Nejenom ptačí hlasy

Každý ví, že ptáci mají i hlasové projevy, některé zní člověku natolik příjemně, že je považujeme za zpěv. Některé z ptáků řadíme do řádu pěvců, ačkoliv jejich hlasové projevy se dají jen stěží za zpěv považovat. A také to neznamená, že ti ostatní nějaké zvuky vůbec nevydávají, že by snad byli němí. Ve skutečnosti, je pěvcem ten, kdo k tomu má patřičný tělesný orgán, zvaný syrinx. Jenže tento orgán vlastní jak vrána, tak i mistr zpěvu slavík. Jaký to rozdíl. U lidí je tomu podobně. Já sám třeba, ne že bych si nezpíval, ale činím tak jenom, když jedu sám v autě, docela sám. Protože kdybych si začal nahlas zpívat v přítomnosti spolujezdce, ten by dozajista raději vyskočil za jízdy z okna. A obráceně. I příjem zvuků je u nás v rodě jaksi prachbídný. Nikdy jsem proto nemusel chodit na piano ani do houslí. Přesto dovedu rozeznat mnohé druhy ptáků i podle jejich hlasových projevů, pokud je tedy vůbec zaslechnu. Avšak rozdíl v této schopnosti je přímo nebetyčný. Znám jednoho, který hrával v jisté hudební skupině a v jednom parku mi povídá: Slyšel jsi to? To byla sýkora lužní a támhle to je sýkora babka. Neslyšel jsem jednu ani druhou, tak jak mám rozeznat nějaký rozdíl v jejich hlasech?  

Proto se nedivte, že mě docela fascinuje přepis ptačích hlasů do tištěné podoby, pomocí písmen, do podoby lidských hlasových projevů. Jen málokterého ptáka bych podle toho poznal. Některé, jednoduché popěvky sice ano, snad nejjednodušší je přepis zpěvu budníčka menšího, který zní cilp-calp a tak pořád dokola. Je natolik typický, že v němčině se ten pták nazývá Zilp - zalp. Podobně jednoduchým popěvkem se ozývá i strnad obecný. Sice naprosto jiným, nicméně jednoduchým a to tak, že jej rozezná i jeden, hudebním sluchem zcela neobdařený. Dokonce si zvukové projevy někdy dovedu představit i podle napsaného. Třeba Josef Jirsík, známý český ornitolog popisuje hlasové projevy strnadů takto: „Hlas: vábení cik, v letu  cikcirr; zpěv krátká strofa; tit titi cié ono cié výše – pozor na zpěv strnada zahradního.“ Ono cié zpívá potom samec strnada obecného s velkou intenzitou při plně otevřeném zobáku.

Strnad obecný, samice.

Strnada obecného poznám tedy podle zpěvu vcelku bezpečně, i když jsem toho zahradního neslyšel zpívat již drahně let. Prý se jich však po naší vlasti ještě pár potuluje. Jenže se přišlo na to, že i jednoduchý popěvek strnada obecného může mít další variace.  Říká se nářečí. Něco jako u lidí poznáte Plzeňáka od Ostravaka. Jak, a kdo na to přišel, to se ode mne nedozvíte, já sám na to nemám ucho. Avšak před časem projekt studia nářečí strnadů vyvolal docela slušnou odezvu mezi veřejností. Když byl před časem vyhlášen ptákem roku strnad obecný, byla vyzvána veřejnost i k nahrávkám hlasových projevů našich strnadů. Šlo to i pomocí modernějších mobilních telefonů, který sice nevlastním, ale viděl jsem to na vlastní oči. Letos, po nějakém čase byly uveřejněny i výsledky. Ukázalo se, že i strnadi si po velkých územních celcích jaksi zpívají po svém. U nás se prý mají vyskytovat všechny dialekty, které se vyskytují někde po Evropě. Byla uveřejněna mapa, na které jsou barevně vyznačena území podle dialektu. Nejrozšířenějším dialektem co do rozlohy území u nás, je dialekt označovaný jako BC a značený na mapě žlutě. Celkem bylo zaznamenáno na devět různých dialektů. Některé územně malé, některé označené jako přechodné. Je vcelku jasné, že tento projekt by vyžadoval dalšího pokračování, aby co nejvíce otazníků bylo zodpovězeno. Proto se nelze divit, že v letošním roce má tento projekt pokračovat a veřejnost je znovu vyzývána, aby se chopila svých mobilů a nahrála nějaký ten strnadí zpěv. A samozřejmě i své nahrávky předala dále k odbornému posouzení. Může to pomoci k pochopení mnohého. Sám jsem kdysi zaznamenal lokální změnu zpěvu, ovšem u pěnkav, v okolí Ledče nad Sázavou. Jak je tomu dnes nevím, protože se tam delší dobu pravidelně nevyskytuji.

Strnadi jsou však ptáci, kteří by si zasloužili větší míru pozornosti, než jaká je jim v současnosti věnována.  Ostatně se mi zdá, že i počet strnadů po Čechách pomalu klesá, i když je stále ještě považován za ptáka hojného. Obecné znalosti o strnadech jsou dnes, oproti minulosti, v podstatě minimální. Jestliže býval strnad dříve ptákem opravdu obecným a jeho chování všeobecně známé natolik, že proniklo až do obecného jazyka, dnes již tomu tak není. Ještě dnes si proto dovedeme představit, co znamená výraz vystrnadit. Ano, je odvozen od chování strnadů, kteří jsou v čase hnízdění přísně teritoriální a další pár na svém území nesnesou. To vede k častým šarvátkám, ale jejich boje jsou více méně spíše ceremoniální. Kdo však dnes měl možnost vidět na vlastní oči tento, spíše bojový tanec, než skutečný souboj dvou strnadích samců? Ujišťuji vás, že je to docela dobré divadlo. Něco jako tanec Haka, který předvádí tihle celý černý, než začnou hrát rugby.

Samec strnada při zpěvu, NORMÁLNĚ zbarvený.

Pokud se týká vybarvení strnadů, i když se jedná o poměrně pestře zbarveného ptáka, je považováno za spíše jednoduché. Ano, na hlavě a prsou jsou přece žlutí, na zádech skvrnití, na kostřeci červenohnědí. Ovšem žlutá na hlavě a prsou je velmi variabilní a to hlavně mezi pohlavími. Samec má být na hlavě vždy více žlutý než samice. Není to tak docela pravda. Starší samec bývá vždy intenzivněji žlutým než samice, ale také než mladší samec. I starší samice jsou na hlavě více žluté než někteří mladí samci a tak se může stát, že se právě díváte na jedince, u kterého si nejste jistí, zda tedy jde o samce nebo samici. Tmavá kresba na temeni hlavy a lících je poměrně komplikovaná, proto jde i jen složitě slovy popsat. Třeba Fauna ČSSR říká: „Popis. Šat dospělých samců: Hlava žlutá, v létě až do běla, na podzim s tmavými lemy jednotlivých per.“ To v podstatě vůbec žádný popis vybarvení hlavy není. Nějaká tmavá péra tam najdete vždy. Je to vidět na fotografiích. Třeba, díváte-li se na hlavu strnada shora, díváte se na tak zvaný půdorys, mluvou technických výkresů. U většiny samců uvidíte tenkou tmavou linii, která začíná nahoře, hned u kořene horní půlky zobáku a dělí se na dvě linie. Ty běží nad okem směrem dozadu a tvoří tak vlastně obrys temene hlavy, oddělují temeno od postranních částí hlavy. Při pohledu shora, na půdorys, tvoří tak tato tmavá linka písmeno V s vrcholem u zobáku. To je trochu složitý popis, aby bylo možné pochopit, jak to ve skutečnosti vypadá. Proto se nedivte, že se vlastně i „odborná“ literatura detailnímu popisu vyhýbá, i tady se musí šetřit místem.

Potom jsou strnadi obvykle nějak tmavěji vybarvení na tvářích. A tady existuje nejen rozdíl mezi samci a samicemi, ale i mezi jednotlivými samci. Slovy se to ani popsat nedá, ale okem to vidět je. Zřejmě i v tomto ohledu existuje nějaká zákonitost, ale hledejte jí. Spíše to vypadá, že líce jsou okolo, po svých krajích obtaženy tmavou linií, která bývá různě intenzivní i široká. U samců. Samice pak mají líce více méně tmavé. Také zátylek hlavy bývá u některých samců prokvetlý tmavými pírky, u jiných nikoliv.

Strnad obecný, samec RUDOVOUS.

Neobvyklý rozdíl ve vybarvení

Avšak na fotografiích zachytil jsem jednou takovou zvláštnost, kterou jsem na jiných fotkách neviděl. Šlo o jednoho jediného samce, v hnízdním období a bylo to támhle u Rakovníka. Měl, směrem od spodního koutku zobáku výrazný červenohnědý, neboli zrzavý vous. V následujícím roce jsem sice zachytil ještě jednoho, ale ten měl tento rudovous jen poloviční.  Možná šlo o potomka toho předešlého rudovouse.

Pokud si jaksi dělíme ptáky u nás na stálé a tažné, šlo vždy v podstatě o to, že ti stálí bývali u nás k vidění celoročně. Jenže se nakonec ukázalo, hlavně pomocí kroužkování ptáků, že někteří z těch stálých, respektive považovaných za stálé, jsou také v podstatě tažní a ti naši od nás na zimu odlétají. K nám na zimu přilétají ptáci severnějších populací. Strnad obecný je v tomto smyslu dnes považován asi za nejstálejšího našeho zpěvného ptáka. Naši strnadi se přesouvají jen opravdu minimálně. Avšak v zimních měsících jsou i populace našich strnadů posilovány populacemi, které přilétají od severu.

Samice strnada obecného.

Na celém území rozšíření strnadů po západní Palearktice jsou popisovány jen tři zeměpisné formy. Většinu území má obývat nominátní forma strnad obecný evropský – Emberiza citrinella citrinella Linnaeus, 1758. Další dvě popsané formy jsou Emberiza citrinella caliginosa Clancey, 1940 = strnad obecný skotský a Emberiza citrinella erythrogenys C.L. Brehm, 1855 = strnad obecný východoevropský. Jejich české pojmenování vcelku jasně říká, kde se tyto formy v přírodě vyskytují. Neříká se však, čím se liší od formy, podle které byl druh popsán. Nějak by se ovšem lišit měly.

Strnadi se v našich zeměpisných šířkách nestali nikdy klecními ptáky. Jsou to sice ptáci semenožraví, kteří se v zimních měsících živí semeny rostlin, ale v létě převážně hmyzem, kterým rovněž krmí svá mláďata. Ačkoliv je tedy jejich odchov v zajetí problematický, pro jejich částečnou hmyzožravost, viděl jsem na velkých německých výstavách i odchované strnady, což tedy lze považovat za mistrovský kousek. Nepochybně lze také považovat zkušenosti chovatelů s těmito ptáky za všeobecný přínos. U nás bohužel takové zkušenosti nemáme.

Výskyt barevné odchylky u strnadího samce v podobě rudého vousu mne tedy zaskočil. Možná, že jsem jenom neznalým, možná, že se o tom ví. Ale co když bychom našli povícero takových anomálií. Nebo dokonce, co když se strnadi neliší jenom svým nářečím, ale ti co zpívají podobně, nesou na svém těle nějaký znak, podle kterého by se to dalo rozeznat, jak vlastně zpívají. Jenom nám to ukazuje, jak málo vlastně známe svoje okolí. Takže letos znovu do práce. Nahrávejte znovu na svoje telefony zpěv strnadů a nejen to, pokuste se jich co nejvíce i vyfotit. Možná, že si svoje vousy barví i jinde, nejen u Rakovníka.