Dikobraz srstnatonosý

Hystrix indica

Dikobraz srstnatonosý

Hystrix indica

Dikobraz srstnatonosý (Hystrix indica) je mohutný pozemní hlodavec s dlouhými černobílými ostny na hřbetě a bocích. Jeho srst je přeměněna v několik typů ostnů: dlouhé pružnější na krku a ramenou doplňují kratší, silné obranné ostny v zadní části těla. Na ocase nese duté ostny, které při rozrušení vydávají charakteristický chrastivý zvuk. Navzdory hrozivému vzhledu ostny nevystřeluje do okolí. Při napadení se zvíře natočí zadní částí těla k nebezpečí, výstražně chrastí a může prudce couvnout proti útočníkovi.

Rozšíření

Dikobraz indický obývá velmi rozsáhlý areál od částí Turecka, Kavkazu a Blízkého východu přes Írán a Pákistán po Indii, Nepál a Srí Lanku. Vyskytuje se v suchých křovinách, travnatých pláních, lesích, skalnatých svazích i na okrajích polí. Dokáže využívat rozdílné klimatické podmínky, pokud najde vhodné úkryty a dostatek potravy. V některých oblastech žije v sousedství člověka a může způsobovat škody na zemědělských plodinách. V Česku se přirozeně nevyskytuje; setkat se s ním lze pouze v lidské péči.

Úkryty a pohyb

Převážně noční aktivita pomáhá dikobrazům vyhnout se vysokým denním teplotám i části predátorů. Den tráví ve vlastních hlubokých norách, skalních štěrbinách nebo přírodních dutinách. Nory mohou vytvářet soustavu chodeb s několika vchody a rozsáhlejší obytnou komorou. Přední tlapy mají silné drápy vhodné k hrabání. Dikobraz se pohybuje poměrně klidně, ale v případě ohrožení se dokáže rychle obrátit a bránit. Není stromovým druhem a běžné šplhací vybavení mu nenahradí prostor pro chůzi a rytí. Dospělá zvířata mohou sdílet úkryt v páru nebo menší rodinné skupině; při sestavování skupiny je nutné sledovat individuální snášenlivost.

Potrava

Základ jídelníčku tvoří kořeny, hlízy, cibule, podzemní části rostlin, plody, semena a další rostlinný materiál. Silnými hlodáky dokáže překonat i tvrdší části rostlin a někdy ohlodává kůru. Bylo pozorováno také okusování kostí a parohů, které může pomáhat doplňovat minerály a současně obrušovat chrup. Potravu hledá hlavně čichem a při získávání podzemních částí vyhrabává hlubší jamky. V chovu je důležitá pestrá vláknitá rostlinná strava, vhodné okusové materiály, kontrolované množství energeticky bohatých plodů a trvalý přístup k pitné vodě. Překrmování sladkým ovocem či škrobnatými krmivy vede k nepřiměřenému příjmu energie. Zbytky potravy je potřeba z ubikace pravidelně odstraňovat.

Chov a bezpečnost

Jde o silného hrabavého savce, který potřebuje pevně oplocený výběh s hlubším podkladem a bezpečný, suchý úkryt. Běžné drátěné pletivo u země nestačí, protože zvíře dokáže intenzivně hrabat a podhrabat překážky. V českém klimatu musí mít možnost uchýlit se do chráněného, suchého a podle počasí temperovaného zázemí. Prostor má umožňovat noční hledání potravy, rytí a odpočinek bez neustálého rušení. Při obsluze je třeba počítat s jeho obranným chováním a neumožnit přímé přitlačení zvířete k člověku. Odchyt nebo veterinární vyšetření musí provádět zkušený personál s vhodným vybavením. Pro běžný domácí chov se dikobraz indický nehodí.

Rozmnožování

Dikobrazi vytvářejí dlouhodobé páry a o mláďata mohou pečovat oba rodiče. Samice rodí po březosti trvající přibližně 110 až 115 dní obvykle jedno až několik mláďat. Ta přicházejí na svět s otevřenýma očima a měkkými, krátkými ostny, které brzy tvrdnou. Zůstávají v noře a postupně přecházejí na samostatné přijímání pevné potravy. Rozmnožování v lidské péči vyžaduje dostatek klidu, prostorné zázemí a kontrolu kondice matky i celého páru.

Názvy ve světě