Telata a já

Vzpomínky zootechničky přibližně z let 1964 až 1983

velikost písma:  A A A
04.03.2014, 16:00     Autor: Ing. Jindřiška Marková     1338 zobrazení     0 komentářů

Jako studentka VŠZ a později jako zootechnička, jsem s dobytkem zažila mnoho zajímavého. Pocházela jsem z města, a proto jsem narození telete poprvé pozorovala až na praxi na statku u Jihlavy. Překvapilo mne tenkrát, že porod proběhl snadno a téměř vůbec netekla krev. Všichni lidé kolem, včetně mne, jsme měli radost z nového přírůstku.

Porodník „ras“

Ve velkokapacitním chlévě v severovýchodních Čechách jsem poznala hlídače a porodníka v jedné osobě, kterého dojičky chválily. Brzy jsem však pochopila, že ten člověk je osobou bezohlednou, bez základních zoohygienických pracovních návyků: nožky rodícímu se teleti většinou vyčnívaly z matky sotva 10 cm a on už ledabyle opláchnutýma rukama šáhl do rodičky, nasadil a utáhl teleti porodní provázky a táhl a táhl, dokud nevytáhl. Trvalo mu to maximálně 10 minut. Sliznice pochvy rodící málo otevřené jalovice nebo krávy se při tom potrhala, začala krvácet a infikovala se. Do druhého dne dostala rodička zánět a horečku a od ní dostalo infekci i tele, a proto i průjem; veterinář musel oběma injekčně nasadit antibiotika. Proto bylo ve chlévě mnoho krav s vnitřními srůsty a s následnými problémy se zabřezáváním. Telátka, u jejichž narození jsem v polední pauze výjimečně asistovala pouze já sama, zůstala vždy zdravá a jejich matky také. Takový přirozenější pomalý porod však trval mnohem déle, třeba až dvě hodiny. K mým povinnostem zootechničky tenkrát také patřilo u každého narozeného telete zaevidovat datum jeho narození, pohlaví, od které matky, perforovat kleštěmi teleti levý ušní boltec, zavěsit mu do ucha náušnici s číslem (jalovičce žlutou, býčkovi červenou) a likvidace pučnic rohů vypálením koncentrovanou kyselinou dusičnou.

Vitamínová částečná „náhrada mleziva“ a ztracené tele

Jiný chlév na Vysočině byl tak zvanou „odkládací stájí“. Byly tam z ostatních chlévů statku sváženy březí krávy, které měly vemena poničená po prodělané mastitidě; po porodu pak byly odvezeny na jatka. Telata po narození proto neměla od svých matek k dispozici dostatek mleziva a byla proto chatrného zdraví. Starý veterinář mi poradil, abych každému teleti hned po narození na kořen jazyku nalila pár kapek vitaminózního přípravku určeného pro kuřata; tuším, že se jmenoval AD Combinal (?). A ono to opravdu fungovalo jako náhražka mleziva. Telata pak neměla průjem, nehynula a bylo je možné normálně odchovat. Jednou se mi podařilo odchovat i telátka dvojčátka, která každé po narození vážilo pouhých 25 kg, a nebyla schopná se postavit na nohy.  Jejich matka měla vemeno úplně zničené. Dvojčata jsem první dny nechávala pít od jiné krávy tak, že jsem si pod ni sedla na bobek a každé tele při sání jsem měla položené na klíně. Po týdnu dvojčata zesílila a na nožky se postavila.

Jednou v zimě ráno po příchodu do stáje jsem zjistila, že chybí jedno starší tele. Nerozpakovala jsem se, a telefonem jsem to oznámila na nejbližší úřadovnu policie. A ejhle, v poledne potom mi někdo ze statku hlásil, že tele bylo nalezeno venku na poli u stohu, že „tam asi uteklo“ ( -: ). To samozřejmě možné není; nějaký zlomyslník to na mně asi zkoušel a tele tam ven ze stáje vyvlekl.

Rošty pod býčky

Úspěch jsem měla v odchovu telat ve stáji JZD v podhůří Orlických hor. Odchovávali se tam pod dozorem plemenářské správy býčci určení k plemenitbě. Po narození byli býčci od plemenných krav krmeni šestkrát denně mlezivem a mlékem, každý výhradně od své vlastní matky; měli  vysoké denní přírůstky. Stávalo se však, že do týdne po narození dostávali zánět pupku přesto, že jim byl pupek po narození dezinfikován. Pochopila jsem, že u nich dochází k reinfekci pupku z močůvky na  betonové podlaze uličky stáje, na které uvázaná telata ležela. Nechala jsem tedy pod telata vyrobit dřevěné rošty, na kterých telata ležela v suchu.  A od té doby už žádné tele zánět pupku nedostalo a telata býčci, určení pro plemenitbu, byli pak prodáváni zcela zdraví.

Jinde ztracené tele

Ještě jsem slyšela příběh o teleti ze soukromého statečku: Když bylo chlapci Láďovi asi deset let, jeho rodiče prý pustili z chléva na dvorek své zemědělské usedlosti asi měsíc staré tele. Chlapec ho dostal za úkol hlídat.  Ládík se však místo hlídání jel projet na kole. Když se vrátil domů, nebylo tele k nalezení a Ládík dostal vynadáno. Celá rodina hledala tele po celé vesnici. Když už všichni ztráceli naději, že tele najdou, malý Láďa se šel doma podívat do stodoly a tele tam našel schované za mlátičkou. Sláva, bylo živé a zdravé ( -: ).

Ing. Jindřiška Marková Ing. Jindřiška Marková
Autorem od: 02.01.2014
8 článků 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.