Příspěvky uživatele

Jen tak narychlo mě napadá ještě chodský pes.

Původně jsem nechtěla přispívat. I když jsou plemena, která se mně nelíbí (např. zmíněný pekinéz), nepovažuju je za ošklivá. Ale přece jen jsem přišla na jedno plemeno (ne FCI), u kterého mi hodně jedinců připadá vyloženě ošklivých - pocket american bully.

Gratuluju ke štěňátku. Přeji mnoho a mnoho krásných společných let. Nejlépe spolu až do důchodu.

Bílí knírači se mi líbí asi nejvíc, pak v těsném závěsu černí.

Začínám páteční fotkou. Bonnie nezapomíná na původní účet plemene - lov hlodavců a ochrana, hlídání. V obojím je dobrá. Akorát tak v 10 měsících přestala hlodavce hned zabíjet a přešla na kočičí hraní s úlovky.

Sobota - autobusem do Slatiňan, pak pěšky přes Křižanovickou přehradu do Nasavrk. Taková běžná rozcházející procházka, jen obměňuju trasu a délku.

Včera busem do Ždírce nad Doubravou. Výstup na hřeben Železných hor, od jihu to vypadá a je cítit jako kopec. A přes Vestec do Trhové Kamenice na autobus. Tohle jsme ještě nešly. 

S kopcem Vestec se pojí dvě zajímavosti:

- Dlouho se bral jako nejvyšší kopec Železných hor. Co Železné hory geograficky posunuli do části Žďárských vrchů, už je to jen nejvyšší vrchol CHKO části Železných hor.

- Na místě je radioaktivní ruda. V 50. letech tam probíhala výzkumná těžba, ale množství je tam málo, tak se těžit nezačalo.

Jo, na větší riziko útoku jiného psa při kombinaci fena a pes jsem taky myslela. Ale je menší riziko konfliktu doma.

Bonnie má energii a ostražitost maliňáka, ale vztah k “práci” takový nemá. Trénink, zkouška musí být v tu chvíli lákavější než okolí. Jinak klidně začne hlídat nebo lovit. A trny apod. by řešila, stejně tak déšť, jakoukoliv jinou nepohodu.

Jde o něco jiného. Kombinaci vysoké aktivity, velmi, velmi nízkého prahu vzrušivosti a velké ostražitosti, hlídání.

Malí psi mají dvě obrovské nevýhody. 

1) I k dospělým psům má tendenci spousta cizích lidí se hrnout a hned na ně sahat. Nebo aspoň mlaskat, tleskat a podobně. To si rozumný, dospělý člověk k maliňákovi, dobrmanovi, rotvajlerovi nedovolí. Ale pinč má stejnou tendenci hlídat a bránit.

2) To samé je vůči psům. Mít rotvajlera, tak si víc lidí dá pozor, aby k němu jejich miláček nepřiběhl. U pidi psa to neřeší, jejich psu se přece nic nestane.

Když budu mít druhého psa, bude mít Bonnie tendenci bránit a chránit i jeho. Jak bude reagovat, když pak bez vyzvání přiběhne cizí velký pes? Ani teď se jí to nelíbí, ale jsem schopná to korigovat. Jak bude reagovat, když někdo začne mlaskat, dělat ťuťuňuňu a snažit se hmatat po štěněti, když kolem jen procházíme? Vlastně to tuším.

Jo, to je ono. 

Bonnie je až výbušná, malý generátor chaosu. Králíček Duracell, energie maliňáka, ale v kombinaci s vlastním názorem na svět.

Přemýšlím, kolik jsem toho způsobila já chybou ve výchově a kolik toho je dáno povahou. Pinčové jsou i podle popisu plemene… no… sví.  A když spojím dva povahově typické pinče se špatnou výchovou, tak z toho nebudou dva malé generátory chaosu. Ani jeden velký. Ale výbuch malé atomové bomby.

Než se budu rozhodovat co dál, chci to probrat s dvěma lidmi, kteří nás znají z tréninků, ví, jak Bonnie reaguje na lidi, psy, setkávají se na tréninku se spoustou plemen. A tak budou moci posoudit lépe než já, prvomajitel psa, co je typické povahou pro generátory chaosu nebo jestli jsem to já potento. Protože bych to potento i u dalšího psa.

efe:

Prostě NE! 

Eliška ❤️a Vasil 💙

Jak na tu svatou trojku koukám, tak si říkám, že to fakt bude chtít k Bonnie dalšího parťáka Clyda. Jen se bojím, jak by snášela, kdyby nebyla jedináček. Je to strašný závislák a majetnický pes.

No, pokud jo, tak už mám vybranou chovku. A od chovatele potvrzené, že se můžu ozvat, jestli bude můj zájem trvat a vyjde na podzim zabřeznutí. Clyde by byl červený trpaslík, bo maminka je červená, výstavně úspěšná. A tatínek taky červený, šprechtí německy, věnuje se pachové práci (stopy, nosework).

V sobotu jsme byli na procházce u nás kolem Chrudimky. Přijela známá z dogtrekkingu (první člověk i pes, které jsme s Bonnie potkaly cestou na náš úplně první dogtrek). 

Čtyři baby, jeden chlap, dva papillonci, hovawartice a pinčice. Dobré na vyčištění hlavy.

Můžete hádat, kdo byl nejhlasitější. Ano, paní pinčová.

A tady se pochlubím. Co začíná jako myškování (skoky v místech, kde je to prolezlé hlodavci), se náhle mění v běh za srnkami, které jsme vyrušily. Ale přivolání máme.

Dnešní delší procházka s Bonnie mi pomohla. I mě ta potvůrka na pérkách rozesmála.

Šly jsme na její oblíbené louky. Ještě před první jsme potkaly borderáka. Bonnie se úplně zamilovala, tak vřelý vztah k cizímu psovi jsem u ní viděla teprve podruhé. Prvně to byl taky borderák. 

Borderky má buď od prvního setkání ráda, nebo je nesnáší. K jiným plemenům tak vyhraněná není. Až na bulíky, po opakovaných špatných zkušenostech jim nevěří. Můžu být otočená na zkouškách zády k procházejícím, ale podle chování Bonnie poznám, když za mnou prochází bull plemeno, i kdyby to byl milovník všeho čtyřnohého.

Kolem borderáka se vylítala. Duracel králíček hadr. Borderák neměl tendence ji honit, jen udělal vždy pár kroků a “jako výpad “, tak byla maximálně spokojená. Honičky s většími cizími psy nezvládá psychicky, hraje si, hraje a najednou strach “on mě honí velký pes”.

Pak jsme se rozdělili. My pokračovaly po louce, odskočily si do lesa k potoku. Po dalších loukách následovalo smočení tlapek v lomu. A po chvíli krátké plavání v rybníku.

Jen ještě… Moc mě mrzí, že nebyla 3 týdny ve stádě. Byla na stádě závislá. Ale aspoň umřela doma ve svém provizorním výběhu a s vědomím, že stádo se pase “za rohem”.

Děkuji vám všem. Vážím si toho, jen nemám teď sílu reagovat na každého jednotlivě.

Nějakou dobu se k tomu tady nebudu vracet. Pak snad budu schopná. Jen zkráceně - pitva nebyla, neměla jsem sílu zařizovat odvoz na kliniku a nedošlo mi, že je možná i na jatkách. A asi by se mi do toho nechtělo ani finančně. Konečná částka včetně kafilérie je 90 tisíc. 

Splácet se mně to bude líp než s koněm. Tak jsem se vrátila k myšlence, že by to možná šlo ještě s jedním pinčem. To vede k naprosto nelogické, ale vtíravé myšlence, že to Linda věděla a odešla dobrovolně kvůli tomu. Vím, že je to blbost. 

Fotka nebe je z včerejší ranní procházky. Za 20 minut mi psala kamarádka, že je Linda mrtvá. Možná tou dobou umírala a bylo to rozloučení. Nebo mi ten nahoře poslal fakáč. Napadají mě teď zvláštní myšlenky.

Srnče ke mně a Bonnie běželo chvíli po odvozu těla. Je to cesta, která vede jen ke statku, kudy jsme chodily na vyjížďky. 

Fotka ze sedla je z poslední vyjížďky 30. června. To jsem ještě netušila, že budu řešit zub, nečekané komplikace a úplný konec. 

V červnu jsme spolu byly 12 let.  Od Lindiných 2 let. Učila jsem ji všechno, zvedání nohou, čištění,  na vodítko… obsedala…

Včera na mě naposledy zařehtala, když jsem šla do boxu vyvést ji ven. Měla takové milé vítací hu-hu.

Teď se v tomhle vlákně na nějakou dobu rozloučím, bude vedle ve venčící diskuzi. Dnešní delší procházka s Bonnie mi pomohla, i mě rozesmála.

Nepatří to sem, ale když jsem to tu začala… Linda je mrtvá. 

Tak jsme doma. Na důvod veterináři nepřišli. Neví, neví. Pořád je to pro ně překvapení, že se z ničeho objevilo tak rychle velké množství hnisu a za dva dny už zase nic. Rentgeny, endoskopie bez nálezu. Snad to byla jen sekundární infekce třeba po trepanaci a ATB zabrala. 

Počítala jsem to, bylo to přesně 3 týdny po prvním pozorovaném výskytu hnisu. A i prvně ho bylo moc a moc a další týdny vůbec.

Někdo tu psal o CT. Nemají, mají zažádané nebo objednané, už si nepamatuju. To bude pěkně drahá hračka, je šíleně drahé i mnohem menší CT pro lidi. 

Linda je unavená. Prvně z boxu na klinice vystřelila a hnala se pryč. Dneska se vyloženě courala, krok sun krok. Jak zjistila, že jsme přijely domů, šla už líp. V noci si odpočine v boxu, tentokrát se nenechala dlouho přemlouvat a šla do stáje poměrně ochotně.

A od zítřka ji znovu čeká samostatný výběh. Nemá v něm přístřešek, ale naštěstí už nemají být vedra. Pokud to konečně vyjde, půjde večer v pondělí do stáda. Večer je tam o 2 koně míň, hlavně o kobylu, která Lindu nesnáší. 

Holky, jste úžasné. Moc vám všem děkuju. Musím to s díky odmítnout, styděla bych se. Pokud se něco fakt nepotento, tak to snad zvládnu. Ale děkuju. Dojalo mě to.

Už pondělní vyšetření ukázalo, že hnis není z rány, ale opět z čelistních dutin. Nebylo pro množství hnisu možné ani endoskopicky určit, odkud teče. Paní doktorka použila slovo exploze hnisu, že ho měla všude.

Teď už je jasné, že to bylo stále ze stejné maxillární dutiny. Dnes tam už byl spíše jen hlen a zbytky po výplachu.

Pro doktory je to velká záhada, kde se tam hnis vzal. A k tomu tak rychle a v takovém množství. S touto komplikací se ještě nesetkali, kór po hladkém průběhu trhání zubu, kdy se podařilo zub vyndat celý.

Rána po vytrhnutém zubu je krásně zgranulovaná, “neprotéká” to z huby do čelistních dutin. V krvi to není, sliznice v maxillární dutině vypadá dobře. Jinak je Linda v pohodě, žere, nemá teplotu ani další příznaky.

Jediná možná teorie je, že je “nakažený” i kořen vedlejšího zubu. Rentgen ale nic neukazuje. Budou dělat další za týden. Vlastně bych byla radši, kdyby na důvod sice nepřišli, ale bylo to úspěšně přeléčené výplachy a antibiotiky. Na trhání dalšího zubu už nemám, a to jsem si teď brala půjčku ☹️

V sobotu jela kamarádka do Krkonoš na paragliding, tak jsme se s Bonnie přidaly. Než kamarádka doplachtila, šly jsme na krátkou procházku. 

A po obědě jsme se z časových důvodů nechaly “mastňácky” všechny vyvézt na Černou horu lanovkou. Prošly okruh rašeliništěm. A do Janských Lázní sešly pěšky. Lepší pěšky nahoru než dolů, za tím si stojím. 

Potkaly jsme i zmiji, na fotce ale poznat není, jen hnědý rozmazaný klacek zdrhající z pěšiny. Protože jsem celou cestu právě kvůli zmijím sledovala prostor před pesankou, zastavila jsem Bonnie včas, aby se nešla seznámit.

Včera složila v ČR první akita inu zkoušku RO2 na výborně.