Orel východní
Haliaeetus pelagicus
Orel východní
Haliaeetus pelagicus
Orel východní (Haliaeetus pelagicus) patří k nejmohutnějším žijícím dravcům. Je typickým ptákem chladných pobřeží severovýchodní Asie, kde je jeho život spojen s mořem, říčními ústími a tahem ryb. Nápadný žlutý zobák, bílé plochy na křídlech a ocas kontrastují s převážně tmavohnědým tělem. Samice bývá podstatně větší a těžší než samec. Přestože se příbuzní mořští orli vyskytují také v Evropě, orel východní není původním druhem české přírody.
Vzhled
Dospělý pták dorůstá délky přibližně 85–105 cm; rozpětí křídel může přesáhnout dva metry a čtyřicet centimetrů. Hmotnost samic se může pohybovat kolem sedmi až devíti kilogramů, samci zpravidla váží méně. Mohutný zobák je sytě žlutý a zvlášť vysoký u kořene. Široká křídla mají výrazné bílé části v oblasti ramen, bílý je také klínovitý ocas a partie na nohách. Opeření mladých ptáků je méně kontrastní, s hnědým a skvrnitým zbarvením, které se v průběhu několika let mění. Pohlaví není vhodné určovat jen podle barvy, spolehlivější je kombinace stavby těla, velikosti a dalších znaků.
Rozšíření
Hnízdní areál leží zejména na ruském Dálném východě, na Kamčatce a v okolí Ochotského a Beringova moře. Orel východní obývá ústí řek, skalnatá pobřeží, laguny a velké vodní plochy, kde má dobrý přístup k rybám. Část populace zůstává v oblasti hnízdění po celý rok, jiná na zimu migruje na jih. Významným zimovištěm je severní Japonsko, především ostrov Hokkaidó; jednotliví ptáci se mohou objevit také v Koreji a dalších částech východní Asie. Při zamrzání mořských zátok se soustřeďují u nezamrzlých úseků, rybářských přístavů a vod, kde je kořist dostupná.
Lov a potrava
Základ potravy tvoří ryby, často lososi v období jejich migrace a tření. Dravec dokáže rybu sebrat z hladiny silnými pařáty, ale vyhledává i uhynulé ryby a zbytky kořisti. V zimě využívá také mořské ryby, vodní ptáky, drobné savce a mršiny. U pobřeží může sledovat činnost rybářů a sbírat dostupné zbytky. Někdy se zmocňuje úlovků jiných ptáků. Lovecké chování závisí na roční době: při dostatku táhnoucích lososů se orli soustřeďují podél řek, zatímco v zimě prohledávají širší pobřežní prostor. K lovu využívají vysoké posedy i nízký let nad vodou.
Hnízdění
Stálé páry využívají rozsáhlá teritoria a často mají k dispozici více hnízd, mezi nimiž střídají využívání. Mohutnou konstrukci z větví stavějí vysoko ve starém stromu nebo na skalní římse. Některá hnízda dosahují mimořádných rozměrů a postupnými opravami dále rostou. Samice klade zpravidla jedno až tři vejce, obvykle dvě. Inkubace trvá přibližně 38–45 dnů. Mláďata zůstávají v hnízdě kolem deseti týdnů a i po prvním letu jsou odkázána na rodiče. Do dospělosti dospívají pomalu a k hnízdění se běžně dostávají teprve po několika letech. Úspěch odchovu významně ovlivňuje dostupnost ryb, počasí a klid na hnízdišti.
Chov a ochrana
Orel východní není běžným soukromě chovaným dravcem. Jeho potřeby vyžadují mimořádně prostornou voliéru, možnost bezpečného letu, vhodné přistávací plochy, hygienicky zajištěné krmení a specializovanou veterinární péči. Pouhá malá voliéra či každodenní pobyt na posedu nemůže nahradit přiměřený prostor. Pro české chovatele je podstatné, že držení a případný přeshraniční přesun chráněného dravce se řídí aktuálními právními podmínkami; konkrétní doklady je nutné ověřit před jeho získáním. V přírodě je druh hodnocen jako zranitelný. Ohrožuje ho zejména úbytek vhodných hnízdišť, narušování rybích populací, znečištění prostředí a někde také otravy z olověných zbytků v mršinách. Přežití silně závisí na zachování produktivních řek a pobřeží s klidnými místy pro hnízdění.
Názvy ve světě
Orel východní
Latinsky: Haliaeetus pelagicus, Anglicky: Steller's sea eagle, Německy: Riesenseeadler, Francouzsky: Pygargue de Steller, Polsky: Bielik olbrzymi, Španělsky: Pigargo de Steller, Rusky: Орлан белоплечий, Japonsky: オオワシ, Nizozemsky: Stellers zeearend, Finsky: Kuningasmerikotka
Mohlo by vás také zajímat
Candát východní, Cichlidka Borelliho, Čipmank východní, Čolek východní, Gekon východní, Gorila východní, Jehlozobka východní, Ježek východní, Korela chocholatá, Kuňka východní
Použitá literatura (3)
- Ferguson-Lees, J. & Christie, D. A. (2001). Raptors of the World. Christopher Helm.
- Brazil, M. (2009). Birds of East Asia. Christopher Helm.
- del Hoyo, J., Elliott, A. & Sargatal, J. (eds.) (1994). Handbook of the Birds of the World, Vol. 2: New World Vultures to Guineafowl. Lynx Edicions.

Dospělý orel východní s výrazným žlutým zobákem, bílými plochami křídel a bílým ocasem.
Orel východní Základní informace
- Výskyt: ruský Dálný východ; zimování v Japonsku
- Prostředí: mořská pobřeží, ústí řek, velké vodní plochy
- Délka těla: 85–105 cm
- Rozpětí křídel: až přibližně 245 cm
- Hmotnost: přibližně 5–9 kg; samice těžší
- Potrava: ryby, vodní ptáci, mršiny
- Aktivita: denní
- Tah: částečně tažný
- Hnízdo: mohutná stavba z větví na stromech či skalách
- Snůška: 1–3 vejce, obvykle 2
- Inkubace: přibližně 38–45 dní
- Opuštění hnízda: zhruba po 10 týdnech
- Pohlavní dospělost: přibližně 5–7 let
- Pohlavní dimorfismus: samice větší a těžší
- Ohrožení: zranitelný (VU)

Kam se řadí Orel východní
Taxonomie
- Říše: Animalia – živočichové
- Kmen: Chordata – strunatci
- Podkmen: Vertebrata – obratlovci
- Třída: Aves – ptáci
- Řád: Accipitriformes – dravci
- Čeleď: Accipitridae – jestřábovití
- Rod: Haliaeetus – orel
- Druh: Haliaeetus pelagicus – orel východní

Kde žije Orel východní
Východní Asie
Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.
- Hnízdní areál: Kamčatka a pobřeží Ochotského a Beringova moře
- Země: Rusko; zimování zejména Japonsko
- Stanoviště: skalnaté a zalesněné mořské pobřeží
- Vnitrozemí: velké řeky a jezera s rybí potravou
- Zimování: Hokkaidó, místy Korea a další východní Asie
- Potravní místa: lososové řeky, ústí a pobřežní mělčiny
- Česká republika: nepůvodní druh