Štítník šedý

Znaky: Dlouhé vřetenovité tělo s opancéřovanou hlavou. Profil hlavy je příkrý a rovný. Na špičce rypce jsou 2 přečnívající krátké kostěné desky, po jejichž stranách jsou 3-4 malé trny. Trup není pruhovaný. V postranní čáře je 70-77 šupin s trnitým středním kýlem a ozubeným okrajem. Dvě hřbetní ploutve, 1. má 7-9 tvrdých paprsků, 2. 18-19 paprsků měkkých. Při základnách hřbetních ploutví je 27 drobných kostěných trnů. Velké prsní ploutve, které nedosahují až k řitní ploutvi, mají 3 spodní paprsky volné a pohyblivé. Nad prsními ploutvemi je po 1 krátkém trnu. V řitní ploutvi je 19-20 měkkých paprsků.

Zbarvení: Značně variabilní. V oblasti Atlantiku obvykle šedé, červenošedé nebo šedohnědé s mnoha běložlutými skvrnkami na hřbetě a bocích, se žlutobílou postranní čárou a černou skvrnou na 1. hřbetní ploutvi. Ve Středozemním moři je často červený nebo červenohnědý s tmavou skvrnou na 1. hřbetní ploutvi.

Délka: Nejvýše 30 cm (Středozemní moře) až 50 cm (Atlantik).

Rozšíření: Severovýchodní Atlantik od Norska a Islandu až po západoafrické pobřeží (Maroko). Kanál La Manche, Severní moře, západní část Baltu. Oblast Středozemního a Černého moře. Nad bahnitým a písčitým dnem (nebo mezi velkými skalními bloky na měkkém dně), většinou v hloubce 10-150 m (nejvýše 200 m).

Způsob života: Ryby žijící u dna (většinou ve skupinách), které lze často zastihnout i když plavou ve volné vodě. Během letních měsíců připlouvají do mělčin při pobřeží a můžeme je vidět i v brakické vodě říčních ústí. Třou se od ledna do září (v závislosti na výskytu). Asi 1,4 mm velké jikry (v počtu 200 000-300 000 podle velikosti samice) vzplývají ve vodě, stejně jako 3-4 mm dlouhé larvy, jež se líhnou po 8-10 dnech.

Potrava: Drobní korýši, rybky dna.

Mohlo by vás také zajímat

Alexandr šedý,  Mníšek šedý,  Anolis šedý,  Bažant paví šedý,  Kovařík šedý,  Luněc šedý,  Ťuhýk šedý,  Sedmihlásek šedý,  Lejsek šedý,  Bělořit šedý