Příspěvky uživatele

Svalovinu nezvládá. Paradoxně má hovězí z běžných supermarketových mas nejradši. Má ale smolíka.

Bonnie je na tom stejně. Hovězí maso = krvavý průjem. Zajímavý je, že bachor zvládá, aspoň v podobě občasných pamlsků.

No jo, plyšáci. Nejlépe pískající.

Plyšák nás stál několik bodů při posledním závodě RO 🙂Měl to být jen průchod kolem misek s žrádlem a plyšákem. Když ten plyšák měl správný tvar! Určitě i pěkně voněl (mohou být už oslintaný). A Bonnie, jak je malá, má hubu přímo u misek. Tak si nemohla pomoci.

A úplně jsem viděla, jak jí to v hlavičce šrotuje: “Stačí mi to čuchnutí, nebo mám sundat kryt a tu hračku si vzít?”😀

Tu první fotku máte už na tapetě, že? 🙂 Je super.

Nejdřív přírodní rezervací kolem Chrudimky (fotky 1 a 2).

Nově opravená hráz Křižanovické přehrady (fotka 3, na svahu nahoře je vidět chata “Orlí hnízdo”).

 V drtivé většině chodíme jen po “své” straně přehrady a obou březích řeky. Teď jsme po dlouhé době zkusily s Bonnie projít druhou stranu přehrady mimo silnici. Při prvním pokusu nás zastavily šlahouny, musely jsme po silnici. Druhý pokus jsme šly rovnou po silnici a právě silnice je důvod, proč na druhý břeh přehrady nechodíme.

Už stojíme u Orlího hnízda a koukáme dolů na hráz, kudy jsme přišly (fotka 4).

A šlahouny tentokrát nebyly. Cesta občas taky ne. Ale zvládly jsme to mimo silnici. Fotky 5 a 6 - 6 je zhruba místo, které nešlo při prvním pokusu projít, jak bylo zarostlé. Přehradu jsme obešly skoro celou, na protější straně jsme nešly až k hrázi.

Krásnej. A jak leze velkýmu do huby 😂

Dneska jen jedna krátká procházka, něco přes hodinu. 

Dopoledne nechtěla Bonnie, byla docela kosa. A odpoledne se nechtělo mně. Měla jsem v plánu prochajdu víc než dvakrát delší, ale neodhadla jsem oblečení (obě předpovědi, co mám v mobilu, se teplotou sekly) a bylo mi chladno.

Venku bylo i odpoledne lehce zastřeno. Ne vyloženě mlha, ale jako bych měla trochu špinavý brýle.

Fotky z pátka (stejný kopec jako přesně o týden dřív na sněhu, přidávám starší fotku pro srovnání).

Z včerejška v oranžovém postroji, letos první výlet “autobusem tam, zpátky pěšky”. Kilometrů málo, ale stačilo mně to. Neumím si představit, že bych za měsíc měla jít střední trasu dogtreku. 
 
 A popelnice z dneška. Soused si hrál 😀

Dneska jsme s Bonnie šly cestou necestou. Dřív pěšina, po těžbě široká travnatá cesta, která od pozdního jara více méně zarůstá. Vede souběžně s rušnou státovkou. 

V místě, kde jsme se vyhýbaly kolejím zalitými vodou, se přesně na mé úrovni, tak dva metry ode mě, ze směru od státovky, ozval hluk. Rychlé kouknutí, velké zvíře v mlází téměř u mě, myšlenka, že teď ta srna přeběhne přes cestu. Už mi jedna srna málem zašlápla psa, chybělo pár centimetrů.

To už se srna vzdalovala ode mě, stále hustým mlázím, tak jsem na ni neviděla dobře. V tu chvíli jsem už držela píšťalku, tu máme jako emergency přivolání. Zapískala jsem těsně po tom, co se Bonnie rozběhla po cestě. Srna po pár vteřinách od zjevení vyskočila na cestu, to už se Bonnie otáčela zpátky ke mně.

No, a ona to nebyla srna. Asi 10 metrů od Bonnie přeběhlo přes cestu prase. 

Asi vteřinu jsem stihla mít obavy, protože se Bonnie zase otočila, ale jen si jednou štěkla a opět se otočila ke mně. To už jsem mohla být v klidu a kochala jsem se mizejícím zadkem. Kochala, protože v tu chvíli mi běžely souběžně myšlenky  “krásné zvíře” a “no ty vole”.

Naštěstí prase mělo větší strach než my. 

Nee, není to všude stejný. Bonnie si dnes libovala. K dokonalosti prý chybí sucho a pár dalších kladných stupňů Celsia.

Osmičku jsme naštěstí neměly. 

Od jedničky mohou být slalomy, osmičky…, s rušivkami. V jedničce obvykle granule, hračka, ve dvojce i lepší pamlsky. Přiznám se, že tohle jsem vůbec netrénovala. Jednou na intenzivce se Bonnie zastavila u misky s pamlskami. Jinak jsme to měly až při závodech a až do dneška bez ztráty kytičky. Ale musím trénovat i tohle. Myslela jsem, že to dáváme bez potíží. Stejně mě překvapila samovolná změna při odložení, a to když jsem už byla zpátky. To jsem si myslela, že už je za námi. Tak asi ne. Je to jako na kolotoči, občas se objeví něco, o čem jsem byla přesvědčená, že to dáváme v pohodě.

Za dnešek máme dvakrát dobře (70 a 79) bodů. Takže zatím nejhorší zkoušky.

Bonnie vkládala cviky (např. sednutí při obratu za chůze, při odložení změnila polohu těsně před tím, než jsem se po návratu přiřadila, i když si to uvědomila a hned se sama opravila…).

Mistrovský kus vloženého cviku bylo po dalším odložení přiřazení k noze - když mě dobíhala, udělala před přiřazením k noze za mnou otočku o 360 stupňů… Vsadím se, že to rozhodčí ještě neviděla 😂

Při prvním parkuru čuchla k misce se žrádlem, ani jsem si nevšimla, jen toho, že najednou zaostala. Tak jsem ji přivolala znovu k noze, radostným tónem, protože jsem si myslela, že se začala vléci kvůli nezájmu. Až moc radostným, protože vystřelila a byla z toho další chyba.

A jak jsme se bavili o tom, že má být pro RO klid. On hluk nevadí, když je od začátku. Ale když v malé hale, kde se zvuk rozlíhá, začnou lidi hlučet u posledních cviků (na potvoru byly nejblíž lidem)… Bonnie byla překvapená, jednou si překvapením sedla (hluk začal, když jsme byly v jediném rohu, kde nebylo na lidi vidět), další cvik byl hned u lidí a tam zase při chůzi zastavila a  čuměla na ně. Stálo nás to 15 bodů.

Zapisovatelka to pak sama komentovala, že to lidi přehnali, že měla chuť zapískat.

A čas jsme měly přes 4 minuty, normálně by to byla nesložená zkouška. A to jsem měla pocit, že nám to odsejpá, čas mě překvapil. Ale bylo nás víc, tak se limit posunul. Trojkaři před námi měli to samé, sotva stíhali limit.

 Začali jsme s hodinovým zpožděním a ten první náš parkur zpoždění prohloubil. Bylo nereálné, abych stihla poslední autobus. Tak mně jedna rozhodčí navrhla, že bychom mohly druhý parkur začít první. Myslela jsem si, že jsem to neodsouhlasila, stačila jsem si najít odvoz na vlak - úspěšně. A za rozhodčí, která měla na starost druhý parkur, jsem ani nebyla.

Druhý parkur jsme ale i tak začaly první. Překvapení. Zrovna jsem venčila, když na mě volali. Takže jsem jen sundala oběma bundy a šly jsme bez rozcvičení.
 
Na misku se žrádlem jsem si dala pozor, obešla jsem ji co nejdál to šlo. Tím jsme se více přiblížily k misce s oslintanou hračkou, kterou  jsem chybně nepovažovala za hrozbu. Nu co, vše je jednou prvně 😂 Chvíli jsem si myslela, že se Bonnie pokusí strhnout kryt, to by bylo na diskvalifikaci.

Ten popis zní hrozně. Ale Bonnie šla jinak fakt pěkně. Jsem trochu zklamaná, ale nemám z toho špatný pocit. I rozhodčí nás chválila, že se jí to líbilo. Takové zbytečné chyby, vložené vlastní cviky.

PS:  V 10 autem na vlak, vlak, 5,5 km pěšky, zpátky 5,5 km pěšky, vlak, autobus, 2,5 km pěšky už za tmy (asfalt, pole), déšť,  před chvílí jsme přišly. Nedá se to. Jsme obě utahané. Lepší spát na místě, pokud je kde.

Gratuluju. Ano.  A najít si v tom při prohlídce nějaký systém, na co se víc soustředit.

Děkuju.

Tak jsem si je prohlídla. Taky pěkný maras. 

Dnes sice stále pod nulou, ale jen mírný vítr. A sluníčko 😀 Byla z toho krásná dvouhodinová procházka. 

Na sněhu procházky jdou, říká Bonnie. Dokud to bílé neteče. A samozřejmě pokud nejsou velké mrazy, vichr, špatná konstelace hvězd…

Fotky z venčení nemám. Přikládám aspoň fotku, co mi poslala včera kamarádka. Mladej valach si hrál. Nu co, aspoň má má (hezká hříčka) Linda umytý ocas 😀

Na Českomoravské vrchovině je zase silný vítr. 

Dopoledne se nedalo. Bonnie chtěla za 10 minut domů, nic jsem nenamítala. 

Odpoledne sice stále hodně foukalo, ale už jsme zvládly aspoň krátký okruh (ani ne 2,5 km). Před měsícem bychom šly tak na hodinku, ale po té vlně oteplení se ani jedné do mrazu a větru nechce.

Tak tohle mám stejně. O víkendu 3 km na autobus - jede před 6. nebo v 11. Nebo 9 km pěšky na vlak. Zkouška RO je pro mě na celý den, i když  to je třeba jen 40 km daleko. Nebo stan a přespat.

Už se to neukazuje, dobrý.

Mám to samé, z mobilu se nemohu dostat do diskuze, reklama nejde vykliknout. Cca od 20. hodiny.