Byl to maras. Šly jsme to tak o 0,75 hodiny dýl, než jsem čekala. A to jsem počítala s vlivem počasí a pomalou chůzí. V reálu nemám pocit, že jsme šly pomalu, ale čas pomalý je. Ale daly jsme to. Bonnie je kabrňák, borec, bojovník. Z fotek zatím dávám jen pokus o společné selfie, asi tak 20., 23. km.
Potěšilo mě to, my ale Kiliánovi a Evě nesaháme po kotníky. K přípravě na dlouhé výlety klidným tempem stačí chodit kratší výlety. Připravit čtyřnohého parťáka na závody poslušnosti, obranu, hledání atd. je mnohem těžší. Možná ale jednu dovednost lepší máme. Plazení 😁 Sice není úplně žádoucí, aby se pes při zkoušce místo chůze u nohy plazil, ale jde to Bonnie výborně 😂
Tak jsme po 12 měsících na místě prvního dogtreku. Bonnie bylo necelých 12 měsíců a šly jsme 17 km. Zítra půjdeme třicítku. Má to být víceméně v lese, bydlíme u pláže u řeky. Tak by to mělo i přes vedra jít. Nikam nebudeme spěchat.
Ratloraptor dostal na jarním kurzu přezdívku klíště. Že je na mě furt přilepený. Když mi to ostatní oznámili, jen jsem se zasmála a podotkla, že je to přesná přezdívka. Protože se dá i snadno vytočit 😀
impact:Ale pročpak? 😲
Sím, já tuším. Člověk by si musel pořizovat širší postel, aby se tam vešel s dalšími chlupáči.
orionka-2:Nemáte fotky? klidně budu za …, ale o RO a o závodech podle obrázků, jsem nikdy neslyšela.
Nemám fotky. Ale tady jsou vysvětlené obrázky, od strany 15: http://www.obedience.cz/userFiles/novyradro.pdf
Od jedničky může být několik obrázků na jednom místě. Pro představu - dnešní jedničkový zkouškový parkur začal od startu chůzí u pravé nohy. Na druhém stanovišti byly dvě karty. První sedni, před břichem psovoda přeběhni na druhou stranu, u levé nohy sedni. Druhá sedni, oběhni psovoda po směru hodinových ručiček a zase u levé nohy sedni. To je lehká varianta. A takto se může spojit ještě víc karet, třeba tři různé obraty. I s chůzí dopředu, takže karty se ocitnou za zády a člověk si je musí pamatovat.
A jako představení sportu se mi líbí video v odkazu.
Zetko dáte hned teď. Jeden den omrknout nové cviky, které se sice na cvičáku nedělají, ale základ na ně je z běžného výcviku. A druhý den závody.
Jednička začíná být těžší pro psovoda na krátkodobou paměť.
Dvojka bude už maras, jsem odvařená ze všech možných kombinací otáček a obratů. To budeme mít na rok. Jestli teda projdeme přes jedničky kvůli mé nervozitě a pesančiny inovace cviků. Plus to bude učení nového. Chlupatá piraňa dělala chvíli dogdancing, tak má výhodu. Já se s některými věci nesetkala.
Díky za slova povzbuzení. Ono je to horší. Není to domácí cvičák. Ale fakt domov. Místo, kde od štěněte bydlí, a hlásí, když “její” vesnicí jde někdo cizí.
Trénink jsem chtěla na dvojky, i když nemáme na dvojkové závody splněnou kvalifikaci. A zatím lepší než ráno, i když je tam kupa nových cviků.
Zkoušku v jedničce půjdeme asi až příští rok. Letos to časově už nedávám, září plný a v říjnu bude buď hárání, nebo kastrace (ze 3 hárání měla 2x falešku a byla mimo skoro 3 měsíce).
Snad nebudeme muset na tři jedničky. Já jsem nervák, Bonnie bude asi ve všem kolísat od “zvládám to bravurně” po “to jsem nikdy nedělala ani neviděla”. Když jsem to už vzdala, tak dvakrát z povelu vleže pokračovala místo chůze u nohy plazením. Jako jo, úspěch to u ostatních sklidilo 😂
Jo, chlupatá piraňa má už splněný postup do dvojek. Po 4 závodech v jedničkách.
Tak máme první “nesplněno” v RO.
Když měl být závod u nás doma, proč se nepřihlásit, že. A na jedničky. I když u nás tréninky nejsou od března a na jedničkovým tréninku jsme byly jednou v březnu, jednou v dubnu, pak na víkendovém kurzu v květnu. Od té doby jsme karty neviděly. Ale při vycházkách jsme chvilkami cvičily. Vše z jedničky umíme.
Když přišel rozpis závodu, začala jsem čekat potíže. Potvrdily se. Ona Bonnie hodně hlídá. V domácím prostředí až moc. A šly jsme druhé. Registrovala jsem se, prohlédla parkur a šla pro psa. A tak Bonnie řešila, že “doma” se ocitly cizí osoby, psi… Stačilo by startovat později a mít čas 15 minut se pohybovat mezi dalšími, aby přijala, že tu jsou cizáci.
No nic, při druhém cviku jsem to vzdala. A prošly jsme si to jen cvičně. Teď čekáme na odpolední trénink. Už vzala za své, že se tu po vesnici zase pohybují cizí. To brzy. Jeden by řekl, že domácí prostředí bude výhoda. No, u silného hlídače to neplatí.
Aluška:Příští týden budeme o dukát bohatší. Teda o Dukátka. Naše smečka se rozroste, seznamte se - Duque Estrella del bosque - Dukátek
Krásnej pišišvor 🙂 Držím pěsti, ať vyjde zamýšlená kariéra chovného psa.
megi-the-pes:A teda když jídlo nezamrazím, tak je čerstvé, takže esi někdo pošle lososa rychlíkem, tak je furt čerstvý.
Nesmí mu ale koupit lístek u Arriva.
To by 1) nedojel třeba nikdy 2) furt jim něco plápolá, takže grilovaný losos.
Nesmí mu ale koupit lístek u Arriva.
🙂 🙂Teď mi zaskočilo u večeře, jak jsem se začala tlemit.
Z pátka na sobotu jsme se nevyspaly. Našla jsem místo v lese, rozbalila hamaku už s čelovkou. V 11 prošla kolem první skupinka. Až později jsem pochopila, že šlo o vedoucí dětského tábora. Od 12 do skoro 4 procházely skupiny děcek. Moc potichu v lese nebyly.
Sobota tak byla značně ospalá. Vyrazily jsme s Bonnie nejprve na Karlštejn (ano, Karlštejn je i ve Žďárských vrších), Zkamenělý zámek, Milovské perničky na Čtyři palice. A stejným lesem to zahly skoro zpět na Rybenské perničky a do Borové na vlak.
Vedro bylo, ale v lese bylo ještě příjemně. Plno potůčků. Horší byla cesta z vlaku domů.
Holky, jsem srab. Poprvé jsem se chystala na výlet s přespáním venku už na dvě noci, prvně na přespání venku na horách. Do Jeseníků. První noc jsem chtěla přespat na Mravenečníku, blízko místa s krásným výhledem. Těšila jsem se. No a ráno jsem to odpískala. JKdyby nehlásili vedra, asi bych jela. Kromě tepla předpověď počasí vychází skvěle. U mě je to samé - nejedu, když moc fouká, moc prší, o předpovědi s bouřkami ani nemluvě.
Zvolila jsem na poslední chvíli jiný plán a vyrazila jen na jednu noc a sobotní dopoledne “za roh” do Žďárských vrchů. Sice tam bude vedro ještě větší, ale cestu plánuju i kolem řeky a rybníků. A kdybych umírala žízní, sejdu z cesty a do půlhodiny jsem v nějaké vesnici. Ale já na ty hory s přespáním venku jen se psem časem psychicky dozraju, cítím to.
Jasně, chápu.
Máte prosím nějaké s články o hladkosrstých pinčech? Jakékoli velikosti.
Celý týden chodíme na procházku brzy ráno. Pak jsem přes den ospalá. V devět večer zjistím, že se mi spát nechce, tak jdu spát pozdě. A ráno vstávám zase brzy.
Dneska jsme v šest už vystupovaly z autobusu. Vzaly jsme to opět ze Slatiňan domů. Prvně jsme šly nejkratší variantou, turistickou trasou podél skal a náhonu, nechávala jsem si tu cestu na vedro. Takže máme do sbírky další nový úsek cca 1,5 km kolem Chrudimky.
Holky, děkuju. Mě to hlavně vystrašilo. V neděli ještě v pohodě, včera jsem dostala už obavy, zda to nemám zlomený a jestli to neovlivnilo starý úraz. Tak jsem radši dneska ráno naklusala do nemocnice na chirurgii. Bolest je slabá v porovnání se starým úrazem, u něho následky cítím nonstop. A kousat můžu. A vědomí, že to zlomené není, je super.
Ten nahoře má smysl pro humor.
V neděli to bylo přesně na den (!) 25 let, kdy mě kopl kůň do pravého lícního oblouku. A v neděli mi plnou parou narazil do levého lícního oblouku rozběhnutý rotvajler.
Naštěstí se to tentokrát obešlo bez zlomeniny, jen se cítím jak přejetá rotvíkem. Došlo k tomu na cvičáku. Cvičení v řadě, rotvík byl hned vlevo od Bonnie a mě. Povel odložení vleže. Mokrá tráva, Bonnie nedolehla na lokty. Tak jsem se předklonila, abych ji navedla rukou. A nevšimla jsem si, že rotvík se rozhodl na odložení kašlat a rozběhl se. Vzal to doslova přese mě, náraz byl můj lícní oblouk versus rozběhnutá mašina. Spadla jsem, brýle metr ode mě, rotvík běžel dál. Nikoho nenapadl, jen běžel za bodem zájmu jako buldozer a stála jsem v cestě.
Byla to šlupa. Nechtěla bych zažít útok.
Sarah01:😄 To už by mohlo být třeba Cvrxi. 😂
Když já ale vůbec nevím, jestli budou Céčka a Déčka už vůbec. Céčka bych na Cherry ještě možná riskla. Ale fakt jen možná, musela by být naprosto v kondici a musela bych si být jistá, že to zvládne. No, a Déčka už jedině na její dcerunce, pokud by se pro mě narodila. Jako chtěla bych, moc bych chtěla, ale radši už nic neplánuju. I když taťku v merku už mám, to jo.
Jinak musím říct, že ani v Áčkách neprošla jména Aron a Amon, které jsem chtěla dát na počest již odchozích pejsků za duhu.
Cvoxsi 😀
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/australie-zoolog-adam-britton-zoofil-znasilnoval-psy-deset-let-vezeni.A240808_161000_zahranicni_kha?zdroj=cxrecs#cxrecs_s
Tohle je neuvěřitelný a na zvracení ☹️
