Aujezskyho choroba pod drobnohledem: proč se o ní nyní mluví více než dříve

V poslední době si řada chovatelů a majitelů psů všímá zvýšeného množství upozornění na výskyt Aujezskyho choroby, která se objevují zejména v příspěvcích mysliveckých spolků a dalších skupin na sociálních sítích. Tyto informace často zmiňují „pozitivně potvrzený výskyt“ v konkrétní honitbě a jsou doprovázeny výzvami k větší opatrnosti, zejména pokud jde o volné pobíhání psů v lesích a na loukách. U části veřejnosti tak může vznikat dojem, že se jedná o nově se objevující nebo rychle se šířící nákazu. Skutečnost je však poněkud odlišná a vyžaduje klidné a věcné vysvětlení.

Aujezskyho choroba není žádným novým onemocněním. Virus, který ji způsobuje, je v populaci divokých prasat přítomen dlouhodobě, a to nejen v České republice, ale i v celé střední Evropě. Odborná data Státní veterinární správy i zahraničních institucí opakovaně potvrzují, že určité procento černé zvěře se s virem během života setká. Přesto se o této nákaze po řadu let mimo odborné a myslivecké kruhy příliš nehovořilo. Ne proto, že by vymizela, ale spíše proto, že nebyla systematicky sledována a aktivně komunikována směrem k širší veřejnosti.

Základní informace o biologických vlastnostech viru, průběhu onemocnění u jednotlivých druhů a zejména o jeho fatálním dopadu na psy byly detailně popsány v předchozím článku „Aujezskyho choroba u loveckých psů – obávané onemocnění při kontaktu s divokými prasaty“, publikovaném na tomto webu. Tento text na něj volně navazuje a zaměřuje se především na aktuální dění, tedy na obnovení celoplošného monitoringu a na to, proč se o Aujezskyho chorobě v poslední době hovoří častěji než dříve.

Obnovení testování a monitoring v roce 2026

Zásadní novinkou je obnovení celoplošného monitoringu Aujezskyho choroby u prasat divokých, který bude probíhat v průběhu roku 2026. V jeho rámci je plánováno sérologické vyšetření přibližně 5 % ulovených kusů, a to z krevních vzorků odebíraných při lovu. Výběr vyšetřovaných zvířat je ponechán na uživateli honitby a vychází z předpokládaného ročního lovu; v praxi jsou vzorky obvykle odevzdávány současně se vzorky určenými k vyšetření na trichinelózu.

Hlavním cílem tohoto sledování je aktualizovat údaje z posledního celoplošného šetření, které proběhlo v roce 2017. Poslední monitoring Státní veterinární správy z roku 2017 ukázal, že přibližně 21 % divokých prasat bylo sérologicky pozitivních, tedy že se s virem Aujezskyho choroby v průběhu života setkala, což jasně potvrdilo dlouhodobou cirkulaci viru v populaci černé zvěře. Státní veterinární správa zároveň zdůrazňuje, že pozitivní sérologický nález nepředstavuje mimořádnou situaci a nevede k zavádění zvláštních opatření v honitbách. Cílem monitoringu není postih uživatelů honiteb, ale získání relevantních dat; laboratorní vyšetření jsou plně hrazena ze strany SVS.

Pro mysliveckou praxi je důležité chápat monitoring nikoli jako administrativní zátěž, ale jako nástroj ochrany. Získaná data slouží jednak k posílení biologické bezpečnosti domácích chovů prasat, jednak k lepšímu vyhodnocení rizik pro psy, kteří přicházejí s divokými prasaty do kontaktu. Čím přesnější a plošnější přehled o výskytu viru je k dispozici, tím lépe lze cílit preventivní opatření a informovanost v jednotlivých regionech.

Proč se o výskytu mluví více právě teď?

Právě obnovený monitoring je hlavním důvodem, proč se v poslední době objevuje více informací o „pozitivních nálezech“. Ve většině případů se jedná o průkaz protilátek, tedy důkaz, že se vyšetřené zvíře s virem v minulosti setkalo. Nejde o akutní ohnisko nákazy ani o náhlé zhoršení situace. Monitoring nikdy netestuje celou populaci divokých prasat, ale pouze vybraný vzorek, a pozitivní nález proto neznamená, že se virus vyskytuje pouze v dané honitbě. Stejně tak jeho nezachycení neznamená, že se v dané lokalitě virus nevyskytuje.

Významnou roli v současném vnímání Aujezskyho choroby hrají sociální sítě. Informace, které by se dříve objevily pouze v odborných přehledech nebo interních dokumentech, jsou dnes často sdíleny veřejně, a to s cílem upozornit majitele psů a předejít zbytečným ztrátám. Tento posun lze hodnotit pozitivně, protože zvyšuje informovanost a podporuje prevenci. Zároveň však může vést k mylnému dojmu, že riziko existuje pouze tam, kde byl výskyt oficiálně oznámen. U Aujezskyho choroby je však riziko dlouhodobé a plošné, nikoli vázané na jednotlivé nálezy.

Prevence jako dlouhodobý základ ochrany psů

Z tohoto pohledu je důležité zdůraznit, že preventivní opatření by měla platit bez ohledu na aktuální výsledky monitoringu. Doporučení nenechávat psy volně pobíhat v oblastech s výskytem černé zvěře, zabránit jejich kontaktu s krví, slinami či zbytky ulovených prasat a nepodávat jim syrové kančí maso nejsou reakcí na „novou hrozbu“. Jedná se o zásady, které měly své opodstatnění již v minulosti a zůstávají platné i dnes.

Z hlediska ochrany psů je současná otevřenější komunikace žádoucí. Aujezskyho choroba je u psů onemocněním vždy smrtelným a neléčitelným, přičemž počet potvrzených případů se dlouhodobě pohybuje v jednotkách ročně. Nejde tedy o masový problém, ale o riziko s velmi závažnými následky. Právě proto má smysl o něm hovořit klidně, věcně a bez zbytečného vyvolávání paniky. Informovaný chovatel či majitel psa je schopen přijmout jednoduchá opatření, která mohou jeho zvíře ochránit.

Současná zvýšená pozornost věnovaná Aujezskyho chorobě tak není důkazem jejího „návratu“, ale spíše známkou posunu v přístupu k monitoringu, prevenci a komunikaci. Díky obnovenému sledování a otevřenějšímu sdílení informací se téma dostává i k lidem, kteří o něm dříve nevěděli. Pokud je tento zájem doprovázen vysvětlením souvislostí a důrazem na rozumnou prevenci, lze jej považovat za krok správným směrem.