Česká a německá speciální výstava meklenburských strakáčů

Další rok uběhl a chovatelský areál ZO Přeštice opět hostil speciální výstavu meklenburských strakáčů. Čas ale plyne tak rychle, že popis letošní akce by mohl snadno připomínat předchozí ročníky. Proto jsem se rozhodl pro změnu – nabídnout širší perspektivu a porovnat tuto tradiční českou výstavu s celoněmeckou speciálkou téhož plemene, která se konala o týden později v německém Eimu, nedaleko Hannoveru. Podíváme se na rozdíly v přístupu, atmosféře i kvalitě zvířat.

Výstava v Přešticích: tradice, rekordní účast a česká srdečnost

Výstava v Přešticích je dlouhodobě spojována s klubem meklenburských strakáčů, který je v této oblasti hlavním organizátorem. Výjimečnost akce stojí na obětavosti členů klubu i jejich rodin, díky nimž má výstava velmi přátelský a komunitní charakter.

Program je tradiční: posuzování probíhá v pátek ráno a večer následuje přátelské posezení, které se často protáhne až do brzkých ranních hodin. Sobotní část zahrnuje samotnou výstavu, kterou zakončuje klubová schůze za účasti většiny členů. Atmosféra je neformální, velmi přívětivá a řekl bych, typicky česká.

Letos se organizátorům podařilo překonat rekord – na výstavě bylo představeno 166 králíků, což je nejvyšší číslo v historii klubu. Byly zastoupeny všechny uznané barevné rázy, s výjimkou železitého. Posuzování prováděli odborníci Šitar a Cach systémem A-B. Celková úroveň vystavených zvířat byla velmi vysoká, což svědčí o zlepšující se přípravě a péči chovatelů.

Výsledky podle barevných rázů:

• Černí strakáči (50 zvířat): Hodnocení 96 bodů získali dva jedinci. Přetrvávající problém představuje kvalita srsti – často bývá delší a méně pružná. Na druhé straně vynikají typem těla a proporcemi, zejména šířkou a délkou. Mezi oceněnými byli například králíci Karla Jakubův a Martina Slivoně (ocenění za kresbu). Zlepšení kvality srsti je ale klíčovou prioritou pro budoucí roky.
• Modří strakáči (37 zvířat): Šárka Nývltová získala čestnou cenu za dvě kolekce. Modří králíci byli kvalitní v barvě krycího chlupu i srsti. Výraznější hlavy by však mohly některé samce opticky vylepšit. Drobné vady, jako nerovnosti hřbetu, byly přítomné, ale většina zvířat se dobře prezentovala. Dvě hodnocení 96 bodů potvrzují vzestupnou tendenci.
• Červení strakáči (20 zvířat): Vynikali v typu, srsti i celkové rovnováze. Kolekce F. Honsy dosáhla vynikajících 383 bodů. Tento ročník byl z pohledu červených výrazně nadstandardní, což potvrzují i dvě „šestky“.
• Durynští strakáči (7 zvířat): Nevyrovnaná kvalita, světlejší zbarvení a kratší délka těla u většiny jedinců. Jeden samec však vyčníval a ukázal potenciál pro budoucí práci.
• Havanovití strakáči (19 zvířat): Samice Petra Šaloma dosáhla 96 bodů a získala cenu za nejlepší srst. Rozdíly v kvalitě krycího chlupu a problémy s hmotností u části zvířat zůstávají výzvou.
• Divocí strakáči (19 zvířat): Sedm zvířat získalo 96 bodů a čtyři dosáhli na 96,5 bodu. První dvě kolekce se dělily o první místo díky shodnému počtu bodů (384,5). Nejlepší samec výstavy pocházel právě z této skupiny.
• Činčiloví strakáči (6 zvířat): Výrazné zlepšení ve srovnání s minulostí. Udělena dvě hodnocení 96 bodů a jedno 96,5 bodu. Šampionkou výstavy se stala samice této barvy.
   

Výstava v Eimu: Německá preciznost a elegance

Zatímco česká výstava sází na uvolněnou atmosféru, německá speciálka je formálnější a precizně organizovaná. Zahájení probíhá schůzí, kterou vede předseda hannoverského klubu Falko Werner. Po formálním úvodu následuje galavečeře o čtyřech chodech v pronajatém penzionu. Celý program běží podle přesného harmonogramu – výstava začíná v 9 hodin, což umožňuje pohodové ráno bez spěchu. Atmosféra byla i přesto velmi přátelská a pohostinná, díky čemuž jsme se jako hosté cítili vítáni.
Celkově bylo vystaveno 218 králíků v šesti barevných rázech. Mimo soutěž byla předvedena kolekce havanovitých strakáčů a několik činčilových, které Kai Sadler přivezl jako ukázku nové spolupráce. Na výstavě se uskutečnila také soutěž mezi kluby (hannoverský, bavorský a saský), kterou jasně ovládl hannoverský tým.

Významné výsledky:

• Nejlepší samec: Modrý strakáč Ruth Blume (98 bodů).
• Nejlepší samice: Černý strakáč Leifa Andersena (98 bodů).
• Nejlepší mladý samec a samice: Durynští strakáči Svena Starkeho a Falka Wernera.

Německá zvířata excelovala v kvalitě srsti a kresbě, ale často zaostávala v typu, především v přední partii těla. Výraznou předností byla dobře utvářená záď. Hodnocení byla vysoká, což odráží odlišný přístup k výběru a přípravě zvířat.
 

Spojení českých a německých chovatelů: směrem ke spolupráci

Letošní výstavy ukázaly, že české chovatelství meklenburských strakáčů dosahuje úrovně, která je vnímána s respektem i v Německu. Na výstavě v Eimu jsme kromě prezentace zvířat také navázali užší spolupráci, která by v budoucnu mohla přinést společné akce. Už nejsme jen „ti, kteří nakupují“, ale rovnocenní partneři.

Jak v závěru uvedl Falko Werner: „Chovatelství má spojovat, ne rozdělovat.“ Tento duch byl cítit na obou výstavách a je klíčovým prvkem pro rozvoj plemene na mezinárodní úrovni.