Tukani a zoborožci - ptáci s dlouhým zobákem

Již dříve jsme upozorňovali na skutečnost, že u mnoha zkušených a dlouholetých chovatelů papoušků jejich kolekce doplňují a někdy dokonce nahrazují zástupci jiných ptačích řádů. Vedle holubů si své místo na slunci dobývají také ptáci s bizarně dlouhými zobáky – tukani a zoborožci.

Méně znalým chovatelům zástupci obou skupin splývají a netuší, že je řadíme do dvou samostatných řádů a mimořádně nápadný zobák neukazuje na jejich blízkou příbuznost, nýbrž na jistou výhodnost velkého zobáku při sběru vybrané potravy a vzájemné komunikace.

Ovšem pravdou je, že o smysluplnosti a praktičnosti zobanů vedou trvalé disputace odborníci celého světa již dlouhá desetiletí a opravdu věrohodného vysvětlení jsme se nedočkali.

Zoborožci

Zoborožce a jejich drobné příbuzné toka řadíme do řádu srostloprstí (Coraciiformes). Tedy do příbuzenstva našich ledňáčků, vlh, dudků a mandelíků. Je to trochu kostrbaté spojení, ovšem řada anatomických a morfologických znaků jasně ukazuje, že jde o ptáky poměrně blízké. Se zoborožci se setkáme pouze v Africe a Jižní, resp. Jihovýchodní Asii. Jedná se o robustní ptáky s velmi silným a dlouhým zobákem. Ten je ovšem překvapivě lehký, neboť je dutý, uvnitř vyplněná jen zpevňující trámčinou. Největší druhy jako je zoborožec kaferský jsou ptáci spíše pozemní, zatímco ostatní jsou stromové, a to včetně velkých jihoasijských zástupců.  Drobnější tokové mají zobáky kratší, ale také dost nápadné.

Pro chov zoborožců si musí chovatel připravit adekvátně prostornou voliéru, v ideálním případě s velkým zahradním výletem (alespoň 5 m dlouhým) a dostatečně velkou vnitřní ubikací, kde budou ptáci v zimním období. V našich klimatických podmínkách je nelze – stejně jako tukany – držet celoročně venku. Do voliéry dáme silné větve, do rohu případně nějaký silný strom, ale ponecháme dost prostoru na volný prolet. Krmíme raději ve výšce na poličce, i když hlavně menším druhům nedělá takové problémy slétnout na zem jako tukanům. Pro menší toka stačí pochopitelně voliéra adekvátně menší.

Zoborožci hnízdí v dutinách stromů a ve voliéře potřebují velké kmenové budky. Vlastní hnízdění je velmi zajímavé. Poté co samice snese vajíčka, ji samec zazdí v dutině směsí hlíny a slin (chovatel nesmí zapomenout hlínu na zazdění páru poskytnout, i když se stává, že pár odchová mladé i bez zdícího aktu) a zatímco samice zahřívá vajíčka, samec ji krmí malým otvůrkem. V přírodě je to velmi důležitá obranná adaptace proti různým predátorům, kteří bez milosti zabíjejí samice na hnízdech a ničí snůšky. Když se mladí vylíhnou, samice zevnitř ochranu rozbije, vylétne a mladé spolu se samcem uvnitř znovu zazdí. Malým otvorem potom spolu se samce mladé krmí.  

Zoborožce a toka se v přírodě živí různým hmyzem a obratlovci – zoborožec kaferský je schopný ulovit surikatu, langustu, pochutná si na velké želvě, se kterou tak dlouho mlátí o kameny, až jí rozbije krunýř. Toka a menší zoborožci se živí hlavně hmyzem. Sladké plody tvoří jen menší část jejich potravy. V chovu využíváme hlavně nejrůznější hotové směsi, určené pro krmení hmyzožravých ptáků, masové míchanice (mleté hovězí, drůbeží či vnitřnosti, tvaroh, vajíčko), pokrájené ovoce a zeleninu, myšata a hmyz.

Tukani

Tukany řadíme mezi šplhavce (Piciformes), tedy do ptačího řádu, kam patří také datlové a strakapoudi a vousáci. Jejich společným znakem je tzv. zygodaktylní noha, kdy dva střední prst směřují vpřed a palec se čtvrtým prstem jsou protistojné. Ptáci s takto upravenou končetinou obvykle žijí v lesích a skáčou po větvích či kmenech stromů.  Na rozdíl od zoborožců mají zobáky nápadně vyšší a ploché, nikdy s typickým „rohem“ nad horní čelistí. Domovem tukanů jsou převážně pralesní komplexy tropické Střední a Jižní Ameriky. V hustých korunách slouží jejich pestrobarevné zobáky k dorozumívání – různým natočením a postojem sdělují ostatním příbuzným důležité informace.

K tukanům řadíme také drobnější zástupce arassari, kteří mají sice dlouhé, ale přesto poměrně užší zobáky. Potravou tukanů jsou hlavně sladké plody. Tomu musí odpovídat i potrava, kterou jim chovatelé předkládají v chovech. Krmí na kousky pokrájených nejrůznější ovocem a zeleninou, ideální jsou sezónní plody (třešně, višně, angrešt, rybíz, jeřabiny…), které zamrazíme v malých porcích a můžeme předkládat po celý rok. Ovoce doplníme kousky tvarohu a posypeme směsí pro plodožravé ptáky, která se prodává a vyrábí ji řada firem. Přidat můžeme i vitamino-minerální směs v doporučeném množství.

Tukany chováme v prostorných voliérách, v zimě musí být v temperovaných ubikacích. Podobně jako u zoborožců je ideální, když má chovatel k dispozici kombinované voliéry a nemusí tukany na konci září odchytávat a umísťovat dovnitř. Aby vynikla krása pohybu, voliéra musí být dlouhá, prostorná a pokud možno vysoká. Osazená střízlivě, aby se ptáci nemuseli prodírat houštinami.

Tukani hnízdí v dutinách stromů, v zajetí jim musíme poskytnout velké kmeny nebo budky. Na dno dáme vyšší vrstvu hoblin, kterou budeme muset v případě odchovu mladých měnit, protože se tekutým trusem brzy zašpiní.

Tukani i zoborožci jsou velice inteligentní ptáci a na chovatele si brzy zvyknou. Nechají se krmit z ruky a zvědavě si prohlížejí návštěvy, i přípravu krmných dávek a obsluhu voliér. Bohužel dnes není příliš snadné získat chovné ptáky – dovozy z Ameriky prakticky ustaly. Mnohem dostupnější jsou u chovatelů nebo na burzách v Holandsku či Belgii. Přesto se nás najdou chovatelé, kteří mají v chovech řadu druhů a dokonce je rozmnožují.