Čírka sibiřská
Sibirionetta formosa
Čírka sibiřská
Sibirionetta formosa
Čírka sibiřská (Sibirionetta formosa) je drobná východoasijská kachna s mimořádně výrazným zbarvením samce ve svatebním šatu. Dříve byla zařazována do širokého rodu Anas jako Anas formosa, dnes se obvykle uvádí v samostatném rodu Sibirionetta. Ve volné přírodě tráví léto v severoasijských mokřadech a zimu ve velkých hejnech ve východní Asii. V České republice nejde o původního hnízdícího ptáka, může se však chovat v zoologických a specializovaných chovatelských zařízeních.
Vzhled
Dospělí ptáci měří zhruba 39–43 cm a váží kolem 360–520 gramů. Samec v období toku zaujme složitou kresbou hlavy: zelené, okrové, bílé a tmavé plochy tvoří kontrastní pruhy připomínající masku. Hruď je tečkovaná, boky šedavé a na hřbetě vynikají prodloužená pera. Samice je převážně hnědě skvrnitá, což jí při sezení na vejcích poskytuje maskování. Typickým určovacím znakem je okrouhlá světlá skvrna poblíž kořene zobáku. Mimo svatební období se samec zbarvením podobá samici, takže určení pohlaví podle šatu není po celý rok stejně snadné.
Tah a zimování
Čírka sibiřská hnízdí na východní Sibiři v Rusku, v oblasti lesotundry a přilehlých mokřadů. Potřebuje mělké tůně, rašeliniště, jezírka a luční porosty vhodné k ukrytí hnízda. Na podzim odlétá na jih. Zimní hejna se soustřeďují zvláště v Jižní Koreji, část ptáků zimuje v Číně a Japonsku. V některých korejských mokřadech vznikají seskupení o desetitisících až statisících ptáků, kteří se společně zvedají z hladiny a vytvářejí nápadné útvary při letu. Přes den často odpočívají na otevřené vodě, zatímco po setmění vyletují za potravou na okolní pole. Takto velké koncentrace jsou citlivé na rušení i místní změny vodního režimu.
Potrava
Čírka sibiřská patří k druhům, které získávají potravu především v mělké vodě a na jejím okraji. Sbírá semena trav a vodních rostlin, měkké zelené části vegetace i drobné vodní bezobratlé včetně plžů. Na zimovištích využívá také zrna zůstávající na sklizených rýžových polích. Podobně jako jiné plovavé kachny ponořuje hlavu a přední část těla pod hladinu, ale není to potápivý druh specializovaný na lov v hloubce. Podíl živočišné potravy kolísá podle ročního období a nabídky stanoviště.
Rozmnožování
Po návratu do hnízdních oblastí vytváří pár hnízdo v husté vegetaci u sladké vody, často v ostřicových či travních trsech. Samice buduje mělkou jamku vystlanou rostlinným materiálem a prachovým peřím. Snůška obvykle obsahuje šest až deset vajec. Samice na nich sedí přibližně 25 dní. Kachňata se líhnou vyvinutá, po oschnutí následují samici a dokážou sama vyhledávat potravu. Při ztrátách hnízd mohou mít na úspěšnost populace velký vliv predace i náhlé změny hladiny vody. Po skončení hnízdní sezony se ptáci shromažďují a připravují na podzimní migraci.
Chov
V podmínkách České republiky potřebuje čírka sibiřská bezpečně oplocený, klidný výběh s vodní plochou, travnatým břehem a hustou vegetací poskytující úkryty. Zásadní je čistota vody a možnost bezpečně vystoupit z hladiny. Ve skupinovém chovu je třeba sledovat vztahy mezi jedinci, zvláště na jaře při tvorbě párů. Vhodný jídelníček zahrnuje kompletní krmivo pro plovavé kachny doplněné zelenými částmi rostlin a podle potřeby drobnými bezobratlými. Samotné pečivo nebo jednostranné krmení obilím nelze považovat za dostatečné. Ptáci potřebují chráněná místa pro hnízdění, klid při sezení a ochranu kachňat před utonutím v nevhodných nádržích či před predátory.
Jde o druh pocházející i z velmi chladných oblastí, ale podmínky chovu nelze odvozovat pouze od podnebí letních hnízdišť. Chovatel musí zajistit nezamrzající vodu, suché chráněné úkryty a možnost přemístění do vhodného zimoviště při nepříznivém počasí. Nově získaní ptáci potřebují karanténu a kontrolu zdravotního stavu. Místní požadavky na původ, evidenci a případný přesun jedinců je třeba ověřovat podle aktuálních předpisů.
Ochrana
Druh je dnes hodnocen jako málo dotčený, v minulosti však prošel výrazným úbytkem. Rizika přetrvávají zejména tam, kde se zimující hejna soustřeďují do několika mokřadů. Odvodňování území, nadměrné rušení, lov a šíření nákaz mohou během krátké doby ovlivnit velké množství ptáků. Dlouhodobá ochrana proto závisí na zachování hnízdních mokřadů i bezpečných zimovišť.
Názvy ve světě
Čírka sibiřská
Latinsky: Sibirionetta formosa, Anglicky: Baikal Teal, Německy: Gluckente, Francouzsky: Sarcelle élégante, Španělsky: Cerceta del Baikal, Polsky: Bajkałówka, Slovensky: Kačica pestrá, Maďarsky: Cifrá réce, Japonsky: トモエガモ, Korejsky: 가창오리, Italsky: Alzavola asiatica, Nizozemsky: Siberische Taling
Mohlo by vás také zajímat
Čírka kaštanová, Čírka modrá, Čírka obecná, Čírka popelavá, Čírka úzkozobá, Hlavatka sibiřská, Západosibiřská lajka
Použitá literatura (3)
- del Hoyo, J., Collar, N. J., Christie, D. A., Elliott, A. & Fishpool, L. D. C. (2014). HBW and BirdLife International Illustrated Checklist of the Birds of the World. Volume 1: Non-passerines. Lynx Edicions.
- Madge, S. & Burn, H. (1988). Waterfowl: An Identification Guide to the Ducks, Geese and Swans of the World. Christopher Helm.
- Brazil, M. (2009). Birds of East Asia. Christopher Helm.

Samec čírky sibiřské s výraznou zelenou a světlou kresbou na hlavě.
Čírka sibiřská Základní informace
- Výskyt: východní Sibiř; zimování východní Asie
- Prostředí: tůně, bažiny a mokřadní louky
- Délka těla: 39–43 cm
- Hmotnost: 360–520 g
- Rozpětí křídel: přibližně 60–66 cm
- Potrava: semena, rostliny, drobní vodní bezobratlí
- Tah: tažný druh
- Hnízdo: na zemi v husté vegetaci
- Snůška: přibližně 6–10 vajec
- Inkubace: asi 25 dní
- Pohlavní dimorfismus: samec výrazně barevnější ve svatebním šatu
- Aktivita: denní; zimní pastva často za šera a v noci
- Chov: vodní plocha, úkryty a chráněné zimoviště
- Ohrožení: málo dotčený (LC)

Kam se řadí Čírka sibiřská
Taxonomie
- Říše: Animalia – živočichové
- Kmen: Chordata – strunatci
- Podkmen: Vertebrata – obratlovci
- Třída: Aves – ptáci
- Řád: Anseriformes – vrubozobí
- Čeleď: Anatidae – kachnovití
- Rod: Sibirionetta
- Druh: Sibirionetta formosa – čírka sibiřská

Kde žije Čírka sibiřská
Severní Asie, Východní Asie
Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.
- Hnízdění: mokřady východní Sibiře, Rusko
- Zimoviště: Jižní Korea, Čína a Japonsko
- Hnízdní prostředí: tůně, rašeliniště, mokřadní louky
- Zimní prostředí: jezera, nádrže a rýžová pole
- Tah: podzimní a jarní přesuny východní Asií
- Česká republika: nepůvodní; chov v lidské péči