Aktuálně: 5 188 inzerátů171 433 diskuzních příspěvků17 700 uživatelů

Zlatoočka skvrnitá

Chrysopa perla

Zlatoočka skvrnitá

Chrysopa perla

Zlatoočka skvrnitá

  • Výskyt: V celé Evropě
  • Velikost: 1 cm
  • Potrava: Mšice
Zlatoočka skvrnitá
Kam se řadí?

Zlatoočka skvrnitá

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Podříše: Eumetazoa
  • Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
  • Pododělení: Protostomia - prvoústí
  • Kmen: Arthropoda - členovci
  • Podkmen: Hexapoda - šestinozí
  • Třída: Insecta - hmyz
  • Řád: Neuroptera - síťokřídlí
  • Čeleď: Chrysopidae - zlatoočkovití
  • Rod: Chrysopa - zlatoočka
Zlatoočka skvrnitá
Kde žije?

Zlatoočka skvrnitá

Evropa

  • Nadmořská výška: 290 m
  • Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
  • Teplotní pásy a srážky:
  • Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
  • Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
  • Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
  • Roční období:
  • Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
  • Průměrná teplota:
  • Zima: -2- +2 °C
  • Léto: 21-25 °C
Chov Zvířat 03.03.2024, 20:41
33 5 minut čtení

Znaky: Délka těla asi 1 cm, rozpětí křídel 3 cm. Zelená nebo světle žlutá křídla vypadají, jako by byla potažena nejjemnějším flórem, svítivě žluté oči (původ českého jména zlatoočka) a jemný měňavý lesk vytvářejí dojem velmi křehkých tvorů. V klidu jsou křídla střechovitě složena nad tělem. Na předohrudi mají zlatoočky vývody pachových žláz, z nichž při ohrožení vypouštějí páchnoucí sekret. Na bázi předních křídel mají velký chordotonální (tympanální) orgán pro vnímání ultrazvukových signálů. Menší chordotonální orgány jsou ještě na druhém tykadlovém článku a na žilkách předních i zadních křídel. Těmito orgány zlatoočka pravděpodobně vnímá blížící se nebezpečí, např. letícího netopýra. Zlatoočky jsou aktivní především za soumraku a v noci. Na světě je známo přes 800 druhů zlatooček, ve střední Evropě žije kolem 20 druhů přizpůsobených různým ekologickým podmínkám, což se projevuje např. i ve způsobu kladení vajíček. Některé druhy kladou vajíčka na dlouhých pružných stopkách (vláknech), jiné na krátkých, některé v hustých skupinách, jiné ve větších vzdálenostech od sebe. Rozdílná je i strategie ochrany jednotlivých druhů před predátory nebo před jiným nebezpečím.

Stanoviště: Lesy, zahrady, parky, lidská sídliště. V zimě přezimují zlatoočky hojně na půdách nebo v jiných chladných prostorách. Za teplých letních večerů přilétají často ve značném množství ke světlu. Ve dne odpočívají na líci zelených listů, kde jsou dokonale maskovány zeleným zbarvením, které jim tak umožňuje unikat pozornosti predátorů.

Rozšíření: V celé Evropě. Tomuto druhu je velmi podobná ještě řada dalších a většinou obtížně rozlišitelných druhů, obývajících často společná stanoviště.

Výskyt: Hojný druh. Nepravidelně, ve víceletých intervalech, se vyskytuje hromadně. Početnost závisí na počasí - mírná zima, teplé a deštivé léto vytvářejí dobré podmínky pro přemnožení.

Biologie: Po přísně ritualizovaném zásnubním tanci uloží samec při kopulaci do blízkosti samičího pohlavního otvoru semennou schránku (spermatofor), z níž přijímá sperma pro oplodnění vajíček. Vajíčka na dlouhých stopečkách jsou kladena na listy nebo na větvičky, často v blízkosti kolonií mšic. Stopku tvoří utuhlé vlákno produkované přídatnými žlázami. Nejprve přilepí k listu kapičku rychle tuhnoucího sekretu, zvednutím zadečku vytáhne vlákno vzhůru a na vrchol připevní vajíčko. Délka vlákna je různá, vajíčka se navzájem nedotýkají. Z vajíček se brzy líhnou larvy, které se podobají larvám ostatních síťokřídlých. Jsou malé, protáhlého tvaru, hustě po kryté brvami, často i se silnějšími trny a s velmi silnými kusadly i čelistmi, které slouží k nabodnutí a pevnému přichycení kořisti. Mnohé larvy se v průběhu vývinu maskují tím, že na silné trny na hřbetě nabodávají kousky detritu nebo vysáté zbytky mšic a získávají tak nápadně bizarní vzhled. Před kuklením se larvy zapřádají mezi větvičky do řídkého zámotku a v něm se nakonec kuklí. Larvy některých druhů v zámotku přezimují a teprve na jaře se v něm kuklí. Vlákna zámotků pocházejí ze stejných zadečkových žláz jako stopečky vajíček. Kukla opouští svůj kokon ještě dříve, než se z ní vylíhne dospělá zlatoočka. Pohyblivým ústním ústrojím prokouše v kokonu otvor, vysouká se ven a teprve pak dokončí vývin v dospělce. Dospělci přezimují. U několika příbuzných druhů však přezimují dorostlé larvy. V průběhu roku se vyvíjí jedna nebo dvě generace. Po přezimování se zprvu zelená barva dospělců mění na světle žlutohnědou.

Potrava: Zlatoočky řadíme k mimořádně užitečným druhům hmyzu, poněvadž se živí téměř výlučně mšicemi. Vedle slunéček a několika druhů pestřenek patří k nejhorlivějším lovcům mšic. Ulovenou mšici usmrtí vstříknutím jedovatého sekretu, který během minuty rovněž rozloží a rozpustí vnitřní orgány mšice. Tekutinu pak zlatoočka vysaje tak, že zůstane jen prázdná tělesná schránka mšice. Některé druhy zlatooček se však živí pylem a nektarem z květů (Ch. vulgaris).

Poznámka: Z neznalosti způsobu života a významu pro redukci početnosti mšic bývají zlatoočky často zbytečně usmrcovány, zvláště když ve větším množství zalétávají do bytů a venkovských chalup k přezimování.

Mohlo by vás také zajímat

Zmije skvrnitáZlatoočka obecnáMáčka skvrnitáHyena skvrnitáBlatnice skvrnitáLeskyně skvrnitáVidlatka skvrnitáVřeténka skvrnitáRopušnice skvrnitáPlacka skvrnitá

Podělte se s námi o názor na tento text →