Lelkoun soví

Lelkoun soví (Podargus strigoides) je noční australský pták, který tvarem hlavy, velkýma očima a nenápadným zbarvením připomíná sovu. Ve skutečnosti však není sovou a odlišuje se způsobem lovu, stavbou nohou i příbuzností. Jeho hlavní specializací je dokonalé maskování. Přes den se na větvi narovná, přitiskne peří k tělu, nadzvedne hlavu a zůstane téměř nehybný. Vypadá pak jako ulomená část stromu. Právě toto chování umožňuje lelkounovi odpočívat i na poměrně nízkých větvích, aniž by jej kolemjdoucí snadno zaznamenali.

Vzhled

Tělo měří obvykle 34 až 53 cm a hmotnost dospělých ptáků se pohybuje přibližně mezi 300 a 680 gramy. Peří je šedohnědé s černými, bílými a rezavými skvrnkami a podélnými pruhy. Kresba napodobuje kůru, lišejníky a stíny v rozpraskaném dřevě. Velké žluté oči pomáhají za šera, avšak nejpozoruhodnějším znakem je široký, plochý zobák s mimořádně velkým ústním otvorem. U jeho kořene rostou tuhá hmatová pera. Nohy jsou poměrně slabé, nevybavené silnými uchopovacími drápy, jaké mají sovy. Pták proto kořist často zachycuje zobákem. Existuje světlá šedá i výrazně rezavě hnědá barevná forma.

Život a prostředí

Lelkoun soví žije na australské pevnině a Tasmánii. Obývá otevřené lesy, okraje lesních porostů, křoviny, parky, sady i předměstské zahrady. Vyhýbá se převážně bezlesým pouštím a nejhustším deštným pralesům. V noci opouští odpočinkovou větev a přesouvá se k vhodným loveckým stanovištím. Jeho hluboký opakovaný hlas bývá slyšet i z větší vzdálenosti, přestože samotného ptáka není snadné spatřit. Páry si často udržují dlouhodobý vztah a využívají podobné části teritoria po několik sezón. Způsob života je převážně usedlý, bez pravidelné dálkové migrace.

Potrava

Hlavní složku jídelníčku tvoří noční bezobratlí, například můry, brouci, kobylky, pavouci, mnohonožky, slimáci a žížaly. V menší míře lelkoun loví drobné obratlovce, včetně ještěrek, žab a malých hlodavců. Často sedí na větvi nebo sloupku a vyčkává, až se kořist přiblíží na zem pod ním. Potom krátce slétne dolů a uchopí ji. Kořist pronásleduje za letu méně často než řada pravých lelků. Umělé osvětlení přitahuje hmyz a může vytvářet lákavá loviště, zároveň ale zvyšuje nebezpečí střetů s auty, pokud pták sbírá hmyz v blízkosti silnic.

Hnízdění

Rozmnožování v jižní Austrálii často probíhá od srpna do prosince, při příznivých podmínkách může období pokračovat déle. Hnízdo tvoří poměrně mělká a řídká plošinka z větviček položená na vodorovném rozvětvení stromu. Samice obvykle snáší dvě nebo tři bílá vejce. Na jejich zahřívání se podílejí oba rodiče: samec často sedí během dne, v noci se střídají. Inkubace trvá přibližně 28 až 32 dní. Mláďata jsou zprvu pokrytá bílým prachovým peřím a potřebují zahřívání i přinášenou potravu. Po opuštění hnízda zůstávají určitou dobu v péči rodičů. Rodinné skupinky lze poté pozorovat společně odpočívající na větvích.

Chov v ČR

V českých podmínkách jde o specializovaný druh pro odborně vedené chovy. Zásadní jsou prostorná, bezpečně zastřešená a klidná voliéra, větve v různých výškách a ochrana před nepříznivým zimním počasím. Pták potřebuje možnost odpočinku bez rušení ve dne a aktivního lovu či příjmu potravy po setmění. Krmná dávka musí obsahovat pestrou živočišnou potravu a nemá být založena na jednostranném podávání jediného druhu hmyzu. Přímé osvětlení míst pro denní odpočinek a zbytečné manipulace zvyšují stres. Důležitá je také kontrola tělesné hmotnosti a zdravotního stavu. Ve volné přírodě je lelkoun soví stále poměrně rozšířený, ale místní populace mohou poškozovat střety s dopravou, ztráta starých stromů a používání jedovatých návnad proti škůdcům.