožují vícekrát v různém období. Koncem léta se larvy většinou proměňují v drobné, dospělým podobné žabky, dlouhé zpočátku jen 1,5 cm. I zbarvení bříška mají už zcela vyvinuté. Mladé kuňky žlutobřiché mají naproti tomu břišní stranu zprvu bělavou a tmavě skvrnitou.

Potrava: Hmyz spadlý na hladinu, červi a jiní drobní živočichové.

Mohlo by vás také zajímat

Amejva obecná,  Létavka obecná,  Kuňka žlutobřichá,  Kuňka východní,  Ještěrka obecná,  Zmije obecná,  Čírka obecná,  Kopřivka obecná,  Jiřička obecná,  Vlaštovka obecná