Dugong indický

Dugong indický bývá někdy nazýván též moroň indický. Torpédovitě šedé nebo hnědošedé tělo je zakončené půlměsíčitou ocasní ploutví a dokonale přizpůsobeno životu ve vodě. Dugongovy přední nohy se přeměnily v ploutve, zadní zakrněly a místo toho se vyvinula vodorovná ocasní ploutev, sloužící k pohonu. Tlusté těžké kosti zvyšují hmotnost, takže dugong se snadno potápí a úsporně pohybuje pod vodou. Dugong indický je denní zvíře, obyčejně plave mořem mezi příbřežními ostrovy, přizpůsobuje se přílivu a odlivu a nabídce potravy. Někde se dugongové vydávají na sezónní tahy až několik set kilometrů dlouhé, na pastviny mořské trávy a řas nebo do studených vodních proudů. Zabíjejí je kosatky, žraloci a mořští krokodýli, proto se shlukují do skupin, kde mohou těmto velkým dravcům snáze odolat nebo je zaplašit.

Dugong indický dosahuje v dospělosti délky těla 2,4-4 metry a hmotnosti 230-900 kilogramů.

Domovinou tohoto druhu je východní Afrika, také západní, jižní a jihovýchodní Asie, Austrálie a tichomořské ostrovy; všude se vyskytuje v mělkých tropických vodách u pobřeží.
Dugongové jsou dodnes loveni pro maso, tuk, kůži, zuby a kosti.

Pohlavní dospělosti dosahuje moroň až v 10 letech věku. Samice je březí přibližně jeden rok. Před porodem samice vyhledá mělkou mořskou pláž a rodí jedno mládě. Poté ho dopravuje na hladinu, aby se mohlo poprvé nadechnout. Při kojení mládě přidržuje u prsních bradavek. Mláďata přijímají rostlinnou potravu brzy po narození, přesto sají mateřské mléko až do 18 měsíců. Chrup mláďat tvoří 26 zubů, dospělých jen 10 zubů.

Názvy ve světě

Dugong indický

Anglicky: Dugong, Italsky: Dugongo, Německy: Dugong

Mohlo by vás také zajímat

Indický běžec,  Buvol indický - Arni,  Sambar indický,  Kančil indický,  Axis indický,  Nosorožec indický,  Slon indický,  Buvol indický,  Gaviál indický,  Holub Indický pávik