Přidávám pokračování minulého dovolenkového týdne. Po po-st u Dalešické přehrady jsme pá-ne jely s kamarádkou k Adršpachu.
Pátek - Adršpach. Jen první tři fotky, vynechám známé fotky skal. Příroda krásná, ale… I mimo léto a v pracovní den tam byly davy lidí. O víkendu bych tam nechtěla být.
Sobota - Broumovské stěny, okolí Hvězdy. Tady to bylo mnohem komornější, i když byl víkend. Pro psy přívětivější. I mně se tam víc líbilo. Od fotky Bonnie v oblečku po osvícenou cestu.
Neděle - druhá strana od placeného Adršpašského skalního města. Cesta na Křížový vrch a zřejmě téměř opomíjenou (protože mimo turistickou trasu) zříceninu kostela Panny Marie. Od fotky Bonnie na dřevěných schodech.
PS: i když se to z fotek nezdá, v pátek i v neděli jsem většinu nepřírodních schodů Bonnie nesla. Věřím, že by všechny schody zvládla, ale myslím si, že existují na záda malého psa méně náročné činnosti než dlouhá schodiště. Jako např. padesátikilometrové procházky anebo skákání po velkých šutrech 😎
Mám dovču. S Bonnie jsme v pondělí odpoledne vyrazily pod stan. Dojely do Náměště nad Oslavou a podél Oslavy vyrazily k místu prvního přespání. V noci 2 stupně, brr.
Druhý den jsme šly nejprve podél Oslavy na rozhlednu Babylon. A pak oklikou na Dalešickou přehradu. Hlásili teplou, ale deštivou noc. Vyměkla jsem a sehnala na noc ubytování.
Třetí den jsem si ráno hnula se zády. Tak jsme jen ještě jednou seběhly k přehradě, pak jsem vykulhala nahoru a ve Vladislavi jsme nasedly na vlak. Původně bylo v plánu dojít do Třebíče.
Teď sedíme v posledním vlaku, pak nás čeká ještě bus a půlhodinová procházka domů.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 13.10.2025, 11:27:48
Kamarádka o pesanovi zatím nepřemýšlí.
Ale já o dalším trpajzlíkovi jo. K Bonnie by se hodil Clyde, že…
Jenže nemám auto, byt. Vlaky a busy bych s 2 prcky zvládla, ale komfortní by to nebylo. Do stanu bychom se vešli. Ale řešit s 2 prcky cizího agresivního psa navolno bych nechtěla.
Nechám tomu rok do příštího podzimu, uvidím, jak se to do té doby vyvine.
Včera jsme při procházce “kolem baráku” potkaly roční russllici, se kterou jsme si už viděly tak před půlrokem. Honění Bonnie chybělo, vyřádila se, i když slečna russllová nestíhala.
Dneska jsme s kamarádkou jely do Lipnice nad Sázavou a prošly známé “oči, ústa, ucho”. Je to bez chlupaté piraně divné a smutné. Kamarádka pak šla omrknout místní hrad a já ještě okolí (psi na hrad nesmí).
Sousedi na statku si pořídili kocourky. Prvně s námi vyšli na procházku v pondělí. Černobílý se ještě na statku stačil vyráchat v rybníčku u koní, asi si myslel, že žabinec je pevná půda. Zrzavobílý čuměl jak puk na místo, kde mu bráška zmizel, i když ten byl už dávno venku.
Když s námi pokračovali dál, vrátila jsem se. Dneska s námi vyšel jen jeden kocourek a už jsem se na vrácení vykašlala. Tak s námi uťapkal celou procházku. Radši jsem šla jen krátký okruh.
Bonnie by si s nimi hrála, ale na výzvy k honění zatím nereagují. A když je v ráži, je na ně moc hrr. Ale asi si to sedne, až se otrkají, v pondělí se potkali prvně.
Včera jsme s Bonnie daly další dogmid. Necelých 45 km. Letos asi poslední. Ještě má být jeden v říjnu, ale pokud to vyjde, pojedu v tom termínu s kamarádkou na výlet do Adršpachu.
Malá je dost drsná. Už před měsícem jsem několikrát z kopce klusala. Tempem, kterým někteří zvládají chůzi (já ne). Tak, aby malá pokud možno moc necválala, spíš ještě prodloužila klus. Včera jsem plánovala poklusem jen začátek a z kopce ve stínu, mělo být (a bylo) vedro. Nakonec těch popoběhnutí bylo víc, kromě prostřední části, kdy byla fakt jen chůze. Jednou jsme popoběhly i na rovince a asfaltu, kdy to byl pro Bonnie už rychlejší klus a naskočila si do svižnějšího cvalu. Viz video z poloviny trasy.
Ona to nejen zvládala (a ani na konci závodu nebyla vyčerpaná), ale vyloženě ji to rychlejší tempo bavilo. Co na tom, že už měla víc než 20 km chůze za sebou. A rozčilovala se, že jsem nechtěla klusat ještě rychleji. Já asi budu muset začít běhat. A zkusit možná i nějaký hobby canicross na pár kilometrů. Dlouhé běhy s prckem ne. To zvíře je blázen, cvok, kde se v tom malém tělíčku bere tolik energie?
Neviděla jsem v těch kartičkách na zemi žádný systém (budiž mi odpuštěno), ale moc se mi líbí, jak jste u toho obě veselé!
Orionko, Kilian, děkuju za pochvalu.
Když se něco učím já, nesoustředím se tak na Bonnie. A připadalo by mi nefér po ní vyžadovat v tu chvíli přesnější provedení. Říkám si, že to je sport, který má bavit pesana i psovoda. A že je někdy důležitější radost než přesnost.
I tak bych měla občas ztlumit nadšení, aby Bonnie neskákala až po hlavě 🙂 Pak je i její přesnost lepší. Ale to bych se nesměla tak soustředit na provedení cviků. Takže to chce nachodit, jako každou novou kartu, abych neváhala nad provedením.
Letos třetí RO kurz (druhý v Herolkách). Kurzy jsou prima, stejně by to ale chtělo pravidelné tréninky. Není kde.
K videu - druhý den, čtvrtý trénink, kdy už já i Bonnie zapomínáme, jak se jmenujeme 😎 Bonnie roztěkaná, tu hrrr, tu si dává na čas, tu hlídá, lovit hmyz je taky zábava… Tak to vypadá, když se soustředím víc na karty, protože je pro mě parkur těžký.
A klasika… Když se učí něco nového, na chvíli se “zapomene” něco už “staršího”. Aktuálně s prodlužováním chůze a cvičení u pravé nohy nějak zmizely obraty vlevo. Sinusoida.
Zima ne, ale v jedné mi úplně čvachtalo. Oblečení mi taky provlhlo a byla mi chvíli zima, když jsem chvíli seděla na Lázku, ale to se pak chůzí zlepšilo a když přestalo pršet, tak jsem postupně celá uschla, přestalo mi i v botě nakonec čvachtat, ale to až tak po deseti km. Předhonila jsem nějakou slečnu, která měla na nohou obyčejné tenisky a ty teda čvachtaly slyšitelně a i bylo vidět, jak při každém došlapu se z boty vymáčkla voda.
Možná napršelo shora kolem kotníků. Nepromokavý boty jsem přestala nosit. Kromě uvedeného bylo nepříjemný, když se oteplilo a začalo svítit slunce. Zlatý nepromokavý ponožky do síťovaných botasek.
Dneska jsme s kamarádkou a piraňou (Lusy) jely na komentovanou prohlídku lomů Velké Ameriky. Psi mají vstup povolený. Říkala jsem si, jak to holky zvládnou, že to asi bude pro ně nuda. Ale vypadaly spokojeně.
Děkuju. Já obdivuju vás, oba, kolik toho spolu dokážete. Tu přesnost sportovky zdaleka nemáme.
Výhoda RO je v tom, že klidně můžu jít celá v předklonu, plácat se do nohy, mluvit na psa, pamlskovat, gestikulovat a tak. V tom je to lehké. Ale na hlavu psovoda to je záhul, chce to hodně se soustředit a přemýšlet. Já si říkám, že je to od dvojky skvělé cvičení proti Alzheimeru.
