Včera jsme s Bonnie daly další dogmid. Necelých 45 km. Letos asi poslední. Ještě má být jeden v říjnu, ale pokud to vyjde, pojedu v tom termínu s kamarádkou na výlet do Adršpachu.
Malá je dost drsná. Už před měsícem jsem několikrát z kopce klusala. Tempem, kterým někteří zvládají chůzi (já ne). Tak, aby malá pokud možno moc necválala, spíš ještě prodloužila klus. Včera jsem plánovala poklusem jen začátek a z kopce ve stínu, mělo být (a bylo) vedro. Nakonec těch popoběhnutí bylo víc, kromě prostřední části, kdy byla fakt jen chůze. Jednou jsme popoběhly i na rovince a asfaltu, kdy to byl pro Bonnie už rychlejší klus a naskočila si do svižnějšího cvalu. Viz video z poloviny trasy.
Ona to nejen zvládala (a ani na konci závodu nebyla vyčerpaná), ale vyloženě ji to rychlejší tempo bavilo. Co na tom, že už měla víc než 20 km chůze za sebou. A rozčilovala se, že jsem nechtěla klusat ještě rychleji. Já asi budu muset začít běhat. A zkusit možná i nějaký hobby canicross na pár kilometrů. Dlouhé běhy s prckem ne. To zvíře je blázen, cvok, kde se v tom malém tělíčku bere tolik energie?
Neviděla jsem v těch kartičkách na zemi žádný systém (budiž mi odpuštěno), ale moc se mi líbí, jak jste u toho obě veselé!
Orionko, Kilian, děkuju za pochvalu.
Když se něco učím já, nesoustředím se tak na Bonnie. A připadalo by mi nefér po ní vyžadovat v tu chvíli přesnější provedení. Říkám si, že to je sport, který má bavit pesana i psovoda. A že je někdy důležitější radost než přesnost.
I tak bych měla občas ztlumit nadšení, aby Bonnie neskákala až po hlavě 🙂 Pak je i její přesnost lepší. Ale to bych se nesměla tak soustředit na provedení cviků. Takže to chce nachodit, jako každou novou kartu, abych neváhala nad provedením.
Letos třetí RO kurz (druhý v Herolkách). Kurzy jsou prima, stejně by to ale chtělo pravidelné tréninky. Není kde.
K videu - druhý den, čtvrtý trénink, kdy už já i Bonnie zapomínáme, jak se jmenujeme 😎 Bonnie roztěkaná, tu hrrr, tu si dává na čas, tu hlídá, lovit hmyz je taky zábava… Tak to vypadá, když se soustředím víc na karty, protože je pro mě parkur těžký.
A klasika… Když se učí něco nového, na chvíli se “zapomene” něco už “staršího”. Aktuálně s prodlužováním chůze a cvičení u pravé nohy nějak zmizely obraty vlevo. Sinusoida.
Zima ne, ale v jedné mi úplně čvachtalo. Oblečení mi taky provlhlo a byla mi chvíli zima, když jsem chvíli seděla na Lázku, ale to se pak chůzí zlepšilo a když přestalo pršet, tak jsem postupně celá uschla, přestalo mi i v botě nakonec čvachtat, ale to až tak po deseti km. Předhonila jsem nějakou slečnu, která měla na nohou obyčejné tenisky a ty teda čvachtaly slyšitelně a i bylo vidět, jak při každém došlapu se z boty vymáčkla voda.
Možná napršelo shora kolem kotníků. Nepromokavý boty jsem přestala nosit. Kromě uvedeného bylo nepříjemný, když se oteplilo a začalo svítit slunce. Zlatý nepromokavý ponožky do síťovaných botasek.
Dneska jsme s kamarádkou a piraňou (Lusy) jely na komentovanou prohlídku lomů Velké Ameriky. Psi mají vstup povolený. Říkala jsem si, jak to holky zvládnou, že to asi bude pro ně nuda. Ale vypadaly spokojeně.
Děkuju. Já obdivuju vás, oba, kolik toho spolu dokážete. Tu přesnost sportovky zdaleka nemáme.
Výhoda RO je v tom, že klidně můžu jít celá v předklonu, plácat se do nohy, mluvit na psa, pamlskovat, gestikulovat a tak. V tom je to lehké. Ale na hlavu psovoda to je záhul, chce to hodně se soustředit a přemýšlet. Já si říkám, že je to od dvojky skvělé cvičení proti Alzheimeru.
Dneska jsme vymetly dva potoky, jeden rybník a jeden malý lom. V lomu spadl pamlsek do vody mezi balvany. Když Bonnie předváděla akrobatické pokusy o vyjmutí, neodolala jsem a pustila kameru. Nechala jsem ji chvilku trápit, než jsem pamlsek vylovila, jsem mrcha 😂
Nejsem si jistá, jestli šel volně. Spíš ne, protože by pendloval mezi paničkou a pánem. Je možné, že se vyvlíknul z obojku. Pán si něco zamumlal “pod vousy” a nevím, jestli jsem slyšela dobře “vyvlíkl”.
Ale i tak. Určitě by to nebylo prvně. Je třeba něco, z čeho se nevyvlíkne. Třeba stahovák. Na bulla by to neměla být potíž, na rozdíl třeba od chrtů, kterým stavba těla umožňuje vyvlíknout se snadno z běžných obojků i postrojů.
My to víme. Ještě to chce, aby si to uvědomovali i někteří majitelé a přistupovali k tomu zodpovědně.
Taky mám nový zážitek z července. Zase s bullem. Moje oblíbená hráz. Jdu za pánem s malými dětmi. Když už jsme ke konci hráze, pán si mě všimne a křikne dopředu na nějakou ženu, že má dávat pozor, že mám pejska.
Nevěděla jsem o nějaké ženě, psu, byli celou dobu za stromy za rybníkem. Psi nevěděli o sobě, dokud jejich neuslyšel upozornění. Už to měl asi jako povel, vysmekl se a najednou jsem viděla, že se směrem od stromů k nám řítí něco rezatého. Než mi došlo, k čemu došlo, že je to pes, pak že je to bull, proběhl kolem páníčka. Ten na něj skočil, zalehnul ho a celou dobu na něm ležel, abychom mohly s Bonnie projít. Super reakce, ale nebylo by to třeba, kdyby měli psa zabezpečeného.
Mám Železné hory ráda. I když se tu neuvěřitelně vyřádil kůrovec.
Dneska jsme s ratloraptorem zase popojeli autobusem a zpátky šli pěšky. Kvůli kůrovci (a tak mnoha místům bez stínu a zároveň s minimem vody) jsme tuhle trasu šli v létě asi prvně. Výhoda příjemného léta bez šíleného vedra.
PS: Ani na první a poslední fotce tryskomyš nechybí.
