Čolek horský v přírodě a v zajetí

V následujícím textu se zaměříme na zástupce naší fauny, který je neméně krásný jako jiné exotické druhy. Čolek horský je řadou lidí považován za nejkrásnějšího evropského čolka. Spolu s čolkem mramorovaným jsou nejpestřeji zbarveni.

Sameček v době páření oplývá šedomodrým hřbetem, žlutooranžovým nebo oranžovočerveným břichem. Po celém boku, od předních až po zadní končetiny, vede modrý pruh a nad ním je ještě jeden světlý (bílý nebo žlutý), který vede až po čenich. Tento světlý proužek je navíc hustě posetý spoustou drobných černých skvrn. Ty se nachází i na končetinách. Hřbet samečka je navíc zdoben nízkým žlutočerným lemem, který postupuje od krku až na konec ocasu. Lem ocasu je o něco širší a má řadu matných tmavých skvrn. Samička je zbarvena šedozeleně s šedým mramorováním.  Její bok zdobí světlý pruh s tečkováním a břicho bývá zbarveno žlutooranžově. Hřbetní lem u samice chybí a i lem na ocase je méně patrný. Samičky dorůstají větší délky těla – kolem jedenácti centimetrů, zatímco samci jen kolem osmi centimetrů.

Čolek obecný Lissotriton vulgaris

Čolek obecný je rozšířený té­měř po celé Evropě kromě lberského poloostrova. U nás je velmi hojný, ale v místech, kde dochází k znečistění vod, postupné...

Zobrazit více informací

Ve volné přírodě se čolek horský vyskytuje od Rumunska přes střed Evropy až po západní Francii. Omezené populace se objevují v severní části Portugalska a Španělska. Jak napovídá druhový název, čolek horský se vyskytuje ve vyšších horských polohách. Narazit na něj můžeme i v listnatých lesích od nadmořské výšky 300 m. V období rozmnožování vstupuje do stojatých chladných vod jezer a rybníků, případně slabě tekoucích potůčků. K rozmnožování mu vystačí i menší louže na cestách, například vyjeté koleje těžkou lesní technikou. Čolek horský existuje v deseti poddruzích, ze kterých se na našem území vyskytuje pouze jeden - Ichthyosaura alpestris alpestris. Na jihu Evropy se ve vysokých výškách vyskytují i poddruhy, které se rozmnožují larválním stádiem.

Hibernace v našich podmínkách končí v průběhu března nebo začátkem dubna a v této době čolci vyhledávají vodní plochy. Na těle se jim rýsuje pestrobarevný šat a během dvou týdnů začíná období páření. Krátce po tomto období se lemy opět vytratí a barvy se stávají bledšími. Čolci opouští vodní prostory a zdržují se na suchu. Jako úkryt jim slouží kmeny spadlých stromů, kameny, pařízky apod. Jsou známí svojí noční aktivitou a ve dne opouští úkryt pouze v případě, že prší. Zimní spánek probíhá pod většími kameny nebo v dírách v zemi. Kdo bude mít opravdové štěstí, může v průzračně čisté vodě pozorovat námluvy. Samec zprvu samici očuchává a v momentě, kdy se samička pokusí uprchnout, ji předstihne a postaví se před ní bokem. Poté natočí ocas k boku a rytmickým kmitáním vypouští směrem k samici pachové látky. Samička ochotná páření, sleduje samce, který se pomalu vzdaluje a vypouští spermatofor. Samička jej vcucne kloakou a za pár dnů snese až tři stovky vajíček (většinou mezi 150-200 ks). Vejce jsou kladena na listy vodní flóry. Inkubace trvá v závislosti na teplotě vody, mezi dvěma až třemi týdny. Vylíhlé larvy konzumují vodní prvoky a později nitěnky a další drobné živočichy. Přeměna do dospělců trvá tři měsíce. V opravdu chladné vodě s nedostatkem potravy, může přezimovat larva do stádia dospělce se přeměnit až v následujícím roce. Po přeměně se život malých čolků přesouvá na souš, kde vydrží až do tří let věku. Poté se vrací do vody, aby prodělali svůj první rozmnožovací cyklus.

Chov ještěrky travní

Ve volné přírodě obývá ještěrka travní Řecko, Turecko a Albánii ale také jihozápad Ukrajiny, odkud se její výskyt táhne podél Černého moře a Dunaje až...

Zobrazit celý článek

V zajetí je chov čolka horského možné praktikovat ve skleněných nebo plastových teráriích. Dvě třetiny by měla tvořit souš a jednu třetinu terária vodní plocha. Případně je možný i poměr 1:1. Suchou část tvoří lesní hrabanka, na kterou poskládáme trsy mechů. Úkryt zhotovíme z kusů kůry nebo naskládáním břidlicových kamenů. Vodní plocha nemusí být vůbec hluboká, postačí hloubka kolem pěti centimetrů. Teplota v teráriu postačuje na běžné pokojové hodnotě, mezi 18-22 °C. Na plánované období rozmnožování přesuneme čolky do akvária s dostatkem vodního rostlinstva a kusem polystyrénu na hladině, který bude sloužit pro odpočinek mimo vodu. V tomto rozmnožovacím akváriu musí být hloubka vody aspoň dvacet, lépe pětadvacet centimetrů. Teplota vody postačuje kolem patnácti stupňů Celsia. Čolky horské krmíme malými žížalami a nitěnkami. Hibernovat je musíme v chladu (teplota 5-7 °C) a vlhku po dobu třech měsíců. Tyto podmínky splňuje nejlépe starý sklep. Bez zimního odpočinku by se nerozmnožovali. Obdobné nároky na chov mají i další druhy čolků.

Na úplný závěr je nutné podotknout, že dle zákona 114/1992 Sb. a prováděcí vyhlášky 395/1992 Sb. je chov chráněných živočichů v zajetí zakázán. Pouze ve výjimečných případech jej povolí příslušný orgán ochrany přírody – Krajský úřad nebo správa příslušné chráněné krajinné oblasti. Čolek horský, patří spolu s čolkem obecným, čolkem velkým a mlokem skvrnitým, mezi silně ohrožené druhy. Dokonce mezi kriticky ohrožené jsou řazeny tyto tři druhy: čolek hranatý, čolek dravý a čolek karpatský. Každý zájemce o chov čolků, musí kontaktovat Krajský úřad nebo příslušnou správu CHKO a svůj chovatelský záměr odůvodnit. Příslušná instituce žádost posoudí ve správním řízení a rozhodne o povolení nebo zamítnutí chovu. V případě vyhovění žádosti, bude absolvováno další zvláštní řízení, které povoluje odchyt zvířat nebo sběr vajíček či larev.

Čolek horský v akváriu