Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 28.04.2026, 07:53:34
To je fakt. A šlo by to asi korigovat povelem “na místo”, ale to jsem neviděla potřebu učit. Paní i mohla sedět na “naší” posteli, Bonnie hlídala jen její pohyb.
Teriér… Znám paní, co měla trpasličí pinče, manchester teriéry a jednoho bordíka. Pinče hodnotí jako složitější na výchovu, víc reagující na okolí.
A další známá má trpasličího, německého pinče a dobrmana. Taky to nejmenší vnímá jako povahově nejsložitější. Ale to porovnává jen jednotlivé jedince, ne více představitelů plemene.
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 28.04.2026, 06:43:12
Ten už na mě vykoukl. Velikostně asi spíš k německému pinčovi než trpasličímu. Zajímalo by mě, s čím je křížený.
O německém pinčovi jsem taky přemýšlela, vlastně je to můj sen. Větší než trpaslík, píše se a majitelé to potvrzují, že je na výchovu méně náročný. Ale ten rozdíl velikosti asi nebudu riskovat. Navíc bych pro větší šanci “klidné” domácnosti šla do psa, to by hmotnostní rozdíl byl ještě větší.
Pokud do toho půjdu, tak jedině štěně. A nejdříve v druhé polovině podzimu, chci si nechat čas na promyšlení. Pustit domů dospělého psa pinčového typu vnímám jako větší riziko.
O víkendu jsme byly s kamarádkami na Broumovsku a v okolí. První den jsme se prošly kolem pevnosti Josefov, v sobotu zvládly delší a terénem místy náročný výlet u Teplice nad Metují (noha stále není v pohodě). A v neděli to byla už jen krátká procházka po loukách v okolí ubytování a na cestě domů zámek v Náchodě.
Bonnie prvně bydlela s někým cizím. Asi jsem ji nevychovala dobře. Když naše nová kamarádka seděla vedle, povídaly jsme si, procházely se, jedly v restauraci…, byla Bonnie v pohodě. I žádala novou kamarádku o mazlení. Ale jak se paní zvedla a šla kolem naší “půlky pokoje”, tak na ni vrčela. Slabě, ne zlým tónem, jako upozornění. Vydržela to celé tři dny.
Chci vlastně druhého pinče? Jo, chci, ale mít tohle dvakrát… Jo, píše se, že pinč má silný teritoriální a hlídací instinkt, je velmi ostražitý, ale tohle jsem asi pokazila. Takhle se to asi neprojevuje, když je to zvládnuté.
Mám stále nad čím přemýšlet, další dílek do váhání, jestli pořídit “Clyda”. Jestli na to vůbec mám. Pokud do toho půjdu a zvolím pinče, což mě láká, zavání to jadernou fúzí se vznikem nekontrolovatelné energie. A italskou domácností. Dva malé generátory chaosu spojené ve smečku, možná to cesta do blázince.
Nebo pořídit “něco” smířlivějšího, bez sklonů k majetnictví, žádného dalšího generála. Třeba sheltie, pro klidnější domácnost. AI radí i některé teriéry, že i soužití třeba s manchesterem by mohlo být klidnější.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 21.04.2026, 14:33:37
Nahrála jsem teď na procházce zvuk, ale ve skutečnosti zní hrozivěji než na videu. Víc “elektricky”.
I když to neslyším prvně, je mi vždy nepříjemné paralyzér zkusmo zmáčknout. Občas to udělám kvůli reakci Bonnie i mé, abychom se nelekly při ostrém užití. Na videu je vidět, že Bonnie reaguje úplně opačně než nenavyklý pes.
Je tam vidět i zastrčená pojistka, hned na začátku videa.
Trvalo to asi ani ne vteřinu. Po přiložení nebyl poslední cvalový skok dopředu, ale nahoru, pes se pak zastavil a několik minut nehýbal. Pán k němu přišel a dal ho na vodítko.
Tohle se nedá ignorovat přemírou adrenalinu, působí to na nervové dráhy, vyřadí to.
Počítám, že na všechny savce je působení víceméně stejné. U lidí se uvádí, že účinek cca do 2 vteřin způsobí zastavení útoku (nejde se hýbat). Cca 2, 3 vteřiny způsobí křeče. Do 5 vteřin pád na zem a vyřazení na delší dobu. Déle než 5 vteřin se nedoporučuje použít.
Kdyby se nedej bože pes zakousl, mám v plánu použít jen krátký impulz. A když pustí, tak delší pro vyřazení. Ale ono i jedno zakousnutí by při velikosti Bonnie byla asi konečná.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 21.04.2026, 11:18:28
Paralyzér i po zlomení pojistky funguje. Důležitý je konec pojistky, který je ve zdířce. Akorát by nešla pojistka rychle vyndat, kdyby mi někdo chtěl paralyzér vytrhnout z ruky.
Pojistky se navíc dají koupit zvlášť. I když jak koukám na internet, v tuto chvíli jsou v prvních zobrazených obchodech vyprodané.
Paralyzér mám téměř 3 roky, ale až před rokem jsem ho prvně použila. A hned naostro. A pak ještě několikrát během roku (i když jen zvuk).
To naostro bylo, když se v dáli vynořil člověk. Pak před něj vyběhl bull, zmerčil nás, celý ztuhl a šel tryskem na nás. Bonnie stála kousek za mnou. Když bull probíhal kolem mě, přiložila jsem mu paralyzér na hřbet a zmáčkla. Pán se mi opakovaně omlouval, že tam nikoho se psem nečekal a že “malé pejsky obvykle nechává”. Mně to už bylo blbý a omluvila jsem se za použití paralyzéru, řekl, že jsem dobře udělala.
Minulý týden se mi ulomila pojistka s poutkem, ale kus pojistky zůstal a funguje to.
Naostro jsem ho použila jen jednou. A doufám, že už nebudu muset. Asi čtyřikrát jsem musela prásknout. Bohužel vše bylo v posledních 12 měsících a Bonnie teď už ke psům chová jinak. Přes veškerou socializaci , která, myslím, byla poctivá. Např. teď v zimě ztratila toleranci k tomu, když k ní pes napíná vodítko, snaží se k ní na vodítku dostat, nemluvě když u toho poskakuje po zadních. Bez ohledu na velikost psa, dříve tolerovala nevychované prcky.
Zase jen procházky do 10 km. Jednou to noha dá, příště bolí. Ale je to lepší než před měsícem.
Včera ve vesnici velký černý pes o samotě, čuchal plot. Zastavila jsem 50 metrů před ním a přemýšlela, co dál. Jít jinou vesnicí by znamenalo o několik km delší cestu. Pes si nás zatím nevšiml, tak jsem jen stála s nezapnutým paralyzérem v ruce. Po asi 20 vteřinách se vynořil další pes. A pak i panička.
Tak jsem šla dál, očekávaje, že je paní přivolá. Psi vypadali v pohodě, ale už nás zmerčili, minimálně ten první měl zájem se jít podívat a bylo to jejich 60 kg váhy navolno oproti 4 kg na vodítku. Bonnie by se to nelíbilo a bůh ví, co by se stalo, kdyby to dala na vědomí. Paní nic. Tak jsem se ozvala, jestli si je přivolá.
Ozvalo se klasické: “Nemusíte se bát.”
A já bez rozmýšlení pozvedla ruku s paralyzérem, na zvednutou ruku mrkla a vypadlo ze mě: “Já se bojím, ale o vaše psy.”
A víte co? Zafungovalo to, to byla rychlost. Jeden pes bleskově čapnutý, tak rychlý pohyb jsem od paní ani nečekala. Na druhého volala, aby se už nepřibližoval. Kdybych tu větu měla dopředu přichystanou, tak si nevzpomenu.
Odpověď na příspěvek uživatele Kilian z 11.04.2026, 18:16:19
Gratuluju, Evo. Jste fakt dobrá dvojka. Asi jediný, co Kilián nedokáže, je vytáhnout topícího se člověka. A to jen kvůli tomu, že je prcek. Jinak dokážete snad všechno. Jste neskuteční 👍
Když jsem šla v březnu z procházky a zjistila jsem, že místní zverimex má ještě otevřeno, stavila jsem se pro pamlsky a konzervy na kurz (zlatá vesta 4dox s velkými kapsami). Vyšlo z toho pár pěkných fotek.
Kosti z misky nebo dokonce ze země? Neexistuje. Bonnie je bere na gauč, dělala to už jako štěně. Smířila jsem se s tím rychle, protože zprvu opakovaně navrhovala i postel, nejlépe polštář 😀
Na gauč stejně nesedám, je to hodně starý kus nábytku, už nepohodlný. Tak akorát na žraní křidélek, hřbetů, krků... A na hraní na přetahovanou, abych se nemusela k ratloraptorovi shýbat. Ona je s hračkou na gauči, já klečím na zemi 🙂
