Příspěvky uživatele

Tak o případech, kdy v ČR vlka lidi viděli za dne i ve vesnici, jsem četla už od několika lidí.

 Jasně, můžou si vymýšlet. Ovšem podle dostupných informací (jsou pravdivé, nejsou?) se tohle už roky děje např. na některých místech v Německu. Vlci v obci byl prý předstupeň toho, kdy začali zabíjet i psy a další zvířata na zahradách.  Také i za dne.

Kde je pravda? Čemu já věřím, je toto:

• Průpovídky ochranářů o soužití lidí a vlků jsou idealizované.
• Vlk je velmi chytré a přizpůsobivé zvíře. 
• Přizpůsobuje i techniku lovu. Výskyt vlků vede k většímu srocování zvěře na určitých místech, vlk se tomu přizpůsobuje, mění způsob lovu. Původnímu chování neodpovídá i to, že při lovu hospodářských zvířat v ohradách zabije hodně zvířat, aniž by je sežral. I to je přizpůsobení, když zvířata nemůžou utéci.
• Vlk má sklony k plachosti. Ne vždy a za všech podmínek, jinak bychom asi neměli ani psy.
• Plachost souvisí s opatrností. Opatrné zvíře je to, které nezná nějakou situaci nebo v minulosti mělo negativní zkušenost.
• Že vnímáme vlka jako plaché zvíře je dáno jeho chováním v minulosti, asi i v přítomnosti. Zatím? 
• V minulosti byla populace lidí mnohem menší, zástavba mnohem menší, prostor pro setkání vlků a lidí (i třeba jen přes pach, odpadky) menší. A když jsme vlka viděli, zkusili jsme ho zabít . To byla pro vlky negativní zkušenost, dávali si pozor, byli opatrní, aby setkání minimalizovali. Teď je lidí “venku” více, vlky nezabíjíme (nebo bychom podle zákona neměli), jejich zkušenost povede k tomu, že si uvědomí, že od nás nebezpečí nehrozí. Jak se tomu to chytré zvíře přizpůsobí? Bude mít motivaci se nadále lidem aktivně vyhýbat?

Už to tu plevelím. Sorry, když já nemůžu jinak 😀 Snad to bude zajímat i někoho jiného než jen mě 🙂

Tak ty výměny levá - pravá… Vysvětlím cviky při výměně z levé nohy na pravou, platí to ale i obráceně. Takže je to pro psa vlastně dvojnásobek cviků. První číslice trojčíslí označuje třídu RO. Např. 123 je RO1.

123 - výměna za chůze za psovodem, pes oběhne psovoda za zády, tím změní chůzi u levé nohy na chůzi u pravé

124 - psovod zastaví, pes si sedá u levé nohy, oběhne za zády psovoda, sedá si u pravé nohy

125 - to samé jako 124, akorát pes obíhá psovoda zpředu

Další výměny jsou za chůze:

232 - psovod a pes se obrací  o 180° směrem k sobě - tj. když je pes u levé nohy, obrací se k psovodu po směru hodinových ručiček a psovod ke psu proti směru hodinových ručiček

325 - pes i psovod se obrací doprava 

326 -  a teď se oba otáčí doleva - připomínám, že vše platí pro chůzi u pravé i levé nohy 

327 - pes (stále při chůzi psovoda) psovoda diagonálně předběhne a bez točení v kruhu apod. se přiřadí k druhé noze

Bezva, že? 🙂 A u FCI jsou další výměny, mezi nohami, oběhnutím kužele…

To bude jiným pohledem, jak psala Kilian, máte obě velké zkušenosti ze sportovky. Nepožaduje se preciznost jako při obedienci. Nejen při chůzi, ale i u statických poloh je tolerance ve vzdálenosti od psovoda a je i povolená (ale penalizovaná) do určité míry “šikmost”.

A u chůze u nohy je jedno, jak jde psovod, může jít klidně v předklonu. U psovoda se řeší především otočky a přesné krokování mezi cviky u CNDC (složených) cviků.

Navíc to povzbuzování, možnost pochvaly, posunků, mluvení na psa, to vše dělá pro psa jednodušší a pro dost psů asi i příjemnější.

Lehké to ale není ani pro psa. Teď jsem si nahrubo spočítala počet cviků z parkuru, který jsem šla v prosinci. Dalo to asi 35 cviků za 2,5 minuty. Včetně odložení (v tom konkrétním parkuru bylo dvakrát, jednou s přivoláním přes skok, jednou s vrácením k psovi), skok vysláním, chůze do strany, couvání, výměny mezi levou a pravou nohou… 

Ty výměny levá pravá, ty výměny… Je jich moc. To snad ani nejde bez posunků. A v trojce je víc cviků, které může zkazit nejen psovod, ale i pes.  A ještě další výměny pravá - levá😀 Můžu si večer po práci udělat chvilku a zkusit je spočítat. Výměny nohy mě baví 😀 

U toho posledního to vidím spíš kvůli psovodům. Chce to hodně soustředění.

I když v jedničce jsme přišly o několik bodů i tím, že Bonnie napnula vodítko, protože někdo cizí přišel k otevřenému vchodu haly a rozhodla se hlídat. Chodila jsem obvykle bez vodítka, ale ten den jsem cítila, že by to nesedlo. Bylo to v domácím prostředí, doslova. Dvůr, kde je denně. Dříve tam pobíhala volně (když ještě žila chlupatá piraňa), v hale si holky hrály za deště. A najednou na “našem” dvoře (sousedů) cizí psi a lidi. Už jsem zjistila, že doma na zkoušky nemůžu. Je to prostě jako kdyby přišli k hlídacím psům na zahradu cizí psi.

V cizím prostředí nehlídá, takže v pohodě.

Ph:

diky, ty odkazy znam. spis me zajimali zkusennosti z praxe.

Ještě jsem se s tou situací nesetkala. Hodně štěkajícího psa jsem potkala jen při tréninku. Vím, že trenérka zmínila možnost stržení bodů. 

A body se strhávají. S Bonnie jsme zvládly pár bodů dolů za napnuté vodítko (hlídala a někdo vešel). I za téměř trvale nos dolů při našem prvním parkuru. Parkurem se fakt pročuchala, i když vše odcvičila. V 16 měsících se to dalo ještě omluvit. 

No, ale je schopná si vymyslet něco i v dospělosti. Jako např. místo chůze u nohy z lehu se u nohy plazit. Sklidilo to u obecenstva úspěch a smích. Tak to zopakovala 😀 Je to kašpar, ale fakt.

Nadměrný štěkot může být penalizovaný ztrátou 1 až 10 bodů (ze 100).

Tady najdete více: http://www.obedience.cz/dokumenty-ke-stazeni

A hlavně v tomto souboru: http://www.obedience.cz/userFiles/2026nzr-ro-cz-final.pdf

Úžasný. Směnný obchod 🙂

Ano. Nesmí být vidět. Ale odměnit se u určitých cviků může, pohlazením i pamlskem. Slovně kdykoli. 

Je to asi rok a půl stará novinka, dřív odměny byly povolené jen do R2, místa pevně určená smejlíkem (nemuselo se odměnit, když ano, jen na místě se smejlíkem, v Z byli 3 smejlíci, v R2 už jen 1 ). A FCI je bez odměn.

100 bodů jsme ještě neměly. Maximálně 99 na Z (1 bod minus za křivé sednutí) a 98 ve 2 (ani nevím za co, tipuju, že zase šikmé sednutí nebo šikmá chůze do strany, zadek zaostával a chůze bokem byla na obě strany). 

Já to šikmé sedání apod. nemůžu moc opravovat. RO Bonnie baví, nemůžu ale požadovat preciznost. Občas už jo, po troškách, ale moc oprav by madam otrávilo. A radši vidím nadšení než přesnost. Někdy toho nadšení je taky až moc 😀 Ale i když to někdy pokazí příliš nadšení, pohrkanost, přílišná namotivovanost, nemám z toho špatný pocit. Furt mnohem lepší, než když je den “tak jo, já to teda možná nějak zacvičím, když chceš”.

Na jedničky už máte, Evo. Nemusíte se toho bát. Rozdíl mezi Z a 1 není velký. Ale jo, chápu Vás, má to tak hodně lidí. Já po Z šla hned do 1. Ty jsme prolezly na několik pokusů, neměly jsme přes 90 bodů, ale měly jsme vždy těžší podmínky. A taky jsem šla do 2 hned, co to šlo (lni v červnu splněné podmínky pro přestup do 2, v červenci už splněný přestup do 3). Až u 2 jsem si řekla, že se zdržím.  Z podobného důvodu jako Vy, potřebuju to srovnat v hlavě. A na 3 ani ještě nemáme natrénováno.

Děkuju. Zkusím si je projít u pravé nohy, to se hodí. Už se připravujeme do trojek, tam může být u pravé nohy téměř jakýkoli cvik. Až na dva nebo tři. A u FCI RO už vše.

Super! Gratuluju.

Jo, a ještě… Inspirovali jste mě tu ohledně aportu. Neměla jsem to původně v plánu, ale řekla jsem si, že to může být další dobrá zábava. V úterý dorazila aportovací činka. A už jsme se posunuly z kouknout se na činku, dotknout se jí nějakou částí těla, dotknout se tlamou té středové tyčky, vzít tyčku do zubů až po dnešní opakované zvednout činku ze země a pustit. Mám z toho fakt radost 🙂

To si říkám taky. Ale stejně jsem nervózní. Už jen to,  jsou tam cizí lidi, kteří na nás koukají, mi dělalo zpočátku problém. I na kurzech, když o nic nejde. Mám to tak i s jinými věcmi. Třeba když jsem si kdysi s kamarádem, kamarádkou pinkávala pinec, squash. Nesměli jsme počítat body. Asi strach ze selhání. Ale lepší se to.  RO mi v tom pomáhá, zvykám si. A určitě mi psychicky pomáhá i to, že mám malého psa nepracovního plemene. Že nikdo -ani já, ani cizí- nemá velké očekávání. Říkám si, že je fajn, že s prckem už něco umíme. U větších pracovních plemen se to bere víc jako samozřejmost. Takže mít křížence huskyho, taky budu na zkoušce klidnější než s německým ovčákem 😂

Jo. Někdy se soustředím tak moc na parkur, až Bonnie přestane poslouchat. A jindy nějaký cvik ošulí, je to samostatná jednotka a nemá potřebu stoprocentně poslouchat, i když ví a zná. A mě to rozhodí, zapomenu se na parkuru, znervózním (ještě víc než před startem), tím řeknu další povel trochu jiným tónem, udělám gesto jinak, to rozhodí Bonnie, a už vršíme chybu za chybou. 

Není to jednoduché. Ale je to výzva. Každý parkur, tím, že je vždy jiný. 

S orientací na parkuru nemám většinou potíže. I když se mi už i na zkoušce stalo, že jsem začala cvičit jiný cvik.

Prohlídka při zkoušce pro mě znamená… Nejdřív se z plánku naučit směr chůze a zapamatovat cviky, které mění směr. Na to se soustředím i při prohlídce. Samotné cviky řeším hlavně ty, které nám dělají potíže. Cviky, které končí staticky, často využívám pro připomenutí dalšího postupu. 

Můžete si zkoušet zapamatovat trasy doma cvičně ze závodních parkurů, najdete je třeba zde: https://www.rally-obedience-just-for-fun.de/index.php/parcours/15-ueber-den-zaun-geschaut Jsou tam i české parkury, v části “Über den…”.

Na kurzu jsme hráli i hru, kdy jsme u karet cvičili cvik z předchozí karty. Třeba karta “sedni, lehni, sedni” ale cvičili jsme u ní předchozí “okolo psa”. Nezdá se to, ale pomáhá to zapamatování.

Ještě jsem nezačala s přípravou na treky. Asi ten březnový nedopadne. Chodíme maximálně 10 km, většinu procházek ale ještě méně. 

Bonnie se teď ani nechce běhat. Protože si hned nahodí podvozek. Chápu ji, taky jsem nerada chroupala bahno, když jsem jezdila na kole v terénu. Pláštěnka je dosud nutná, jako ochrana spodku. Dneska jsme to  vzaly na louky, na některých si Bonnie i zaběhá, protože si nahodí podvozek jen vodou.

Myslím, že spousta bulíků to má jinak. Je jim jedno, jestli potkají psa, fenu.

Minulý týden jsem se o tom bavila s mojí veterinářkou, když byla Bonnie na očkování. Vyprávěla mi, že známá měla chov pitbulů. Její chovný pes fenu, která byla v nejlepším, přijela na připouštění, místo připuštění zabil.

Lupus4:

Koukám, že je to tu samej jábych a kdybych a “nejsem nastavená”. Kecy, kecy .kecy… Tak buď CHCI ochránit svoje psy a něco pro to udělám, nebo  budu jen jábychovat s výsledkem nula.

Ve vaší situaci, kdy nevíte dne ani hodiny….Pokud opravdu chci, tak nezbývá než se připravit, jak jen to nejlépe jde. Např. naučit své 3 psy na úrovni reflexu se 100% účiností za paty . Potrénovat tasení a střelbu. Osobně si myslím, že trefit se taserem 3x je těžší než když mám v hlavni 15 pokusů (pistole) nebo 6 (revolver)…ale vyloženě platí “jaký si to uděláš, takový to máš” 😉

howgh

Píšeme si tu o paralyzéru. 

Taser je braný jako střelná zbraň, neměl by být online k prodeji.  A taky bych se bála, že se netrefím. To už radši kombinaci na kontakt paralyzér a na dálku ta plynová pistole, o které jste psal.

Jako zvuk se dá použít i ten paralyzér. Jo, je to jiný zvuk. Ale pokud by nestačil k odrazení jeden nepříjemný zvuk, zřejmě nestačí ani druhý.

A navíc. Možná to bude třeba vytáhnout někdy blízko lidí. A vytáhnout něco, co vypadá podobně jako střelná zbraň, přitom se tím nemoci bránit… Nikdy nevíš, co má ten druhý a jak zareaguje.

To by paralyzér nestačil. Snad na jednoho psa, když se použije včas. Možná i na dva, když nebudou útočit naráz. Nebo když budete bránit jen jednoho psa, budete ho moci vzít do náruče a útočící pes Vás bude trochu respektovat a nepůjde hned po Vás. 

Mám jako jeden z plánů vzít prcka do náruče a útočícímu dát ránu zespod, když vyskočí. Ale taky to předpokládá, že nebude cvičený v bull sportech. 

A bránit více psů je horší i v případě, že útočí “jen” jeden. Sice přemýšlím o pořízení Clyde k Bonnie, ale tohle je jedna z věcí, která mě odrazuje. Dva psy, i když malé, do náruče v případě potřeby nevezmu.

A vůbec… použití paralyzéru vyžaduje promyšlení předem. Být rozhodnutá, za jakých okolností a jak ho použít. Na jak dlouho. Seznámit se s teorií, co pravděpodobně způsobí vteřinový kontakt, co třívteřinový.  Být srozuměná s tím, že pro útočícího to není zrovna příjemné. Neváhat, nečekat do kousnutí, pokud je to možné. Mít ho pro obranu hned při ruce a umět ho rychle vytáhnout a zapnout. To vše zvyšuje šanci, že splní účel. No, a taky je třeba, aby Vaši psi byli u Vás.