Protože jsem se po únorových zetkových zkouškách dostala na trénink “jedniček” v rally obedience jednou v březnu a jednou v dubnu (nemám auto a tréninky jsou dál než byly v zimě), hledala jsem před 14 dny kurz. A přihlásila se na jeden už jen jako náhradník. A ono to vyšlo. Tento týden telefon, jestli můžu přijet. Perfektní akce, jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit. I když jsem kvůli tomu, že jsem nedostala dovolenou, musela vynechat pátek.
Přikládám i video z dnešního dopoledne. Protože začínáme s těžším a rozhodila se nám chůze u nohy mezi kartami, vrátila jsem se k pamlskování i během chůze. Ono to půjde, půjde!
Odpověď na příspěvek uživatele Bobca z 24.05.2024, 07:06:48
Bobčo, to je kousek od nás v Železných horách. Máme tu celou linii rybníků a rybníčků. Pěšmo dostupné i při procházkách i v pracovní dny dvě přehrady. A kupu zatopených lomů.
Už bych si to měla konečně zapamatovat - žádné zkratky v místech, kde byla kdysi pěšina. A už vůbec ne do strmého svahu k zřícenině. Pak se z několikasetmetrové cesty může stát prolízačka na hodinu.
Dnes objevování nových cest. A míst, kde cesta už asi nikdy nebude. Na fotkách je zřícenina Žumberk. Další koutek mých Železných hor. A video “unaveného pejska” po návratu z několikahodinové procházky.
Naše oblíbená klasika kolem Chrudimky přes rezervace Strádovské peklo a Krkanka na Křižanovickou přehradu. Se zakončením na obědě v hospůdce. A tentokrát i na zákusku, nechce se mi do deště, domů to máme ještě 3 km.
Trochu mě strašíte. Váhala jsem, jestli na podzim kastrovat nebo ne, miska je nakloněná na “ano”.
Bonnie právě končí třetí hárání. Během hárání je lehce na zabití. I když teď mi to připadalo lepší než na podzim. Před začátkem začne být agresivní na lidi na statku. Ona není milovník cizích lidí. Ale jak začne na některé naznačovat chňapání po nohou, vím, že je to tu. Teď to teda bylo až po několika dnech barvení. OK, s tím už počítám.
Dávám si bacha i na auta, první dvě hárání měla tendenci na ně vybíhat. Ráda a hodně venku štěká, ale od druhého týdne hárání to už je moc. Připadám si jako v prvních měsících, když byla štěně, zase musím upozorňovat, že na lidi se neřve. Maximálně se upozorní, když se vynoří někde nečekaně nebo jsou zalezlí v křoví. Haf a konec.
Ale co mě při její velikosti děsí, je to, že je schopná vyvolat během hárání konflikt i se známými fenami. Bez ohledu na jejich velikost. Vlastně ani na těch pár psů (samců), které jsme během hárání potkaly, se netváří zrovna laškovně.
Teď jsou to 3 týdny od začátku hárání, chování se už upravuje. Ale ještě si budu muset měsíc počkat, než bude v normálu. Obávám se, aby se to s dalším háráním nezhoršilo.
….mrkněte na zkoušky STPR1, 2,3..je to vyhledávání předmětů vlastnícha na 2 a 3 cizích, můžete sama,vjen si necháte někým předměty natahovat….klasickou vlastní stopu můžete také neomezeně….a nosework take můžete sama a kdekoli po pár lekcích s trenérem, který vás nasměruje…
No jo, sama. Když já nevím, jak správně začít a pokračovat. Až na ten NW, tam potuchu mám. Zkusím o víkendu pohledat nějaké návody na internetu.
ZZO3… To máte krásné přání. A věřím, že Vám to vyjde a sen se stane skutečností.
PH, janaa. Holky, můžu se 100 % jistotou napsat, že se nejednalo o přeskokové chování. Není sebemenší pochyby. To byste musely vidět a znát všechny okolnosti.
Dafi, krásná práce. Obávám se, že tohle bych sama nenaučila. Sednutí, lehnutí apod. ano, k tomu jsem nepotřebovala cvičák ani rady. Ještě si umím představit sama dělat ten nosework, jen si občas dojet někam pro radu.
Odpověď na příspěvek uživatele Kilian z 15.05.2024, 13:48:37
Ona čichařské kousky předvedla už dříve. Má čich neuvěřitelnej. To neměli ani jezevčíci rodičů. Tak teď přemýšlím, co a jak. Jen pro zpestření.
Nosework by šel, mohla bych trénovat sama, občas někomu zaplatit za radu, prakticky by nevadilo, že nemám řidičák. Ale občas schovávám pamlsky. Víceméně je to z hlediska psa skoro to samé, akorát nalezené pamlsky rovnou sežere, skořici nebo pomeranč by musela označit.
Moc mě láká ta stopa. Ale už bych byla závislá na druhých. S někým se domluvit (copak o to, předběžně už jsem o tom mluvila se známou ze cvičáku) na pomoci. Stopa od dalších “cizích” by prakticky nepřicházela v úvahu, to by pro mě nedělala ani kamarádka, sama má času málo. No a další věc je právě časová náročnost při výrobě stopy.
Pak ještě hledání předmětů a tak, ale to už nepřipadá v úvahu bez auta. Vím o jednom pánovi, tam bych musela pěšky na bus, pak busem a dáááleko zase pěšky. Což o to, od jara do podzimu by to šlo.
To jsou jen úvahy nahlas. Nebo Vás napadá ještě nějaká čichařská aktivita? Záchranařinu nee. Bonnie zrovna nemusí cizí lidi, pochybuju, že by našla motivaci je hledat. A lovecká stopa nejde, hrubosrstí pinčové (knírači) u nás můžou, hladkosrstí pinčové v některých zemích ano, u nás ne.
Holky, Bonnie je raubíř, samá aktivita, zájem o vše. Ale taky to není u nepracovního plemene výhra.
Sice má aktivitu maliny, ale ne tu ovčáckou snahu vyhovět pro radost z práce nebo páníčka. Aktivitu vkládá do momentálního zájmu, který si určí sama. Nebo provede cvik, ale vloží si do něj vlastní prvek. A že samostatného myšlení a jednání má habaděj, je to nevyčerpatelná studna nápadů, jak cvik “zpestřit”.
Už jsem tu zmiňovala, jak jsme skládaly základní zkoušku z rally obedience. Při první zkoušce ji zaujala pachová stopa předchozích psů, jak šli od stanoviště k stanovišti. Trasa se nemění, byla vydupaná. A Asi krásně napachovaná. Šla a nešla u nohy, celou dobu s nosem na zemi. Nikdy jsme stopu necvičily, ale asi začneme 😀
Tak ještě nějaké fotky z výletu. Šly jsme s pesankou do Toulovcových maštalí. První den jsme šly ze Skutče (tam autobusem, jezdí i vlak, na první fotce je v pozadí hrad Rychmburk) přes Zderaz (druhá fotka) na chatu Polanka (oběd, doporučuju) a Bor u Skutče, kde jsme v lese přespaly. Druhý den jsme pokračovaly do Budislavi, na Proseč a Čachnov (vlak). Tím, že šlo o pracovní dny mimo léto, jsme měly Maštale pro sebe.
Po loňských dvou přespání se štěkanátkem v lese kousek od domu jsem se odhodlala a vyrazily jsme “ven”. Zdravím z pozdního oběda a ozvu se snad zítra, pokud v noci nedostanu infarkt z obavy, že na nás spadne větev nebo strom.
