Ibis etiopský

Ibis etiopský (Bostrychia carunculata) je poměrně málo známý druh ibise, jehož výskyt je úzce spojen s Etiopskou vysočinou a přilehlými oblastmi Eritreje. Na rozdíl od nápadně barevných tropických ibisů má převážně tmavé, hnědavé opeření s kovovým leskem. Na obličeji vyniká bílý pruh kolem oka a pod zobákem drobné masité výrůstky, podle nichž dostal anglické jméno wattled ibis. Dlouhý zahnutý zobák používá k prohledávání půdy. Dospělí ptáci měří přibližně 65–76 centimetrů. Vhodným poznávacím znakem je také silný hlas, kterým se ptáci ozývají při přeletech a na společných nocovištích.

Výskyt

Ibis etiopský je charakteristickým ptákem vysokohorských a náhorních oblastí východní Afriky. Nejčastěji obývá vlhčí travnaté plochy, pastviny, okraje potoků, zemědělskou krajinu a otevřené porosty na Etiopské vysočině. Může se vyskytovat i ve městech, například na zavlažovaných trávnících a v parcích. Vyhledává místa s měkkou půdou, v níž je dostatek žížal a další kořisti. K nocování a hnízdění využívá stromy, skalní stěny nebo jiné bezpečné vyvýšené polohy. Přesuny jsou většinou místní a souvisejí s počasím a dostupností potravy; nejde o pravidelného dálkového migranta.

Potrava

Při krmení prochází ibis etiopský pomalu trávou a opakovaně zasouvá zobák do země. Největší podíl potravy tvoří žížaly a hmyz včetně larev, menší část připadá na jiné bezobratlé. Příležitostně uloví drobné obratlovce. Výzkum u etiopského jezera Chelekleka zaznamenal výraznou převahu žížal v potravě během sledovaného období, což ukazuje, jak významná je kvalita půdy a vlhkost stanoviště. Ptáci mohou hledat potravu jednotlivě, v párech i ve skupinách. Na vhodných loukách se někdy shromažďují desítky jedinců a společně postupují porostem.

Skupiny a hlas

Mimo hnízdění je ibis etiopský společenský. Při sběru potravy se objevují malé skupiny i početnější hejna a na tradičních nocovištích může být ptáků ještě více. Hlasové projevy jsou důležité při společném letu a shromažďování. Zvířata jsou aktivní především ve dne; ráno a v podvečer se často přesouvají mezi nocovištěm a potravními místy. Při chovu v lidské péči je proto třeba zohlednit jak prostor pro pohyb po zemi, tak možnost bezpečného odpočinku na vyvýšeném místě. Trvale tvrdý, nepropustný podklad by neumožňoval přirozené prohledávání půdy.

Hnízdění

Hnízda se mohou nacházet na skalních římsách, v koloniích na útesech, ale také na stromech. Tvoří je plošiny z větviček, trav a dalšího rostlinného materiálu. Samice obvykle snáší dvě až tři vejce. Doba rozmnožování se liší podle místního režimu srážek; v některých oblastech probíhá více hnízdních období. Koloniální hnízdění může poskytovat lepší možnost včasného zaznamenání nebezpečí, současně však zvyšuje nároky na vhodná hnízdní místa. V lidské péči je důležité zajistit klid, bezpečné konstrukce pro hnízda a dostatek přirozené živočišné potravy.

Ochrana a chov

Druh je celosvětově hodnocen jako málo dotčený, ale jeho rozšíření je geograficky omezené. Místní populace mohou být citlivé na změny zemědělského hospodaření, odvodňování a používání pesticidů. V českých podmínkách se s ním lze setkat pouze ve specializovaných chovech. Vhodná ubikace musí kombinovat dostatek prostoru k chůzi, měkké a přiměřeně vlhké potravní plochy, bezpečné vyvýšené odpočívadlo a zázemí chráněné před nepříznivým počasím. Pro běžný domácí chov nejde o vhodný druh.