Fotky z týdne. Do vesnice jezdí “na víkendy” čivavák. Valach je ze statku, kde mám kobylku, ale je v jiném stádě. Rybníček by se té mé taky líbil.
Další fotka závodní parkur ze včerejška (viz dále) a dnešní krátká procházka. Ještě jsem nebyla po včerejšku v cajku.
Včera jsme byly na závodě RO1. V tom vedru sedm hodin čekání, než na nás přijde řada. Asi jsem dostala úpal nebo úžeh, už dvě hodiny před tím, než jsme nastoupily, mě bolela hlava. Pesanka taky byla grogy. Těsně před startem jsem to chtěla vzdát, že to nemá cenu. Byla jsem překecána, ať to aspoň zkusíme.
Zvládly jsme to za 85/100. A mínus 10 bodů bylo za moji chybu, u jednoho cviku jsem začala cvičit něco jiného, než bylo na kartě. Fakt jsem tolik bodů za těch podmínek nečekala. To je akce, které si zatím nejvíce vážím, že jsme to zvládly, že se Bonnie snažila, i když byla z vedra utahaná. Máme splněné podmínky pro přestup do vyšší třídy.
Odpoledne jsem našla na polní cestě jiřičku. Bez pokusů o let, blízko žádný strom. Protože polňačkou často jezdí myslivci, dala jsem ji aspoň stranou do vyšší trávy.
Za 4 hodiny tam stále byla, prochladlá. Takže telefonát do záchranné stanice, telefonát kamarádům, kdo by nás odvezl v neděli večer 25 km daleko do stanice… Našli se. Tak snad jiřička nemá vážná zranění, brzy nabere v odborných rukách síly a bude moci za pár dnů lítat.
Děkuju všem za gratulace. Ten pocit, který jsem měla poslední stovky metrů, byl silný. Směs bolesti a vědomí, že jsme to zvládly. Hodně mi pomohla společnost, už první den jsme se sešly (teď už) s kamarádkou a její malinou. Mimochodem, takhle vyrovnanou malinu jsem ještě nepotkala.
Včera přišel nový obojek. Koupila jsem polostahovací s motivem rally obedience. Tak snad pomůže při zkoušce 😂 Polostahovací z důvodu “syndromu chrta” - dlouhý krk, malá hlava, obyčejný obojek se snadno nechtěně vyvlíkne.
Je to tam! Zvládly jsme s Bonnie první "pravý" dogtrekking - tj. trasu long nad 80 km. Ta naše měla 86 km. Trpajzlík šlapal o sto šest a nedošly mu baterky (na rozdíl ode mě).
O víkendu jsem chtěla jet na první letošní túru s přespáním venku, ale předpověď nočních teplot mě zase odradila. Tak jsme si Bonnie udělaly jednodenní výlet pardubickou rovinou na výstavu voříšků i čistokrevných psů. A i když jsme jen přihlížely, nějaké fotky máme. A samozřejmě při oblíbeném plazení, protože tráva na fotbalovém hřišti byla podle Bonnie úžasná 😁
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 22.05.2025, 09:28:52
Jo, souhlasím, jen mám jednu připomínku. I přes název plemene není miniaturní australský ovčák miniaturní plemeno. Hmotnostní může být i jako průměrná border kolie. Vlastně jsem asi ještě neviděla vyloženě malého miniausíka, i když můžou mít i pod 10 kg.
47 km za 9:09. Čistý čas 8:20. Fakt nevím, kde jsem tu ¾ hodinu prostála 😂 Spíš mi to blbě ukazuje a nepočítá do chůze rozcházení a tak.
Vítr velký. Ale zvládly jsme to za sucha. Teda já, až na poslední brod, kde jsem namočila ponožky. Bonnie se ráchala “po kotníky” častěji. Déšť začal, až když jsme byly už nějakou dobu v cíli.
Ještě před desátou docházely ženy, už řádně promočené. Jako poslední, než jsem šla spát, přišli dva trpasličí jezevčíci. Zvládli to, borci. A i s pláštěnkami mokří. To by Bonnie nedala.
V noci ve stanu kosa. Než jsem si vyhřála spacák, nechala jsem si mikinu. Dneska je mi líp. Pesanka spí se mnou ve spacáku a v hřejivém navlíkacím oblečku bez přezek.
Tak nás zítra čeká další MIDová trasa dogtreku. Cestou jsem si z posledního vlaku fotila hrad Český Šternberk. To jsem ještě netušila, že v tamní hladomorně budeme mít jednu z kontrol 😂 Těším se.
Byl to pro nás obě náročný víkend. Spousta nových cviků a začátky chůze u pravé nohy. Dosud jsme chodily u pravé jen krátké úseky a bez obratů, teď jsme zkoušely obraty a další cviky, které se chodí běžně u levé nohy. A jak dokáže zavařit hlavu třeba obyčejný německý obrat, když je pes vpravo a ne vlevo…
A hlavně pro Dafi… Stále si říkám, že téměř nepotkávám knírače. Tak minulý týden to bylo pět malých na zahradách u domů, kolem kterých jsme s Bonnie procházely, a na kurzu jeden střeďák a tři velcí. Nádherní psi.
Copak o to, Bonnie taky už zamířila do otevřených dveří autobusu. Ale podle mě se už na nádraží nudila.
Ještě 20 minut a vystupujeme. Dneska 2 autobusy a 1 vlak, ale časově jen 2 hodiny, takže super. V druhém busu jsme měly psí společnost.
Protože ubytování je až pozdě odpoledne, mám v plánu dlouhou procházku (cca 16 km) s obědem v nějaké hospůdce místo nejkratší cesty od vlaku do tábora (cca 5 km).
Mám tenhle týden dovolenou. Takže dnes jsme s Bonnie daly celodenní výlet z Chotěboře do Hlinska. První kilometry byly nejhezčí a nejnáročnější, Údolím Doubravy. Až pojedete kolem Chotěboře, určitě se tam běžte projít. I přes kůrovcovou kalamitu je to jedno z nejhezčích míst, které znám.
První fotky - Údolí Doubravy. Dál protiletecký kryt u Bílku. Louka před Sobíňovem - tam by se cválalo... Kemp Moře u rybníka Řeka. A trasa mezi Krucemburkem a Studnicí.
