Kudlanka čínská

Tenodera sinensis

Kudlanka čínská

Tenodera sinensis

Kudlanka čínská (Tenodera sinensis) patří mezi největší běžně pozorované kudlanky mírného pásma. Dospělé samice mohou dosahovat délky přibližně jedenácti centimetrů, samci bývají menší a štíhlejší. Tělo je protáhlé, hlava trojúhelníkovitá a velké složené oči umožňují sledovat pohyb kořisti. Přední končetiny jsou přizpůsobené k rychlému uchopení hmyzu. Zbarvení se pohybuje od zelené po světle hnědou a může se lišit i mezi jedinci ze stejné oblasti. Dospělci mají křídla, jejich letové schopnosti však závisejí na pohlaví a tělesné kondici.

Výskyt

Původní areál kudlanky čínské leží ve východní Asii. Koncem devatenáctého století byla zavlečena do Severní Ameriky, kde se v mnoha oblastech úspěšně usadila. V některých lokalitách dnes patří k nápadným dravým druhům na loukách, okrajích lesů a v zahradách. Výskyt mimo původní oblast nelze zaměňovat s přirozeným rozšířením. Ve střední Evropě není tato kudlanka běžným původním druhem; případné nálezy vyžadují spolehlivé určení, protože podobně mohou vypadat i jiné kudlanky.

Lov

Kudlanka čínská je trpělivý lovec ze zálohy. Dlouho sedí na rostlině a čeká, až se k ní přiblíží vhodný hmyz. Poté prudce vymrští loupeživé přední končetiny. Živí se mouchami, kobylkami, cvrčky a dalšími bezobratlými. Velké samice mohou příležitostně ulovit i menší obratlovce, ale nejde o základ jejich potravy. Loví podle pohybu a při pozorování dokáže otáčet hlavou směrem k podnětu. Dospělí jedinci se často zdržují jednotlivě a při nedostatku potravy se mohou napadat.

Chov

V chovu potřebuje kudlanka čínská vyšší, dobře větrané terárium s pevnými větvičkami a místem pro bezpečné svlékání. Výška volného prostoru pod místem zavěšení by měla odpovídat nejméně trojnásobku délky zvířete. Běžná pokojová teplota kolem 22 až 27 stupňů Celsia může vyhovovat, důležité je však vyhnout se přehřívání. Jemné rosení zajišťuje přístup k vodě, přemokřený substrát a špatná ventilace jsou nevhodné. Velikost kořisti musí odpovídat stáří kudlanky. Mladé nymfy přijímají drobné mušky, starší jedinci cvrčky a další přiměřeně velký hmyz.

Svlek

Během růstu se nymfa několikrát svléká. Před svlekem často odmítá potravu a vyhledává bezpečné místo, odkud může viset hlavou dolů. V této době se nesmí rušit a živá kořist se odstraňuje. Nová pokožka po svleku postupně tvrdne a končetiny jsou zpočátku zranitelné. Pokud kudlanka spadne nebo se nemůže dostatečně natáhnout, může dojít k deformacím, které se u dospělce již neopraví. Samostatné umístění jednotlivých zvířat je bezpečnější než společný chov.

Rozmnožování

Samice po páření vytváří pěnovitou vaječnou schránku, ootéku, kterou upevňuje na větvičku nebo jiný pevný podklad. Ve volné přírodě severoamerických populací ootéky obvykle přezimují a mladé nymfy se líhnou na jaře. Jedna schránka může obsahovat velké množství vajec, takže je nutné předem promyslet krmení a umístění mláďat. Kudlanka čínská není vhodným druhem k vypouštění do české přírody. U nepůvodních druhů je třeba zabránit úniku a šíření mimo chov, i když jsou chovány především pro zajímavé chování a pozorování.

Názvy ve světě