Husička australská
Dendrocygna eytoni
Husička australská
Dendrocygna eytoni
Husička australská (Dendrocygna eytoni) je dlouhonohý vrubozobý pták, který se výrazně liší od obvyklé představy kachny hledající potravu pod hladinou. Její přirozené prostředí leží v Austrálii a většinu potravy získává pastvou na travnatých plochách v okolí mokřadů. Zaujme vzpřímeným postojem, protáhlým krkem a světlými, dozadu zahnutými pery na bocích. Jde o společenský druh, který často odpočívá ve velkých hejnech a na pastvu vychází především za šera či v noci.
Postava a peří
Dospělá husička australská může měřit přibližně padesát až šedesát centimetrů. Hlava a horní část krku mají teplé hnědavé tóny, hruď bývá kaštanově zbarvená a po stranách těla se táhnou tmavé proužky. Nejnápadnější jsou dlouhá světlá pera na bocích, která tvoří jakési zahnuté ozdobné chocholky. Nohy jsou růžové až červenavé a umožňují pohodlný pohyb po pevnině. Samec a samice se opeřením příliš neliší, takže jejich určení pouze podle barev nebývá spolehlivé. Mladí ptáci mají tlumenější kresbu a typická ozdobná pera se jim postupně vyvíjejí. V letu vynikají široká křídla a hlasité, vysoké hvízdavé volání.
Australská krajina
Husička australská obývá především severní a východní Austrálii. Vyhledává sladkovodní bažiny, říční nivy, jezera a umělé nádrže, ale nezbytnou součástí jejího prostředí jsou také sousední travnaté plochy. Přes den se ptáci shromažďují u vody, kde odpočívají, koupou se a čistí opeření. Večer mohou odlétat na vzdálenější pastviny. Ve vlhké sezoně se rozptylují po zaplavené krajině, zatímco za sucha se soustřeďují kolem stálých vodních zdrojů. Jejich přesuny proto sledují spíše místní srážky a růst trávy než pravidelný dálkový tah v pevném kalendářním termínu.
Noční pastva
Základ potravy tvoří zelené části trav a ostřic, jejich semena a další dostupný rostlinný materiál. Na rozdíl od mnoha plovavých kachen často nesbírá krmivo z hladiny, ale chodí po souši a spásá porost. Právě tato vazba na travnatá stanoviště je pro druh důležitým rozpoznávacím znakem. Za soumraku je možné pozorovat skupiny, které opouštějí místo denního odpočinku a přesouvají se na pastvu. Ptáci komunikují hvízdavými hlasy a udržují při přesunech skupinový kontakt. Hustá hejna jim poskytují výhodu při včasném zpozorování nebezpečí, ale zároveň potřebují dostatek prostoru, aby nebyla rušena a mohla se přirozeně rozptýlit.
Hnízdění
Rozmnožování je úzce spojeno s obdobím dešťů, kdy je dostatek vody a čerstvé vegetace. Hnízdo bývá jednoduché, umístěné na zemi v trávě nebo pod nízkým krytem, někdy i ve značné vzdálenosti od otevřené vodní hladiny. Snůška obvykle obsahuje přibližně osm až čtrnáct světlých vajec. Na inkubaci trvající kolem jednoho měsíce se podílejí oba rodiče. Vylíhlá mláďata jsou nekrmivá a brzy dokážou chodit i sama vyhledávat vhodnou potravu. Rodiče je doprovázejí, varují a chrání při přesunech mezi krytem a vodou. Mladé husičky se postupně osamostatňují a po získání letuschopnosti se mohou připojovat k větším společenským skupinám.
Podmínky chovu
V českém chovu okrasného vodního ptactva je třeba počítat se dvěma odlišnými potřebami husičky australské: kromě vodní plochy vyžaduje rozsáhlý suchý nebo mírně vlhký travnatý výběh. Bez možnosti pastvy a chůze po pevnině nelze přirozené chování plně naplnit. Vhodná je čistá mělká voda s bezpečnými břehy, kryté klidové zóny a část s nízkou vegetací pro hledání potravy. Krmení by mělo respektovat převažující rostlinnou složku a využívat kvalitní směsi pro vodní ptactvo doplněné vhodnou zelenou pící. Pro hnízdění se ponechávají místa s dostatečným travním krytem, kde ptáky neruší člověk ani jiná zvířata. V českých zimách je nutné zajistit chráněné bezmrazé zázemí a možnost pohybu i v období, kdy travnaté plochy nejsou dostupné. Výběh musí být spolehlivě chráněn před predátory a chovná skupina by neměla být vystavena trvalému stresu.
Význam druhu
Husička australská je celosvětově hodnocena jako málo dotčená. Její početnost souvisí s rozsahem mokřadů a pastvin v australské krajině. Druh může využívat i člověkem vytvořené nádrže a zemědělské pastviny, přesto zůstává závislý na zachování vhodných vodních stanovišť. Pro chovatele je cenným příkladem toho, že příbuzní vodní ptáci mohou mít velmi odlišné potravní a prostorové potřeby.
Názvy ve světě
Husička australská
Latinsky: Dendrocygna eytoni, Anglicky: Plumed Whistling-Duck, Německy: Gelbfuß-Pfeifgans, Francouzsky: Dendrocygne d'Eyton, Španělsky: Suirirí australiano, Italsky: Dendrocigna piumata, Polsky: Drzewica australijska, Nizozemsky: Australische fluiteend, Finsky: Sirppiviheltäjäsorsa, Slovensky: Stromárka kosierkavá, Rusky: Розовоногая древесная утка
Mohlo by vás také zajímat
Australská kelpie, Dlouhokrčka australská, Husička dvoubarvá, Husička podzimní, Husička stromová, Husička vdovka, Ježura australská, Megaderma australská, Strašilka australská, Tilikva australská
Použitá literatura (3)
- Simpson, K.; Day, N. (1993): Field Guide to the Birds of Australia. Viking O'Neil, Ringwood.
- Beruldsen, G. R. (2003): Australian Birds: Their Nests and Eggs. Kenmore Hills.
- Madge, S.; Burn, H. (1988): Wildfowl: An Identification Guide to the Ducks, Geese and Swans of the World. Christopher Helm.

Husička australská se světlými zahnutými pery na bocích stojí v trávě.
Husička australská Základní informace
- Výskyt: severní a východní Austrálie
- Prostředí: travnaté mokřady a pastviny u vody
- Délka těla: přibližně 50–60 cm
- Zbarvení: hnědavé, světlá zahnutá pera na bocích
- Nohy: růžové až červenavé
- Potrava: trávy, ostřice, semena
- Aktivita: soumračná až noční pastva
- Způsob života: hejnový, párové vazby
- Pohyb: místní přesuny podle vody a potravy
- Hnízdo: na zemi v trávě
- Snůška: 8–14 vajec
- Inkubace: přibližně 30 dní
- Péče o mláďata: oba rodiče
- Chov: pastvina, voda, chráněné zimoviště
- Ohrožení: málo dotčený (LC)

Kam se řadí Husička australská
Taxonomie
-
Říše:
živočichové
(Animalia) -
Kmen:
strunatci
(Chordata) -
Podkmen:
obratlovci
(Vertebrata) -
Třída:
ptáci
(Aves) -
Řád:
vrubozobí
(Anseriformes) -
Čeleď:
kachnovití
(Anatidae) - Podčeleď: Dendrocygninae
- Rod: Dendrocygna
- Druh: Dendrocygna eytoni

Kde žije Husička australská
Austrálie
Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.
- Původní rozšíření: severní a východní Austrálie
- Mokřady: sladkovodní jezera, bažiny a říční nivy
- Potravní stanoviště: pastviny a travnaté břehy
- Denní odpočinek: břehy a okolí stálých vod
- Přesuny: podle dešťů, zaplavení a růstu trávy
- Česká republika: nepůvodní druh; chov okrasného ptactva