Gekon knoflíkový

Nephrurus levis

Gekon knoflíkový

Nephrurus levis

Gekon s knoflíkovitým ocasem (Nephrurus levis) je australský pouštní gekon s výraznou širokou hlavou a krátkým ocasem zakončeným drobným kulovitým výrůstkem. Tento neobvyklý tvar ocasu je typický pro řadu druhů rodu Nephrurus. V přírodě jde o nenápadného nočního lovce, který většinu dne přečkává v písku nebo v podzemním úkrytu. V chovu zaujme spíše klidným pozorováním přirozeného chování než častou manipulací. Jeho nejdůležitější potřebou je správný substrát s možností hrabání a přístup k vlhčímu podzemnímu mikroprostředí.

Vzhled

Gekon má silnější trup, poměrně krátké končetiny, velké oči a širokou hlavu. Zbarvení přechází od pískově žluté přes oranžově hnědou po různé odstíny červenohnědé; na těle bývají světlé příčné čáry a nepravidelné skvrny. Místní populace se mohou lišit kresbou i odstínem, takže samotná barva nepostačuje k určování poddruhu. Zavalitý ocas slouží také jako zásobárna energie a na konci nese nápadný knoflíkovitý útvar. Kůže je jemná a snadno se při nešetrném zacházení poškodí. Dospělí mohou dosahovat celkové délky přibližně 10–15 centimetrů, velikost se však liší mezi formami a při měření je nutné rozlišovat délku těla bez ocasu.

V písečné krajině

Původním areálem jsou suché a polosuché oblasti australského vnitrozemí. Gekon se vyskytuje na písečných pláních, dunách, v řídkých křovinách a porostech spinifexu. Během horkého dne se ukrývá pod povrchem, kde je teplota stabilnější a relativní vlhkost vyšší než na vysychající půdě. Některé nory si vyhrabává sám, jiné využívá již hotové. Když nastane tma, vychází na povrch a prohledává prostor kolem travních trsů a nízkých keřů. Při výrazném ochlazení se může opět stáhnout do písku. Jde o typickou ukázku toho, že pouštní plaz nepotřebuje pouze horko a suchý povrch, ale i bezpečný úkryt s odlišným mikroklimatem.

Lov

Nephrurus levis se živí převážně bezobratlými. Loví menší brouky, cvrčky, šváby, pavouky a další drobné členovce, příležitostně může ulovit i velmi malého ještěra. Potravu vyhledává při nočních výpravách a kořist rychle uchopí tlamou. V chovu se podává pestře střídaný vhodně velký krmný hmyz, který má být předem dobře živený. Výživa vyžaduje rozumné doplňování vápníku a dalších potřebných látek podle skladby krmení a životní fáze zvířete. Dospělý gekon nepotřebuje být neustále krmen; množství potravy se přizpůsobuje kondici a sezóně. Živý hmyz, který zůstane v nádrži bez dozoru, může zvíře při odpočinku rušit.

Rozmnožování

V australské přírodě se rozmnožování pojí s teplejším obdobím roku. Po páření samice ukládá obvykle dvě vejce do vhodně vlhkého podkladu. Během jedné sezóny může vytvořit více snůšek. Inkubace trvá podle teploty a podmínek několik týdnů; v chovu se často uvádí přibližně šest až osm týdnů. Mláďata jsou po vylíhnutí samostatná, ale citlivá na vysychání a nevhodné tepelné poměry. Při odchovu je proto důležité mít kontrolovatelnou vlhkou zónu a jemný bezpečný substrát. Dospělé jedince je při páření třeba sledovat, protože neochotná samice může před samcem aktivně prchat nebo se bránit.

Terárium v ČR

Pro český chov je vhodné prostornější suché terárium s hlubší vrstvou čistého písečného nebo vhodně upraveného písčitohlinitého substrátu. Důležité je vytvořit teplotní gradient s teplejší částí kolem 30–32 °C a chladnější zónou, kde se může jedinec podle potřeby ukrýt. Přímo pod vyhříváním nesmí být celý substrát přesušený do hloubky. Jeden či více podzemních úkrytů mají nabízet mírně zvýšenou vlhkost; taková místa pomáhají při svlékání a ochraně před dehydratací. V noci lze teplotu snížit, ovšem bez prudkých výkyvů. K dispozici musí být čistá voda. Osvětlení je vhodné nastavit podle přirozeného denního rytmu, nikoliv nechat silný zdroj světla svítit nepřetržitě. Tito gekoni nejsou určeni k častému braní do rukou a zranitelný ocas se nikdy nepoužívá k uchopení. U australských druhů je nutné pečlivě ověřovat doložený legální původ chovných jedinců a aktuální podmínky jejich přesunu.

Názvy ve světě