Ráno jsme byli na cvičáku. Od konce léta to byl náš asi čtvrtý cvičák. Cvičilo nás 13, to je tak dvojnásobek, než jsem byla zvyklá. Malá se snažila. Jsem ráda, když se vydrží soustředit, na přesnost to není. Dokonce si i lehala do mokré trávy a zůstala vleže v odložení. Sice s oblečkem, ale i to mně loni připadalo pomalu nemožné.
A odpoledne jsme s ratloraptorem byli na pořádné procházce opět v oblíbeném údolí Chrudimky.
Ještě toho spolu zvládnete mnoho. A myslím, že by vás rally obedience mohlo oba bavit.
Tý jo, super! Jak píše Kilian, lépe později než nikdy. Oni se ti naši bonsai dobrmanů rychle učí. I vkládat si do naučeného vlastní prvky. Obedience je už vyšší škola. Bonnie by na to asi měla, s jiným majitelem. Přeji hodně radosti při cvičení.
Postroj mi připadá stejný, jako jsem před lety koupila jezevčici rodičů. Tenhle nový vypadá širší než Váš, ale to je hra optiky. Přemýšlela jsem, jestli nechat oranžový střed a černé kraje, jak máte Vy. Nebo naopak, což nakonec vyhrálo.
efe:Co to má Ratloraptor za čupr postroj?
Zero DC Short. Má ho na pinčovou i Terven.
Doron:Je to raketa.🤣
Co je tréning RO prosím ?
Rally obedience. Viz ve videu představení sportu. Začly jsme s Bonnie v zimě, měly jsme pátý trénink. A příští týden možná zkoušky. Jestli nevycouvám. Jsem trémař. A Bonnie je teď nevycválaná.
Dnes měl ratloraptor nový postroj, který chci používat na dogtrekking a dlouhé túry. Suší, paní, suší.
V týdnu jsme s Bonnie měly po skoro 14 dnech další trénink RO. Zase zkoušela něco udělat po svém. Ten její pohled - ona se tím baví, fakt.
Prý si z toho nemám nic dělat, říkala trenérka. Že trénuje i jednoho primitiva. Udělá jednu zkoušku klidně na plný počet bodů a za hodinu se sekne a neprojde.
No, prostě je to pinč, občas to zkusí jinak. Se šibalským výrazem: “Podívej, umím to i jinak!”
Teď na ratloraptora leze jaro, má zvýšenou potřebu lítání. Video zachycuje konec. Jako obvykle jsem první intenzivnější běh nestihla natočit.
Tak samozřejmě mladice jsem 😀 Jako pár let dospělá jsem měla úraz u koní - kopnutí mimo jiné zasáhlo čelistní kloub. A protože jde o párové a spojené klouby, vada na jednom se projeví časem i na druhém.
A u ostatních kloubů mi zatím pomáhají procházky se psem. Svalový korzet dokáže hodně podržet.
Největší bolesti jsem měla cca 3 až 5 let od poškození kloubů úrazem. Cca ještě 10 let se objevovala bolest často, už mě ale neomezovala v běžném životě. Pak se to zlepšilo.
Takže věřím, že se časem může bolest z artrózy zmenšit. Třeba srůsty a zmenšením pohyblivosti. Letos to bude 25 let (no ty vo.e) a není to horší než před 15 lety. To mi bylo nabídnuto jen snížení pohyblivosti (a tím možná i bolestivosti) kloubů pravidelnými injekcemi (tuším, že plazmy). Nešla jsem do toho.
Endoprotéza v případě “mých kloubů” se téměř nepoužívala, protože znamenala doživotně výrazně omezený pohyb kloubů. Tak jak to tu čtu, napadlo mě mrknout se na web, jestli je v endoprotézách nějaká novinka. Třeba 3D tisk přinesl zlepšení. A když ne, tak děkuju za inspiraci na látky proti bolesti.
Letos první výlet autobusem a pěšky zpátky.
1. Vystoupili jsme s ratloraptorem v Slatiňanech.
2. a 3. A pokračovali jsme přes sad a lesem dál.
4. a 5. Dál a dál až letos prvně do údolí Strádovského pekla a Krkanky.
V Nasavrkách oběd a ob pár vesnic domů.
O “knihovnách” jsem četla ve starších dogtrekkingových diskuzích 😂 Láká mě to, né že ne. Dogtrekking, ne “knihovny”.
Kondici uběhnout to už asi nikdy nebudu mít. Ani psa na běh. Tempem prckovi má chůze vyhovuje. I když bych prý mohla občas i rychleji, hlavně do kopce. Takže občasné poklusání by se prckovi mohlo líbit. Ale do 15 hodin bych to nedala. To je takový můj limit v hlavě, aby to pro psa nebylo přes čáru. S bivakem fajn, to ale zase nemusím platit závod. A můžu se domluvit s někým na tůru, pokud mi půjde i společnost.
Ale třeba to příští rok s bivakem zkusím. Jestli to dá kyčel, chodidlo… A jestli to bude bavit psa.
Přiznám, že letos chci zkusit MID. Vím, že to není plnohodnotná trasa, ale na vyzkoušení, co kyčel a prcek, to bude dobré. Už jsem jeden MID před asi 13 lety šla. S půjčeným psem, s výbornou kondicí z kola, ale bez návyku na chůzi. A s puchýřem na patě už z předchozího dne… Teď nemám kondičku, mám skoro o 10 kilo víc, bolavou kyčel, kříž, ale zato jsem zvyklá chodit na procházky. I když v prosinci naordinovala pesanka přestávku, protože zima… Tak uvidím. Jestli to přežiju, napíšu 😂
Bože, drobečci. Co s nimi bude, dostali se do útulku?
Tyhle psy obdivuju z mnoha důvodů. Nadšení, vytrvalost, síla, rychlost, schopnost rychlé regenerace, to je jasné. A když si uvědomím, kolik spánku psi potřebují, a tihle běží den co den s málem volných hodin v porovnání s jejich přirozenou potřebou, tak je obdivuju ještě víc.
Z běžně dostupných akcí se mi líbí dogtrekking, pěší závody nad 80 km. A myslím si, že pro středně velkého psa v kondici je mnohem příjemnější 100 km zaklusat za 10, 11 hodin. A pak spát. Než jít chůzí v kuse bez spánku 20, 22 hodin. I když člověka ten deficit spánku nerozhodí. Vůči psovi mi připadá lepší jít dva dny s přespáním venku.
To byla ode mě velká odbočka. Prostě je obdivuju. I lidi. Únava, není to jen vézt si p…l, jak si mnozí myslí, vytrvalost (obecná i silová) je nepochybně třeba velká i u lidí. Zima a zima, zmrzlé vše, málo spánku, chvílemi jde o kejhák, potřeba se rychle a správně rozhodnout i při velké únavě, odpovědnost za sebe i psy v extrémních podmínkách … A sto dalších věcí, které si neumím představit, protože jsem to nezažila na vlastní kůži. Jako jo, jsou to čtyřnozí a dvounozí borci.
Dneska byl ve vzduchu cítit příslib jara. Poslední fotka - ratloraptor čekal, až pro něho dojdu a přenesu ho 😂
Znám jen jednoho hovawarta, je boží. Majitel měl dříve i další, taky byl s nimi spokojený.
To vidět na vlastní oči, tak se budu tlemit až do červena.
Kilian:…..no ono s tím podáváním bankovek je docela legrace, když sedíme ve vinárně a někdo chce platit a neprozřetelně položí bankovku na stůl, tak pokud to je poblíž, tak si ji Keliš bez zaváhání stáhne ze stolu a cpe mi ji do ruky…
😂😂 Tak to chce naučit ho ještě být nenapadný a máte vyděláno 😂
megi-the-pes:Hárací období?
Hárala listopad-prosinec. Ale teď hárá chlupatá kamarádka. Hmm, začíná třetí týden. A kromě hraní, běhání atd. se nechá tou mou od minulého týdne “připouštět”. Možná to vliv má, časově se to kryje.
To by měli potíže i třeba boxeři, nebo ne?
Přecvičená určitě není. Viditelně ji to baví, jen si do toho začala vkládat vlastní prvky. A nevím, co to bude. Neopakuje to, příště zkusí něco jiného. Pauzu ale dám, potřebuju ji já. Abych nabrala chuť, po včerejšku jsem ji ztratila.
No jo, když ono rally obedience Z je oproti sportovní kynologii, jak to říci, primitivní… Je povolené mluvení na psa v průběhu, povzbuzování, navádění tělem, pes nemusí jít přesně u nohy, rovně sedat…, jsou místa na pamlskování. Taková poslušnost pro širokou veřejnost.
Začaly jsme koncem listopadu, ale všechny cviky jsme uměly mnohem dřív. Nic těžkého tam není, pokud to nepomotá vodič. A hlavně - fakt jí to šlo o dost líp. To není jen poslední trénink, ten byl sice nejhorší, ale už poslední tři týdny to není žádná sláva. Jsem z toho rozladěná, pes pak ze mě, o to to jde hůř. Já bych i brala, kdybychom to neudělaly třeba kvůli zimě, že si nebude chtít při teplotě kolem nuly bez oblečku lehnout a tak. Jenže při tréninku je v komfortu, v oblečku, ale najednou: “Ses zbláznila, to si mám z lehu sednout? Kašlu na to. A příště si teda ani nelehnu, stejně pak budeš chtít zase něco jinýho. A vůbec, holčička trenérky jí šunku, jdu jí pomoci, ať na to, chudák, není sama.”