Psy z nevhodných podmínek odebírá stát prostřednictvím obcí, jde o výkon státní správy, tudíž jsou poté psi majetkem státu. Zjednodušeně řečeno.
Logicky, pokud chci něco citovat, nemůžu do toho hrabat. O tom tak nějak z podstaty ta citace je. Bych taky mohla v té “citaci” něco přepsat, změnit obsah atd. Což není k přispěvatelům fér.
Pokud už chci reagovat jen na jednu větu z příspěvku, tak si ji jednoduše zkopíruji, vložím do svého příspěvku a já nevím, dám ji kurzivou. A je to.
Péčkování představuje problém? Prsimvás… primitivní povídání plné péček přeci předznamenává pohodu.
Problém představuje pouze pár pojmenování, pak přichází popisy pomocí pomocných paslov. Připouštím, příležitostně popisy představují periodikum pojmenované po pichlavé potvoře 🙂
Copak tohle je zelená? Paní Martičko, je tohle zelená?
A jaká to teda je?
No přeci….ZELENKAVÁ !!!
Páni! Poněkud přetlak práce.
Podobné pocity prožívám pár pátků. Pociťuji podzimní pokles pohonu pro psychiku ☹️Práce plno, problémy, pracovní přesuny… příšerný podzim.
Jó, plavmý let obloukem přes hlavu herky, která v lehkém cvalu šlápla do díry, byl nezapomenutelný… Šlo o krásnou louku, která pod porostem zrádně skrývala díry. Ale nebudu křivdit psům, třeba za to mohla prasata. Já jen, že paní Zrzavá na to kápla, je to o držku.
Protentokrát plácnutí po palici Pronje prominu 🙂
Phíkovnice pokoukala prásknutý pokračovací philm?
Jsem milovníkem knih, milovníkem praščených obrázků, a proto je nad slunce jasné, že tohle muším mít.
Paní Zrzavá, tuze moc gratulačka a těším se!
Jů, Varaxi, vy pečete? Ale to je pěkné, moc blahopřeju.
Nádhera! Opravdu, takhle nějak si to představuju 😀
Megí, tuhle lapačku domácí mám na lince už několik dní a výsledek - nula.
Pravda, alkohol zapírám a jsem tedy vinna.
A právě proto jsem to zkoušela 😀
To nenamaluju… 😀
A to já mám doma supermany, jak ty mrchy jsou rychlý a obratný v letu! Po večerech to u nás vypadá jak na koncertě folkové hudby, páč křepčím kolem linky a tleskám jako o život. Ručičky rudé, bolavé, ale ty mrchy prakticky nikdy netrefím.
A tak jsem na ně večer vzala jinčí kalibr - vysavač. A myslím, že osm z deseti jsem dostala.
Sem tam muchu přežiju, ale teď se na mě od osvětlení kuchyňské linky vylinulo stádo tak deseti kusů milovnic octa a to už je na můj vkus moc.
Na toho poseru kouknu, dík.
No, tak to bych si dovolila polemizovat. Na lince nemám nic, jakože vůbec nic. Nádobí jde hned do myčky, odpad v dřezu je čistý, koš je jinde. A jsou tam!
Jako, mně je jasný, že po něčem jdou, ale netuším po čem, páč tam opravdu nemaj z čeho žít. A přitom se jim odsud sakra vůbec nechce.
No jó, ale taková rousnice umí děsivě rychle prchat! Neskutečně rychle zajede zpátky pod zem, co jsem měla tu čest vidět, když jsem na ni např. posvítila bílým světlem, nebo jsem dupnula.
Ale pro mě je to zábava, tak halt lovím v podřepu růčo 🙂
No taklenc, neviděla bych to červené světlo jako dostatečné pro putování noční krajinou, to fakt ne. Na to alespoň ta naše čelovka nemá dostatečnou kapacitu, aby až takhle ozářila cestu, je to spíš taková červená bludička. Ale choť červené používá v noci na rybách, kdy na bílé samozřejmě přiletí hejno hmyzáků a nedá se to, anžto na červené poletuchy nereagují.
No a já s ním lovím ty žoužaly.
Odborně:
Říkáte si, k čemu mi je, když je čelovka vybavena červeným světlem (obvykle jedna nebo dvě malé červené LED)? Kdo se často pohybuje ve tmě, má jasno. Červené světlo totiž neporušuje adaptaci oka na tmu. Kdo by neznal situaci, kdy si oči konečně přivyknou na tmu a parťák na vás posvítí čelovkou, nebo ji jen rozsvítí ve stanu. Trvá pak i několik minut, než oči opět přivyknou tmě.
Okál mám stále bystrý, jen záda při hrbení se nad hromadou hlíny trpí 😀
Nou problem, hážu zpátečku. To bude halt tím, že já nejsem mladá roba a tak trapně lovím žoužaly růčo. Což je samozřejmě jen a jen můj problém 🙂