Moji kakarici

velikost písma:  A A A
09.03.2007, 13:23     Autor: Ludmila Sluníčková     5623 zobrazení     1 komentář

Můj domov v současné době opouští děti, které odchází do světa dospělých. S tím je spojeno i více času na sebe. To ale jako máma moc neumím. I proto jsem se rozhodla, že pomohu při výstavě papoušků. Tam mě učarovali kakarici. Právě je tam dokrmovali.

Hlídala jsem návštěvníky a vždy se těšila na jejich kousky. Snad to byl osud. Plna dojmů jsem si koupila časopis Papoušci. Upoutal mě inzerát, že chovatel prodá pár kakriků. Hned jsem volala s obavou, kam si asi pro ně pojedu a zda je ještě má. Domluva byla jasná. Majitel bydlel kousek od našeho domu. Hned odpoledne jsem mohla pozorovat své nové kakariky. Samička měla barvu vylíhnutého kuřátka. Samečkovi sice dost peří chybělo, ocásek neměl žádný, ale dalo se poznat že základní barva je zelená a jako na ozdobu má i žlutá peříčka.

Jejich domov nebyl podle mých představ, protože vše bylo tak nějak narychlo, ale slíbila jsem jim větší klec. Samička neměla kroužek a sameček vlastnil kroužek s rokem 05. Mezi stálým uklízením nepořádku jsem svému párku v duchu malovala život ve voliérce na chatě, kde vyvedou své první mladé. Ale oni se k sobě chovali naprosto cize. Tak tomu bylo několik měsíců. Já jsem se smířila s tím, že můj pár nebude ten pravý a věnovala se pečení vánočního cukroví. Klec byla v kuchyni a tak mohli oba pozorovat, co se děje. Snad i na ně začala působit vánoční atmosféra a já se dočkala jejich první „pusy". Krmení bylo čím dál častější. Bála jsem se, že mají malou klec, ale oni ne. Před vánocemi jsem našla na zemi v kleci první vajíčko. Ihned jsem se rozjela a koupila budku. Do ní jsem vajíčko opatrně položila na vrstvu hoblin. A pak jsem jen se zatajeným dechem čekala, jak si s tím oba poradí. Sameček vše zkontroloval,samička hned ten večer zasedla a kutila něco v budce. Pak to šlo jako podle knih. Já jim podstrojovala, oni se snažili po svém. Ob den jsem našla vajíčko. Samička téměř nevylézala, sameček seděl sám venku, byl viditelně smutný. Ožil jen když samička vylezla. Nevzdaloval se od vletového otvoru a chřadnul. I samička se nad ním nakonec slitovala. Poctivě ji krmil po celou dobu. Snad za odměnu ho pustila dovnitř a on tam spal s ní. Tím jsem je viděla stále méně a méně. To už hlídali a zahřívali 8 vajíček. A já potají doufala v polovinu. Měla jsem radost. Bohužel předčasně. Při jedné kontrole jsem našla jedno vajíčko rozbité. Vybavená vším potřebným jsem využila chvilku, kdy oba opustili hnízdo a prosvítila vajíčka. Výsledek byl moc slibný. 6 vajíček, ze kterých jsem mohla čekat mládě, jedno bylo neoplozené.

  • 15.1.2007 jsem mohla čekat první mládě. Přesně tak. U vajíček se kroutil malý tvoreček
  • 17.1 by se mělo líhnout druhé.To byla ale jen teorie. Příroda řekla že ne.
  • 18.1. kakarici vše dohnali a u vajíček byli již tři malí kakrici
  • 20.1. vylíhlo se další mládě

A tím skončila i má radost z nově vylíhlých mládátek. Další mládě bylo vylíhlé, ještě teplé, ale mrtvé. Dvě mladé jsem našla v rozbité skořápce, ale mrtvé.

Konečný stav vylíhlých kakariků jsem znala. Teď jsem chtěla jen aby to byl i počet těch, kteří vylétnou z budky. Rodičům jsem podstrojovala. Vařila vajíčko, upravovala ovoce a zeleninu, běhala jsem pro piškoty, které všichni milují. Potají jsem sledovala jak se mění jejich vývoj, jak rostou. Kladla jsem si otázku po kom asi budou.

26.1. jsem připravila kroužky, vyndala prvního a pokusila se poprvé v životě o kroužkování. Klepaly se mi při tom ruce. Snad proto první kroužek nešel ani po několika pokusech nandat. Druhé mládě putovalo do budky s kroužkem na nožce. To mě povzbudilo. Další dvě získali kroužek také. Samička nic ani nezpozorovala nebo přijala ozdobu svých dětí s klidem.

obrazek-793]

I já jsem se dočkala odměny. Oba rodiče byli častěji venku. Kdykoli jsem se ale přiblížila ke kleci, zmizeli v budce.

S obavou jsem odjela na týden na již od září zamluvené hory. Na syna zůstal úkol krmit všechny ptáky. Bylo jasné, že jim doba míchanic skončila. Asi i oni se těšili až přijedu. Hned první den jsem jim udělala osvědčenou míchanici s ovocem a vajíčky. Ani se jí nedotkli. Ptala jsem se syna, co jim dával. Jen nakrájel vše na kousky. A v tom to bylo. Udělala jsem to také tak. Miska byla ve chvilce prázdná.

Pískání jako od hraček pro malé děti určitě zná každý chovatel. S tím si malí vystačí. Vždy spolehlivě přivolají starostlivé rodiče.Tak je vždy co doplňovat do misek. Alespoň je lépe využitý čas při čekání na prvního krasavce, který se ukáže venku.

Mě ještě před tím čekala jedna akce. Klec byla malá pro rodiče, ale pro další 4 by byla jen provizorní. Na chatě zůstala stará skříň. Z té se během chvíle stal domov pro mou rodinku. Při čištění jsem dala budku do klece - skříně a čekala co se bude dít. Rodiče během chvilky neomylně vlétli do klece a zmizeli v budce. Nakrmili mladé a vydali se prozkoumat okolí. Vše zhodnotili kladně. Jako by to věděli i mladí. Mám zkušenosti z chovu andulek a tak jsem čekala až se ukáží zvědavé hlavičky ve výletovém otvoru. Nestalo se tak. Prostě jsem šla naplnit misky s krmením a než jsem se vrátila, v kleci bylo o žlutého krasavce víc. Svátek měl Bedřich a bylo 1.března. Těšila jsem se na sobotu na dalšího. A on mě vyslyšel. Vylétl, ukázal se a zase zmizel v budce. Tak to dělá i jeho mladší bráška. Sameček je totiž tvrdohlavě krmí jen v budce a tak ho tak ošidí. Oni to vědí. Venku se zdrží jen chvíli a v bezpečí budky žadoní a hrají si na malé. Jsou ale také tak chytří, že nepohrdnou ani dobrotami v misce, které jim předkládám. Mám z nich velkou radost. Tři jsou žluťouncí jako jarní pampelišky. Nejmladšímu se ven nechce vůbec. Ani se pořádně neukázal v celé své kráse, ale bude po samečkovi. Jediné co mě mrzí je to, že nejsou ochočení. A to je můj závazek do budoucna. Protože to bude pro ně ten nejlepší vklad do života. Chtěla bych, aby pochopili, že člověk - já i ten budoucí, bude jejich kamarád. Oni mají na to, aby péči odplatili. Až je budu posílat „do světa", popřeji jim AŤ SE JIM PO TOM VELKÉM SVĚTĚ HEZKY LÍTÁ. HODNĚ ŠTĚSTÍ JIM I CHOVATELŮM.

Při troše štěstí se dočkám i jiných mláďat, ale tito budou mými prvními odchovanými kakriky. Odchovávám andulky a zázrak, který se vyklube z malého vajíčka mě bude vždy stejně udivovat.

Ludmila Sluníčková Ludmila Sluníčková
Autorem od: 04.01.2014
4 články 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.

05.09.2011, 15:38
Moc pěkný článek, sama mám dva kakariki - samečka Otu a samičku Sáru. Ne na chov mláďat, ale jako mazlíčky :-)