Aktuálně: 5 070 inzerátů172 711 diskuzních příspěvků17 723 uživatelů

Jak chápat a provádět poloviční zádrže

Jak chápat a provádět poloviční zádrže
Kateřina Lipinská 07.03.2024, 13:00
836 6 minut čtení

O polovičních zádržích bylo napsáno mnoho článků a mnoho stovek stránek knih. Spousta jezdců a trenérů ji považuje za extrémně složitou a špatně uchopitelnou věc. Pokud bychom zašli do detailů, našli bychom jistě spoustu složitostí, ale na to, abychom pochopili, co to vlastně je a jak ji používat, zase tolik vědy nepotřebujeme. Jen trošku teorie.

Poloviční zádrž je komunikační signál. Proto první, co potřebujeme, je přesně vědět, co jejím prostřednictvím po koni chceme. A už tady narážíme na to, že jezdci to neví, protože trenéři často vysvětlují „jak“, ale ne vždycky také „proč“. Máme si poloviční zádrží koně přibrzdit, když zrychluje – ale proč tedy přitom máme i pobídnout? Máme si jí připravit koně před cvikem nebo přechodem… ale co přesně znamená, že bude připravený? Máme si jí koně „dostat lépe na sed“ – ale co vlastně znamená „dostat si ho na sed“? A je vůbec možné, aby všech těchto cílů bylo dosaženo jediným, v principu stejným signálem?

Ano, je to možné a hned vám vysvětlím proč. Klíčem ke všemu výše uvedenému je totiž – rovnováha. Důvodem, proč pod námi koně utíkají, je nejčastěji (pominu fyzický diskomfort) právě nedostatek rovnováhy. Váha jezdce na zádech koně tlačí dopředu podobně, jako když běžíte z kopce (ještě výrazněji s batohem na zádech) a nedostatek rovnováhy vás nutí neustále zrychlovat, abyste se nepřevážili a neupadli na nos. Pokud jste v rovnováze, nic (možná s výjimkou ujíždějícího autobusu) vás zrychlovat nenutí.

Chcete-li, aby kůň provedl hezký a učesaný přechod, nezbytně k tomu také potřebuje být v dobré rovnováze. A ta třetí věc - „dostat koně na sed“ neznamená nic jiného, než dostat ho pod svou vahou do rovnováhy. Pak optimálně reaguje na váš sed a pomůcky. Pro spoustu koní vůbec není samozřejmé být pod jezdcem v rovnováze, protože rovnováha s jezdcem na hřbetě je poněkud jiná než bez něj. To je dáno mimo jiné tím, že jezdec sedí blíže k předním nohám, než k zadním, ale i tím, že se snažíme zakulatit páteř koně, abychom se mu dobře nesli. To s sebou přináší i snížení krku a hlavy, což má ale opět nevýhodu v přenesení více váhy na předek. 

 Při poloviční zádrži tedy neříkáme koni nic jiného, než „pojď, dostaň se pode mnou do lepší rovnováhy.“ Což prakticky bez výjimky znamená přenést trochu víc váhy na záď tím, že zadní nohy šlápnou více pod těžiště (tedy zhruba pod místo, kde sedí jezdec) a předek se trochu odlehčí/přizvedne. Přitom předek nemůže utéci dopředu a v důsledku toho se celý kůň trochu zkrátí. To je tedy to, čeho chcete docílit poloviční zádrží.

Přeloženo tedy pomůckami poloviční zádrže koni chceme říci: „V rytmu chodu, ve kterém jsi, šlápni zadníma nohama víc pod sebe a vezmi na ně více váhy. Odeber tuto váhu z předních nohou a celého předku, čímž předek odlehčíš a můžeš zvednout kohoutek a týl.“

Než se do poloviční zádrže pustíte, je nezbytně nutné, abyste si výše popsané dokázali představit, protože jen když přesně víte, co chcete, můžete to koni srozumitelně sdělit.

V momentu poloviční zádrže přijdou zadní nohy více pod tělo, zatímco předek se napřímí. Ruka nezatáhne zpátky a nos koně zůstává před kolmicí V momentu poloviční zádrže přijdou zadní nohy více pod tělo, zatímco předek se napřímí. Ruka nezatáhne zpátky a nos koně zůstává před kolmicí Foto: Kateřina Lipinská

A jak to tedy udělat?

Z výše uvedeného vyplývá, že tedy potřebujete pobídnout sedem a holení zadní nohy k většímu podšlapu, ale na druhou stranu zase předku říci, že nesmí utéct. Nejde proto použít jen pobídku ani jen zádrž, musíte zkombinovat obojí. Tady dochází k dalšímu matení, protože se různí autoři a trenéři trochu rozcházejí. Někdo říká, že se musí použít pobízející a vydržující pomůcky současně, někdo je zastáncem toho, že pomůcky nikdy nesmí jít proti sobě (tzv. ruka bez nohy a noha bez ruky) a pomůcka a zádrž má být použita nikoli současně, ale velmi rychle po sobě.

Osobně používám také jednu po druhé, ale věřím, že je-li to pouze signál a skutečně je otěž při pobídce k podšlápnutí pouze vydržená a nikoli tahající zpátky (což je zásadní rozdíl!), funguje to současně také. Je to jen pomůcka a jak ji koně naučíte, tak jí bude rozumět.

Klíčové jsou dvě věci:

  1. Délka poloviční zádrže – musí být skutečně „pidikratinká“, protože pokud budete tlačit a držet déle, v nejlepším případě vám kůň ztuhne, v tom horším se naštve, odmítne pohyb vpřed nebo vás začne ignorovat. Pokud kůň nezareaguje tak, jak je potřeba, nebo je ztráta rovnováhy větší a nestačí k opravě jedna pomůcka, je potřeba poloviční zádrž opakovat. Můžete ji i zesílit, ale vždy přerušovaně, nikdy v ní nezůstat „viset“.
  2. Slovo „zádrž“ sice evokuje, že koně zadržujete, ale reálně byste při správně provedené poloviční zádrži měli otěž pouze „vydržet“, tedy přestat následovat pohyb koně, nikoli táhnout zpět. Kdo si myslí, že poloviční zádrž je o zatáhnutí za otěže zpátky, myslí si to špatně a taková poloviční zádrž mu nikdy koně do lepší rovnováhy nepřivede. Naopak, zatažením za otěže zatáhnete krk, zablokujete zadní nohy a přesunete víc váhy na předek, což je pravý opak toho, čeho chcete dosáhnout.
Podělte se s námi o názor na tento článek →

Kateřina Lipinská

Autorem od: 03.11.2023

Katka Lipinská je vystudovanou pedagožkou a psycholožkou. Koním věnuje značnou část svého života. Jezdí drezuru do stupně S a prostřednictvím psaní a překládání se snaží o to, aby se koním s lidmi žilo co nejlépe.

Podobné články

Může vás také zajímat