Mravenci a jejich užitečnost, či škodlivost. Spotřeba biomasy

velikost písma:  A A A
24.01.2015, 19:15     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     573 zobrazení     0 komentářů

Mravenci jsou aktivním činitelem každého přírodního, původního i pozměněného prostředí. O žádném druhu však není možno jednoznačně říci, zda je jen užitečný či také škodlivý, protože tyto pojmy jsou relativní. Týž druh může být v některých podmínkách užitečný a v jiných může škodit. Tak zemní hnízda všude hojného mravence obecného (Lasius niger) v zahradách, sadech či v lesních školkách nejsou vítána, neboť trofobióza tohoto druhu se mšicemi a červci způsobuje škodu v oslabení až zničení pěstovaných rostlin. Naproti tomu hnízda tohoto druhu v lesích a na pasekách významně přispívají k tvorbě a regeneraci lesní půdy a kladně ovlivňují vývin i produkci porostů. Při posuzování užitečnosti mravenců je tedy třeba u konkrétních druhů vycházet z podmínek prostředí, v němž žijí.

Dominantní postavení v lesních cenózách má mravenec lesní (Formica rufa). Početná společenství tohoto druhu mají obrovskou spotřebu potravy, a proto jsou jejich dělnice agresivní vůči všemu živému ve svém potravním teritoriu. U vyšších dravců bylo prokázáno, že jejich predátorská činnost působí na ozdravení populace kořisti, neboť obětmi jejich útoků se stávají především nemocní a málo pohybliví nebo přestárlí jedinci. U lesních mravenců je tomu zcela naopak, neboť útočí pouze na zdravé, pohyblivé jedince, kteří svou aktivitou splňují požadavky dráždivosti. Jedince málo pohyblivé, nemocné nebo parazitované zpravidla nenapadají nebo je odnášejí z nouze. Loví veškerý hmyz a jiné členovce a přitom nedělají rozdíl mezi hmyzem užitečným a škůdci. Poměr těchto složek není stálý, rovná se nabídce. Zvýší-li se zastoupení některého druhu hmyzu v porostu třeba při přemnožení škůdce, zvýší se i nabídka takové potravy a stoupne i její zastoupení v kořisti mravenců. Podle hojnosti potravy si mravenci vymezí hranici svého potravního areálu. Akční rádius dělnic může přesáhnout vzdálenost 100 metrů od hnízda, zpravidla však nepřesahuje hranici 50 metrů, takže efektivní osídlení lesa lesními mravenci by vyžadovalo zhruba dvě až tři hnízda na jeden hektar. Takové osídlení představuje 100 až 150 kilogramů biomasy mravenců.

K zajištění potravních požadavků hnízd při této koncentraci musí dělnice získat denně asi 1 kilogram bílkovinné potravy. Vzhledem k tomu, že mravenci plní i jiné funkce a že se na decimování škodlivého hmyzu účastní s jinými predátory a parazity, kladný význam má i každé jednotlivé hnízdo. Odhaduje se, že středně velké hnízdo druhu Formica rufa spotřebuje kolem 8 000 000 jedinců hmyzu za rok. Tyto odhady jsou však značně relativní, neboť nelze spolehlivě zjistit, kolik kořisti zpracují mravenci přímo v terénu a do hnízd dopraví jako tekutou část ve svých žaludcích.

Ve vztazích s ostatními živočichy zaujímá důležité místo trofobióza se mšicemi. Také tato činnost může být ve svých důsledcích příznivá pro zdravý vývoj lesa. Lesní mravenci navazují trofobiotické vztahy pouze s těmi druhy mšic, jejichž tělo není kryto voskovou vrstvou (zástupci čeledi Lachnidae). Jediné nebezpečí trofobiózy spočívá v nadměrné produkci medovice, která za velmi příznivých klimatických podmínek utvoří na jehlicích a listech souvislou vrstvu snižující transpiraci a umožňující vznik houbových chorob. Vztahy mravenců k obratlovcům jsou založeny na zcela opačném principu, jelikož tvoří jejich značnou část potravy.

V porostech, kde se vyskytují lesní mravenci, vzrůstají početní stavy některých datlovitých ptáků, především datla černého a žluny zelené, někdy až trojnásobně. V tzv. hladových obdobích (dlouhé deště, chladné počasí, chemické zásahy) jsou mravenci často významným zdrojem potravy i pro mnoho druhů pěvců. Mravenci si potravu často doplňují semeny. Je známá celá řada rostlin, jejichž semena mravenci roznášejí. Ze semen konzumují pouze jejich olejnaté a cukernaté výběžky, elaiosomy, aniž tím poškozují klíčivost semen. Týká se to převážně rostlinných druhů ve spodním patru smíšeného lesa. Velká část semen se takto přemístí na jiné místo a část se jich stává stavebním materiálem (jev známý pod pojmem myrmekochorie). Bohaté bylinné a křovinné patro v blízkém okolí mravenišť nebývá zpravidla ohroženo listožravými škůdci, což výrazně zlepšuje životní podmínky ptactva i lovné zvěře.

V neposlední řadě jsou mravenci též významným činitelem půdotvorným. Nesčetná množství mravenců a jejich potomstva, množství zásob i odpadků v hnízdech si vynucují rozsáhlou síť komor a spojovacích chodeb. Tam, kde to půdní profil dovoluje, sahá jejich systém do hloubky často více než jednoho metru. V horských polohách na mělkých podzolových půdách je většina komor ve vnitřním kuželu hnízda. Na lehkých, prosluněných a hlubokých půdách, především na píscích, je horní stavba silně redukovaná a všechny komory jsou poměrně hluboko v půdě. Při jejich budování a nepřetržitém zvětšování a upravování hnízda přemístí dělnice značné množství půdy. Tato jejich činnost je i zvenčí patrná zejména v jarních a letních měsících podle růstu hnízdního valu, který mívá podobu hlinitého prstence při základně kupy.

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.