Turako červenokorunkatý

Turako červenokorunkatý (Tauraco erythrolophus) je výrazně zbarvený stromový pták s jasně červenou chocholkou, zeleným peřím a modrofialovým ocasem. V přírodě žije pouze v Angole, kde využívá především lesní porosty a hustou vegetaci podél vodních toků. Na první pohled připomíná zeleného papouška, ale patří do samostatného řádu turaků. Liší se stavbou nohou, způsobem pohybu v korunách i skladbou potravy. Většinu času tráví v hustém větvoví, odkud se ozývá hlubokým, často opakovaným hlasem.

Zbarvení a pohyb

Délka dospělého ptáka se pohybuje přibližně mezi 40 a 50 centimetry podle způsobu měření. Hmotnost bývá kolem 210–325 gramů. Na hlavě vyrůstá vysoká červená chocholka se světlejšími konci per. Tvář a hrdlo zdobí bělavá pole, zobák je žlutý a tělo převážně zelené. Křídla mají nápadně karmínové letky, které jsou dobře vidět zejména při letu. Červený odstín souvisí se zvláštním měďnatým pigmentem, zatímco část zeleného zbarvení vytváří jiný pigment typický pro turaky. Pohlaví jsou si zbarvením velmi podobná, proto je nelze spolehlivě rozlišit jen pohledem. Turako skáče a šplhá mezi větvemi s mimořádnou obratností; delší přelety využívá méně často než krátké přesuny v korunách.

Angolské lesy

Původní areál je omezen na západní a střední Angolu. Ptáci vyhledávají vlhčí lesní porosty, galerijní lesy, husté okraje lesů a místy zarostlé oblasti přecházející do savany. Vzhledem k závislosti na stromové vegetaci je pro jejich přítomnost důležitá souvislá síť korun, ve které se mohou pohybovat, ukrývat a hledat potravu. Obvykle žijí v párech nebo menších sociálních skupinách; hlasitými voláními udržují kontakt a upozorňují na vlastní území. V době hnízdění mohou být vůči jiným ptákům výrazně teritoriální. Hustý porost poskytuje úkryt před nebezpečím, ale zároveň ztěžuje pozorování volně žijících jedinců.

Potrava

Turako červenokorunkatý je převážně plodožravý. Sbírá různé měkké plody, bobule a další části rostlin, příležitostně přijímá květy, listy a drobnou živočišnou potravu. Přesné složení jídelníčku v jednotlivých oblastech Angoly není dokonale prozkoumáno, proto je vhodné rozlišovat přirozeně zjištěnou potravu od sestavované krmné dávky v lidské péči. Při chovu má mít k dispozici pestrou nabídku vhodného ovoce, zeleniny a specializovaného kompletního krmiva pro měkkozobé plodožravé ptáky. Je třeba omezit přemíru sladkých druhů ovoce a hlídat celkovou výživovou vyváženost. Potravu lze umisťovat do různých částí voliéry, aby ptáci přirozeně prohledávali větve a aktivně se pohybovali.

Hnízdění

Hnízdo bývá jednoduchou plošinou z větviček skrytou v hustém stromovém porostu. Pár zpravidla drží pohromadě a oba dospělí se podílejí na stavbě hnízda, zahřívání snůšky i následné péči. Samice obvykle snáší dvě vejce, někdy tři. Inkubace trvá přibližně tři až tři a půl týdne. Mláďata se líhnou málo vyvinutá, jejich rodiče je krmí a zahřívají. Větší mláďata se po několika týdnech začínají pohybovat po větvích ještě před plně samostatným letem. Pro úspěšný odchov je důležitý klid kolem hnízda a možnost bezpečného pohybu mladých ptáků mezi širokými větvemi.

Chov v ČR

V českých podmínkách vyžaduje turako prostornou členitou voliéru s množstvím pevných vodorovných větví, stinnými místy a vytápěným zimním zázemím. Potřebuje možnost lézt a přeskakovat ve více výškových úrovních, nikoliv jen krátkou přímou bidýlkovou sestavu. Za teplého počasí lze nabídnout venkovní část, ale ptáci musí mít vždy přístup do bezpečného chráněného prostoru. Nedostatečné větrání a trvale mokrá podlaha zvyšují zdravotní rizika. V době hnízdění je nutné sledovat teritoriální chování a přístup slabších jedinců ke krmivu. Zvířata pocházející z různých chovů se spojují opatrně, s karanténou a zdravotní kontrolou. Před nákupem je třeba ověřit doložený legální původ a aktuální pravidla pro držení či přesuny. Ve volné přírodě může druh ohrožovat především úbytek vhodných lesních porostů a odchyt; celosvětově je zatím hodnocen jako málo dotčený.