Aktuálně: 4 340 inzerátů189 146 diskuzních příspěvků17 953 uživatelů

Národní park Podyjí z pohledu fauny

Národní park Podyjí z pohledu fauny
Ing. Zbyněk Pokorný 27.08.2023, 11:45
1 232 14 minut čtení

Národní park Podyjí je jedním ze čtyř Národních parků v České republice a jediným na Moravě. Se svojí rozlohou 63 km2 je sice nejmenším NP, ale rozmanitostí živočišných druhů se může směle porovnávat s ostatními. Je to dáno zejména klimatem, polohou, geomorfologií a zachovalostí území.

Na poměrně malém území můžeme narazit na teplomilné živočišné druhy panonských stepí a nedaleko zase typické podhorské druhy. V následujícím textu si popíšeme zástupce savců, ptáků, plazů, obojživelníků, ryb a bezobratlých.

Národní park Podyjí z pohledu fauny

Savci

Na celém území Podyjí byl zaznamenán výskyt 65 druhů savců. Z toho bylo devět hmyzožravců. Z významných představitelů jmenujme: bělozubku šedou (Crocidura suaveolens) a bělozubku bělobřichou (Crocidura leucodon), jež je zde na hranici svého areálu. Územím rovněž probíhá hranice rozšíření ježka východního (Erinaceus concolor) a ježka západního (Erinaceus europaeus).

Významné zastoupení mají v Národním parku Podyjí letouni. Mezi významnější druhy patří netopýr brvitý (Myotis emarginatus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Z většího počtu zjištěných druhů letounů převládá původní lesní fauna, například netopýr černý (Barbastella barbastellus). Z druhů se širokou ekologickou valencí se vyskytuje netopýr Brandtův (Miotis brandti), mezi nově objevené druhy patří netopýr Myotis alcatoe. Hlodavci jsou zastoupeni 17 druhy. Zalesněné stráně v údolí Dyje jsou domovem plšíka lískového (Muscardinus avellanarius) a plcha velkého (Glis glis), který zde dosahuje neobvyklé populační hustoty. 

Z dalších lesních hlodavců jmenujme myšici lesní (Apodemus flavicollis) a norníka rudého (Clethrionomys glareolus). Východním okrajem národního parku prochází i hranice rozšíření stepního druhu myšice malooké (Apodemus microps). Prokázán byl také výskyt hraboše mokřadního (Microtus agrestis) a myšky drobné (Micromys minutus) V posledních letech trvale osídlila tok řeky Dyje a jejích přítoků vydra říční (Lutra lutra). Z ostatních šelem trvale obývají území běžné lesní druhy jako kuna lesní (Martes martes) nebo tchoř tmavý (Mustela putorius). Z území je rovněž doložen výskyt tchoře světlého (Mustela eversmanni) a nepůvodního norka amerického (Mustela vison).  Hojný je výskyt běžných druhů sudokopytníků, např.  prasete divokého (Sus scrofa), srnce (Capreolus capreolus), či jelena evropského (Cervus elaphus). Populace nepůvodního muflona (Ovis musimon) byla v posledních letech silně zredukována.

Záhadnou skupinu pak tvoří šelmy kočkovité. Záhadnou proto, že charakter jejich výskytu v Podyjí není vůbec jasný. Rys ostrovid, největší evropská kočkovitá šelma, byl v 90. letech minulého století v Podyjí ilegálně vysazen. Tento dobrodružný pokus skončil pro jeho realizátora nezdarem - rys se zde neusadil.  Kromě tohoto případu je známo pouze několik pozorování stop, naznačujících možnost občasných průchodů rysů migrujících přes území Podyjí. Druhou záhadnou kočkovitou šelmou je kočka divoká. Od roku 2007 každoročně hlásí její stopy ochranáři ze sousedního Národního parku Thayatal v Rakousku, avšak na našem území se ji doložit dosud nepodařilo. Možnost jejího výskytu ale nelze vyloučit.

Bělozubka bělobřichá je vázána na teplá a suchá místa Ježek východní je jedním ze dvou druhů ježků v NP Podyjí Tchoř tmavý Vrápenec malý je významným zástupcem letounů Počty vydry říční v Podyjí poslední roky rostou

Ptáci

Z ptačí říše bylo prokazatelné pozorováno 199 druhů. Z toho zde hnízdí 140 druhů. Pět druhů, hnízdících v minulosti, bohužel z území zcela vymizelo nebo je zastihneme jen zřídka – jsou to sokol stěhovavý (Falco peregrinus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix), dytík úhorní (Burhinus oedicnemus), skalník zpěvný (Monticola saxatilis) a kavka obecná (Corvus monedula). Podobně je tomu u ledňáčka říčního (Alcedo atthis), jehož pravidelné hnízdiště bylo zatopeno vzdutím Znojemské přehrady, narozdíl od dalších výše uvedených druhů jej však kolem řeky Dyje poměrně často potkáme a ojedinělé zahnízdění může unikat pozornosti.

K druhům, které jsou pro národní park charakteristické a pravidelně zde hnízdí, patří především emblémový pták čáp černý (Ciconia nigra), vázaný hnízdně na starší lesní porosty. Tento biotop spolu s ním obývají např. včelojed lesní (Pernis apivorus), holub doupňák (Columba oenas), puštík obecný (Strix aluco), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), sýkora lužní (Parus montanus), mnohem vzácněji i sýc rousný (Aegolius funereus) nebo lejsek malý (Ficedula parva). V lesích západní části NPP hnízdí ve smíšených párech vrána šedá a vrána černá. Světlejší, teplejší lesy jsou domovem lindušky lesní (Anthus trivialis), rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus), budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) nebo dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes). Jejich postupný přechod do otevřené krajiny vyhovuje lelkovi lesnímu (Caprimulgus europaeus), dudkovi chocholatému (Upupa epops) či skřivanovi lesnímu (Lullula arborea).

Rozsáhlá vřesoviště se skupinami keřů a stromů střídaná starými sady a loukami si oblíbili kalous ušatý (Asio otus), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), cvrčilka zelená (Locustella naevia), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), ťuhýk obecný (Lanius collurio), žluva hajní (Oriolus oriolus), konopka obecná (Carduelis cannabina) nebo strnad luční (Miliaria calandra). U řeky Dyje, která tvoří osu území, lze v hnízdní době zastihnout strakapouda malého (Dendrocopos minor), konipasa bílého i horského (Mitacilla alba a M. cinerea), skorce vodního (Cinclus cinclus) či cvrčilku říční (Locustella fluviatilis). V teplých večerech loví nad vodou rorýsi obecní (Apus apus), vlaštovky obecné (Hirundo rustica) nebo jiřičky obecné (Delichon urbica), vzácně i břehule říční (Riparia riparia) či rychlý dravec ostříž lesní (Falco subbuteo). Skalnaté svahy říčního kaňonu jsou hnízdištěm několika párů výra velkého (Bubo bubo), často zde na skalních ostrožnách odpočívají volavky popelavé (Ardea cinerea).

V zimě oživují říční údolí hlučná hejna čížků lesních (Carduelis spinus), na výjimečně zamrzající vodě lze zastihnout skupinky labutí velkých (Cygnus olor) a kachen divokých (Anas platyrhynchos). V otevřené krajině národního parku loví motáci piliši (Circus cyaneus), střídající zde odlétající příbuzné motáky pochopy a motáky lužní (Circus aeruginosus a C. pygargus), na menší kořist se zaměřuje ťuhýk šedý (Lanius excubitor).  

K nejvzácnějším zimním hostům patří zedníček skalní (Tichodroma muraria) a pěvuška podhorní (Prunella collaris).

Čáp černý je pro Podyjí natolik významným ptačím druhem, že se dostal až do znaku Národního parku Hlučná hejna čížků lesních oživují v zimě říční údolí Moták pilich loví svou kořit v otevřené krajině Podyjí V Podyjí úspěšně hnízdí také strakapoud malý V četných skalnatých svazích hnízdí několik párů naší najvětší sovy - výra velkého

Plazi

V Národním parku Podyjí byl zjištěn výskyt sedmi druhů plazů.  Na malém omezeném prostoru je pravděpodobný výskyt užovky stromové (Elaphe longissima). 

V celém úseku řeky od Vranova nad Dyjí po Znojmo je častá užovka podplamatá (Natrix tesselata). Na lesostepních a vřesovištních lokalitách je dominujícím plazem užovka hladká (Coronella austriaca). Můžeme ji nalézt například na Hradišťských terasách, Kraví hoře, Havranickém vřesovišti, nad Papírnou atd. Výskyt zmije obecné (Vipera berus) byl prokázán u Čížova.

Ještěrka zelená (Lacerta viridis) je nejnápadnějším zástupcem plazů na lesostepních lokalitách, vřesovištích a skalních ostrožnách v údolí Dyje.

Na těchto stanovištích se vyskytuje v celém území národního parku od Hnanic až po Vranov nad Dyjí. Určitě nejhojnějším druhem je ještěrka obecná (Lacerta agilis). V celé ploše národního parku je rovněž zastoupen slepýš křehký (Anguis fragilis).

Z plazů je nejhojněji zastoupena ještěrka obecná Ještěrku zelenou mohou návštěvníci Podyjí spatřit například na pěší trase do rakouského města Hardegg Slepýš křehký je s ještěrkou obecnou nejvíce zastoupeným plazem V celém úseku řeky od Vranova nad Dyjí po Znojmo je častá užovka podplamatá Výskyt zmije obecné byl prokázán u obce Čížov

Obojživelníci

Z území je doložen výskyt třinácti druhů obojživelníků. Téměř všude se v zalesněné části v dosahu údolí Dyje vyskytuje celkem hojně mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Mlok zde má vhodné životní podmínky díky bohaté potravní nabídce a příhodnému mikroklimatu. V některých místech se vyskytuje opravdu velmi hojně, zejména v hluboce zaříznutých bočních údolích (Mločí údolí) a fragmentech pralesových porostů (Ledové sluje). 

Z čolků byl zatím prokázán pouze čolek obecný (Triturus vulgaris), čolek velký (Triturus cristatus) a čolek dravý (Triturus carnifex). Druhové spektrum obojživelníků je limitováno nedostatkem stojatých vod v NP. Ropucha obecná (Bufo bufo) i ropucha zelená (Bufo viridis) jsou poměrně hojné, zejména v okolí sídel. Druhý druh pak především v sušší východní části NP (okolí Znojma, Popice, Hnánice). Kuňka obecná (Bombina bombina) se vyskytuje velmi lokálně a nehojně (např. Hradiště, Havraníky, Popice ). Pravidelně je zjišťována rovněž blatnice skvrnitá (Palobates fuscus) od Havraníků a Hnánic. Skokany zastupuje zejména skokan štíhlý (Rana dalmatina), který je hojný na celé ploše národního parku na všech typech stanovišť. Vzácnější je pak skokan hnědý (Rana temporaria). Z jediné lokality u Čížova je zatím hlášen skokan ostronosý (Rana arvalis). Ze zelených skokanů byl zjištěn skokan zelený (Rana eculenta) a skokan skřehotavý (Rana ridibunda).

Příhodné mikroklima a dostatek potravy vyhovuje mloku skvrnitému Ropucha obecná je hojným druhem hlavně v blízkosti sídel Skokan skřehotavý je jedním ze dvou druhů zelených skokanů v Národním parku Na celém území parku se vyskytuje skokan štíhlý Čolek obecný je jedním ze tří prokázaných druhů čolků na území NP Podyjí

Ryby

Na území NP Podyjí bylo doposud zjištěno 39 druhů ryb. Úsek Dyje v národním parku je výrazně poznamenán vodními díly Vranov nad Dyjí a Znojmo. Vybudování vodní nádrže ve Vranově nad Dyjí v 30. letech zapříčinilo změnu vodního ekosystému a významně poznamenalo druhovou skladbu a populační dynamiku původní vodní fauny.

Dnes je v celém úseku Dyje v Národním parku Podyjí početnost i druhové složení ryb víceméně určováno umělým zarybňováním, sportovním rybolovem a také predačním tlakem kormorána velkého. Vysazován je především pstruh obecný (Salmo trutta m. fario) a lipan podhorní (Thymallus thymallus). V některých úsecích se dosud vyskytují i druhy parmového pásma, např. parma obecná (Barbus barbus) a ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus). V přirozeném toku řeky je všude hojná vranka obecná (Cottus gobio), jelec proudník (Leuciscus leuciscus), místně pak i jelec tloušť (Leuciscus cephalus). Zoologicky významnější jsou nálezy hrouzka obecného (Gobio gobio), sekavce písečného (Cobitis taenia), ježdíka obecného (Gymnocephalus cernua) a mřenky mramorované (Noemacheilus barbatus). Složení rybí obsádky vodních nádrží je závislé na záměrném či náhodném vysazování ryb člověkem. Významná je populace mizejícího karase obecného (Carassius carassius) v některých tůních a rybnících v okolí Podmolí. Z nepůvodních druhů ryb se v nádržích hojně vyskytuje střevlička východní (Pseudorasbora parva) a karas stříbřitý (Carassius auratus). Vysazování sivena amerického (Salvelinus fontinalis) a pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss) do řeky Dyje na území NP již bylo zastaveno.

Jelec proudník je hojný v přirozeném toku řeky Lipan podhorní je v Podyjí často vysazovaným rybím druhem Pstruh obecný bývá do řeky Dyje často vysazován Siven americký byl dříve v Podyjí často vysazován. Dnes už se od toho upustilo Sekavec písečný

Bezobratlí

Území NP Podyjí patří z hlediska druhového složení k nejbohatším územím v České republice. V posledních letech byly podrobněji zkoumány zejména některé řády hmyzu a výsledky těchto průzkumů přinášejí stále nové informace o významu území a o jeho pestrosti. Každoročně jsou publikovány z Podyjí nové druhy hmyzu pro území ČR.

Velmi pestrá a zajímavá je fauna stepních trávníků, vřesovišť a úhorů zejména ve východní části NP. Zde se nejvíce projevuje vliv panonské oblasti s řadou typických druhů bezlesí. Mezi nejnápadnější živočichy v těchto biotopech patří kudlanka nábožná (Mantis religiosa), řada druhů denních motýlů, jako např. pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), hnědásek podunajský (Melitaea britomartis) nebo některé druhy vřetenušek (Zygaenidae). Z brouků patří k typickým druhům kozlíček písečný (Dorcadion pedestre), zlatohlávek uherský (Potosia hungarica) či řada druhů nosatců, např. na vřesu žijící Micrelus ericae nebo Bagous diglyptus vázaný na lomikameny. Běžným druhem je cvrček polní (Grylus campestris) a saranče modrokřídlá (Sphingonotus coerulans). Z bohaté fauny pavouků se na stepních lokalitách vyskytují například nápadní stepníci z rodu Eresus. Velmi pestré společenstvo bezobratlých, zejména brouků a motýlů, je vázáno na porosty náletových dřevin, jako jsou bříza, hloh, třešeň nebo osika. Mezi  významné zástupce patří např. bourovec trnkový (Eriogaster catax) žijící zejména na solitérních hlozích, krasec vidličnatý (Dicerca furcata), krasec Agrilus guerini nebo střevlíček Lebia marginata.  K významným biotopům vzniklým a udržovaným lidskou činností patří údolní louky. Na pravidelném kosení luk jsou závislé nejen luční rostliny, ale i na ně vázané druhy hmyzu. Početnou složkou lučních brouků jsou nosatčíci (Apionidae), na kvetoucích rostlinách můžeme zastihnout řadu druhů motýlů i z lesních biotopů. Mezi početné druhy patří například okáč ovsový (Minois dryas). Na loukách v dosahu světlých lesů s podrostem dymnivek se vyskytuje jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne). Zejména v západní části území se dochovaly fragmenty vlhkých až podmáčených luk. Zajímavý je v těchto biotopech výskyt perleťovce kopřivového (Brenthis ino), typickým obyvatelem je nosatec Notaris scirpi nebo rákosníček Plateumaris consimilis. Řada luk přestala být po vysídlení území obhospodařována a dnes jsou většinou zarostlé lesem, nejčastěji v podobě olšin. Fragmenty lužních lesů osídluje opět specifická fauna, z brouků byly zjištěny např. nosatci Anoplus roboris a Rhynchaenus testaceus. Mezi běžné druhy střevlíků patří Carabus granulatus či Platynus assimilis. Na usychajících olších žije krasec Dicerca alni nebo tesařík Necydalis major. Křovinaté stráně, remízky a okraje lesů patří mezi významná stanoviště s řadou zajímavých živočichů. Na brslenu evropském byl nalezen nosatec Eucoeliodes mirabilis, na osluněných porostech trnek se vyvíjejí housenky otakárka ovocného (Iphiclides podalirius), v usychajících keřích janovce metlatého žije tesařík Deilus fugax, krasec Agrilus croaticus nebo krasec Anthaxia funerula. Jižně exponované lesní okraje a lesostepi ve východní části NP obývá početná populace pakudlanky jižní (Mantispa styriaca), jejíž larvy se vyvíjejí v kokonech pavouků slíďáků. Rozvolněné teplomilné doubravy na jižně exponovaných svazích a hranách údolí jsou domovem mnoha druhů vázaných na duby, poměrně hojně se zde vyskytují některé významné druhy brouků jako tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), roháč obecný (Lucanus cervus), zlatohlávek Potosia affinis, krasci Acmaeoderella flavofasciata nebo Nalanda fulgidicollis. Pralesovité fragmenty podhorských a suťových lesů s velkým podílem mrtvého dřeva osidluje mnoho druhů xylofágních druhů hmyzu. Z významnějších zástupců brouků např. tesařík Stictoleptura erythroptera, kovařík Limoniscus violaceus či nosatec Cotaster uncipes. Vodní biotopy jsou reprezentovány zejména tokem řeky Dyje, který je však díky nevhodným podmínkám pod Vranovskou přehradní nádrží z pohledu bezobratlých živočichů poměrně chudý. Místy se vyskytují motýlice obecná a lesklá (Calopteryx virgo a C. splendens), na štěrkových náplavech byly zjištěny některé vzácnější druhy střevlíků např. Bembidion modestum a Perileptus areolatus. Přítoky Dyje jsou většinou drobné potoky, které v době letního sucha vysychají. Ze zajímavějších druhů byl zjištěn strumičník zlatooký (Omylus fulvicephalus), v okolí vodních nádrží se v potocích vyskytují nepočetné populace raka říčního (Astacus astacus). Specifickým vodním biotopem jsou lesní tůně a mokřady. Ty jsou významné zejména pestrým společenstvem vodních brouků (Dytiscidae, Hydrophilidae), významný je opakovaný nález žábronožky sněžní (Eubranchipus grubii) nedaleko Podmolí. Drobné rybníky a nádrže jsou rovněž poměrně bohaté na faunu vodních brouků, zejména ve východní části NP a v ochranném pásmu byly zjištěny některé faunisticky zajímavé nálezy např. potápníci Bidessus unistriatus, Laccophilus poecilus a další. Mezi zajímavější zástupce vážek patří vážka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum) vážka tmavá (Sympetrum danae) a šidélko huňaté (Coenagrion scitulum).

Typickým druhem brouka je kozlíček písečný Kudlanka nábožná je nápadným obyvatelem stepních trávníků, vřesovišť a úhorů Pakudlanka jižní obývá lesní okraje a lesostepi ve východní části NP Roháč obecný je poměrně hojným druhem dubových lesů Podyjí Tesařk obrovský je poměrně hojným druhem dubových lesů Podyjí

A co vy? Navštívili jste některý ze čtyř našich Národních parků? Jaké živočišné druhy jste spatřili? Napište do komentářů pod článkem.

Podělte se s námi o názor na tento článek →

Podobné články

Může vás také zajímat